Zrcadlo novoročních projevů (2)

 

Z projevu prezidenta ČSSR Antonína Novotného 1.1. 1968

Vážení spoluobčané, soudruzi a soudružky, přátelé,

obracím se k vám první den nového roku, abych jménem ústředního výboru Komunistické strany Československa, ústředního výboru Národní fronty, Národního shromáždění, vlády republiky i jménem svým vám popřál – dospělým i mládeži – všechno nejlepší, hodně zdraví, spokojenosti a úspěchů v životě i v práci ať v závodech, v zemědělství, na stavbách, v dopravě či ve vědě, kultuře, v umění, ve školách, prostě všude… Nechci být příliš optimista, ale ani pesimista. Dívám se na naši situaci střízlivě. Chceme-li dobře uspokojovat potřeby lidí, úspěšně prodávat, a to nejenom na domácím, ale i na zahraničním trhu, který je pro nás neobyčejně důležitý – pak musíme pochopit, že vše závisí na tom, jak budeme hospodařit, jak a za kolik budeme vyrábět, na jaké technické úrovni a jak kvalitní výrobky budeme nabízet na domácím i zahraničním trhu, jak využijeme naši půdu k tomu, abychom z ní dostali co nejvíce zemědělských výrobků a nemuseli nakupovat na zahraničním trhu tolik potravin.

Z projevu prezidenta republiky Ludvíka Svobody 1. 1. 1969

Moji drazí spoluobčané!

Rok šedesátý osmý včera skončil, aby vešel do historie našich národů. Hovořím k vám v prvních hodinách nového roku a je mi, jako byste vy všichni, kdo mě posloucháte, byli přede mnou. Ve vašich očích vidím plno zvídavosti, zájmu i nadějí. Chápu vaše pocity. Vždyť nejsem jen s vámi, jsem také jedním z vás. Váš zájem je i mým zájmem. Vaše starosti jsou i mými starostmi…. Bývá už tak, že se na Nový rok zamýšlíme nad tím, co jsme loni prožili. Nebyl to lehký rok pro nikoho z vás. Nebyl lehký ani pro mne. Všechny zkušenosti a dojmy jsou v našich myslích ještě čerstvé a nutí nás vyslovit otázku, jaké místo zaujme minulý rok v našich dějinách a letopisech… Dějinným smyslem uplynulého roku může být jen to, oč usiloval náš lid, naše komunistická strana a celá Národní fronta. A to bylo zdravé, obětavé a pokrokové úsilí. Úsilí, aby socialismus v naší vlasti byl opravdu hoden svého jména. Tak loňský rok započal. V tomto znamení i končil, právě tak jako nový rok myšlenkami loňského ledna opět započíná.

Z novoročního projevu generálního tajemníka ÚV KSČ a předsedy ÚV NF ČSSR Gustáva Husáka 1.1. 1975

Vážené soudružky, vážení soudruzi, drazí spoluobčané!

Vstoupili jsme do nového roku 1975. Dovolte mim abych vás všechny na jeho prahu jménem ústředního výboru Komunistické strany Československa, ústředního výboru Národní fronty, jménem československé vlády i nemocného prezidenta republiky a jménem svým srdečně pozdravil a popřál vám v novém roce hodně zdraví, štěstí, osobní spokojenosti i mnoho nových pracovních úspěchů… V roce, do něhož vstupujeme, budeme si připomínat 30. výročí vyvrcholení národně osvobozeneckého zápasu našeho lidu, 30. výročí osvobození naší země Sovětskou armádou… Můžeme říci, že celá historie uplynulých 30 let je naplněna uskutečňováním revolučního odkazu národně osvobozeneckého boje našich národů, jejich demokratických a revolučních tradic…. Není toho málo, čeho Československo za uplynulých 30 let dosáhlo. To vše jsou výsledky práce našeho lidu, správné politiky komunistické strany, bratrské spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi. Při pohledu na národně osvobozenecký zápas našeho lidu i výsledky práce třiceti let můžeme říci, že jdeme správnou, lidu prospěšnou cestou.

Z novoročního projevu generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta Československé socialistické republiky Gustáva Husáka 1.1. 1985

Vážení spoluobčané, soudružky a soudruzi, drazí přátelé,

stalo se už pěknou tradicí, že se na začátku nového roku zamýšlíme nad tím, co nám v rodinách, na pracovištích i v celém státě přinesl uplynulý rok, a uvažujeme o tom, co nás čeká v roce nastávajícím. Když máme stručně zhodnotit rok 1984, můžeme říci, že to byl pro náš stát, pro náš lid další dobrý rok. Prožili jsme ho v míru, i když ve světě trvá nebezpečné napětí. Naši občané se mohou bez obav věnovat budovatelské práci, starat se o blaho svých rodin. Pro situaci v naší zemi je charakteristická politická stabilita, široká společenská a pracovní aktivita, vzestupný rozvoj národního hospodářství, vysoká životní úroveň, bohatý kulturní a duchovní život…. Upřímně děkuji dělníkům, rolníkům, inteligenci, všem našim občanům, kteří svou svědomitou prací v továrnách, v zemědělství, na stavbách, v dopravě a službách, ve zdravotnictví, ve školách a ve vědeckých institucích, v kultuře a umění, při upevňování obranyschopnosti naší socialistické vlasti a na dalších úsecích přispěli k těmto dobrým výsledkům.

Z projevu prezidenta republiky Gustáva Husáka 1.1.1989

Drazí spoluobčané, vážené soudružky a soudruzi!

… Období uplynulého roku zhodnotilo prosincové – 12. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, které současně projednalo úkoly a cíle na tento rok a další období. Na tomto zasedání, zejména v referátě generálního tajemníka ústředního výboru KSČ soudruha Miloše Jakeše, předsedy vlády ČSSR soudruha Ladislava Adamce a v přijatých závěrech, byla kriticky a náročně posouzena cesta, kterou jsme minulého roku prošli v politickém životě, v přestavbě hospodářství a společnosti, v demokratizaci a zdokonalování politického systému. Při stanovení úkolů dalšího postupu si uvědomujeme složitost přestavby jak v ekonomice, tak i ve společenském životě. Je to dlouhodobý proces, ve kterém však má faktor času mimořádnou úlohu.

Z projevu prezidenta ČSSR Václava Havla 1. 1. 1990

Milí spoluobčané,

čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají.

Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu, abych vám i já lhal.

Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje. Naše zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině evropských zemí….

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů. Lidských, ekonomických, ekologických, sociálních i politických.

Z projevu prezidenta ČSFR Václava Havla 1.1. 1992

Milí spoluobčané,

už delší dobu si kladu tuto základní otázku: proč v době, kdy nás neohrožuje, ani do našich věcí nezasahuje žádná cizí moc a my máme – jako stát i jako občané – svůj osud poprvé po staletích skutečně ve vlastních rukách, máme tak málo důvodů k radostné spokojenosti? Kde vlastně tkví příčiny naší nervozity, bezradnosti, netrpělivosti, ba mnohdy i beznaděje? Vládám, parlamentům i prezidentovi lze zajisté vyčíst tisíc a jednu chybu, ztěží však může někdo soudný říct, že tyto instituce, ostatně demokraticky vzniklé, nesou kompletní odpovědnost za zneklidňující stav naší země a že jsou výlučnou příčinou všeho zla. Změnit vládu, parlament i prezidenta lze dnes celkem snadno, doufat ale, že se tím všechno rázem vyřeší a nastane obecná pohoda, by bylo očividně bláhovou iluzí.

Příčiny tíživé situace, v níž se ocitáme, tkví totiž nepoměrně hlouběji. Jejich zdrojem je fakt, že nás historie postavila před zcela nevídaný úkol: znovu nalézt sebe samé.

Z projevu prezidenta České republiky Václava Havla 1.1.1994

Milí spoluobčané,

když vstupovala před rokem do života samostatná Česká republika, pro většinu z nás to byl spíš důvod k zamyšlení než k oslavám. Ptali jsme se sami sebe: co pro nás všechny – Čechy i Slováky – bude znamenat toto rozdělení našeho dosavadního domova? Co to bude znamenat pro střední Evropu? Máme to chápat jako úspěch našich reprezentací, nebo jako prohru v zápase o společný stát?

Myslím, že první rok naší nové státní existence rozptýlil větší část loňských obav. Naše republiky se nezhroutily a střední Evropou naše rozdělení neotřáslo. Česká společnost přijala tuto změnu věcně a s pochopení, nepropadla malomyslnosti či poraženectví, na Slováky nezanevřela a bez dlouhého váhání přiložila ruku k dílu, aby pokračovala v tvorbě nových poměrů v rozměrech českého státu. Zranění, které mnohým z nás způsobilo rozdělení Československa, jsme záhy pochopili jako daň, kterou platíme za svou polistopadovou svobodu.

Z projevu prezidenta České republiky Václava Havla 1.1. 1996

Vážení spoluobčané,

jsme, či nejsme spokojeni s vývojem v naší zemi? To je otázka, nad kterou se spolu s vámi každoročně zamýšlím. Různé průzkumy veřejného mínění říkají, že značná část občanů je v podstatě spokojena. Je-li tomu tak, je to dobrá zpráva. Ta dobrá zpráva však nemění nic na faktu, že mnozí z vás jsou zklamáni a nespokojeni, ať u proto, že podle jejich mínění nedostatečně čelíme bezpočtu nedobrých věcí, kterými jsou změny v naší zemi provázeny, anebo proto, že opouštíme ideály, jejichž jménem jsme se rozloučili s komunismem, a neplníme cíle, které jsme si předsevzali…

Co proti takovému stavu ducha dělat?

Myslím, že klid musíme hledat a nalézat především sami v sobě. Musíme hledat skutečné příčiny vlastní nervozity a skutečné kořeny problémů, které nás tíží, a sami dělat vše pro to, abychom touto fází dějinného vývoje prošli bez velkých šrámů na duši. Nic naplat: na každém z nás záleží, jak brzy a v jakém stavu se přeneseme do klidného ovzduší.

Z projevu prezidenta republiky Václava Havla 1.1.1999

Dámy a pánové,

před devíti lety jsem v tento den řekl, že jsem určitě nebyl do svého úřadu vynesen proto, abych vám lhal. Nechci vám lhát ani dnes, a zmíním se proto po pravdě i o tom, co mne na našich poměrech stále více trápí.

Je to okolnost, že zlo, které jsme před devíti lety vyhnali dveřmi, se k nám začíná nenápadně vracet oknem. Zatím není příliš zjevné a nezachvátilo obecné poměry jako celek, není však proto méně nebezpečné.

Všimněte si: zbořili jsme sice už dávno velkou zeď, která nás oddělovala od demokratické Evropy, ale zároveň tolerujeme, že kolem nás a mezi námi zvolna a nenápadně vyrůstají zdi nové, o nic lepší, než ty, které padly.

Tyto zdi nového druhu neoddělují od sebe jen jednotlivce či různé sociální skupiny. Ve varovně rostoucí míře oddělují i skupiny etnické… Neúctou k lidským právům, rasismem a xenofobií to ovšem nekončí. Podivné zdi se začínají od jisté doby vynořovat i v politice: opět tu máme barikády, mobilizace, semknuté šiky, disciplinovaná hnutí i jejich různé zrádce.

Z projevu prezidenta republiky Václava Havla 1.1.2000

…Milí spoluobčané,

obávám se, že se v posledních letech a měsících politika a každodenní život u nás povážlivě navzájem sobě odcizují. Ve veřejném životě i v životě hospodářském se přitom rozmáhá zvláštní nevraživost, zlovolnost, sobectví, neúcta k právním a morálním pravidlům, hamižnost, skepse, možná i cynismus. Spousta lidí si navzájem přestává věřit a hlavní starosti mnohých z nás se stává buď aby je nikdo neokradl, anebo – v horším případě – jak by oni sami co nejšikovněji vyzráli na druhé. Někdy se mi zdá, že jsme z dnešní globální tržní ekonomiky ze všeho nejdřív převzali to ze všeho nejhorší, přesně to, s čím se jinde začali systematicky potýkat.

Pokusme se přelomový rok 2000 učinit rokem změny…

Z projevu prezidenta republiky Václava Havla 1.1.2003

…Dámy a pánové,

demokratický vývoj v naší zemi je nezvratný. To ale neznamená, že naše úkoly končí. Znovu a znovu je třeba si připomínat, že demokracie nespočívá jen v určité struktuře institucí, ale též v duchu, lidském obsahu, smyslu a ideálech, jimž má tato struktura sloužit. V našem případě to mimo jiné znamená, že je třeba znovu a znovu stavět hráze bezohlednosti skryté za praporem tvorby zisku či pokusům vyvolávat v lidech strach ze svobodného projevu či svobodného sdružování, a znovu a znovu je třeba posilovat autoritu a nezávislost policie a justice, těchto praktických garantů spravedlnosti. Různá bratrstva lidí vždy připravených se obratně obohacovat na úkor ostatních a usilovat přitom o beztrestnost či dokonce politické krytí bohužel stále existují. Nesmíme tomu jen odevzdaně přihlížet.

Z novoročního projevu prezidenta republiky Václava Klause 1.1.2004

Vážení a milí spoluobčané,

tímto krásným zimním dnem začíná rok 2004. Tímto dnem vstupujeme do již patnáctého roku života ve svobodném a demokratickém státě, který zaručuje tolik potřebný prostor pro svobodné jednání každého z nás… Rok 2004 bude rokem vstupu České republiky do Evropské unie. Na straně jedné ubezpečuji každého, že probuzením se do prvního květnového rána nenastane žádný radikální zvrat našich život. Na straně druhé by měl každý vědět, že tímto okamžikem dojde k ukončení formální svrchovanosti České republiky, že se stane součástí stále se rozšiřujícího a více pravomocí získávajícího evropského nadnárodního celku a že proto o mnohém, co se nás týká, už nebudeme rozhodovat sami. Loňské referendum řeklo této změně ano, letos v květnu začne být toto naše ano realizováno.

Z novoročního projevu prezidenta republiky Václava Klause 1.1.2005

Rok 2004 sice skončil teprve před několika hodinami, ale už teď je minulostí. V průběhu včerejší noci jsme si ho jistě nechali proběhnout před očima. Za něco jsme se pochválili, ale za něco jsme na sebe pyšní nebyli. Z něčeho máme velkou radost, něčeho je nám naopak moc líto. Pro některé z nás to byl nejkrásnější rok života, pro jiné ten nejhorší.

Díky těmto velmi odlišným osobním prožitkům se naše hodnocení právě skončeného roku liší. Dělíme se na optimisty a pesimisty, na ty s věčně rozesmátou tváří a na škarohlídy, na úspěšné a neúspěšné. Nenechme to tak. Ať ti první zkusí nebýt nepokorní a těm druhým ať podají pomocnou ruku. Nedopusťme, aby mezi jedněmi a druhým vznikl příkop, který by nás rozděloval. Nenechme si nikým vzít tu poměrně vysokou míru jednoty, která u nás – až dosud – převažovala nad – také stále přítomnou – nevraživostí, nepřejícností a závistí.

Z novoročního projevu prezidenta republiky Václava Klause 1. 1. 2006

…V závěru jara u nás proběhnou volby do Poslanecké sněmovny. Voliči rozhodnou o tom, zda bude dnešní směr a způsob politiky pokračovat či zda dojde ke změně. Od prezidenta republiky nelze očekávat, že bude – přímo nebo nepřímo, otevřeně či mezi řádky – naznačovat, koho mají občané volit. Odpovědnost za budoucí vývoj naší země nese sám za sebe každý jeden občan České republiky.

Tato odpovědnost je nepřenosná. Nesou ji i ti, kteří si namlouvají, že se z ní – svou neúčastí ve volbách – vyvážou. Není tomu tak. Tím, že k volbám nepůjdou, nechají za sebe volit ty, kteří k nim půjdou. Nepohrdněme proto svým hlasem pod záminkou, že znamená příliš málo a že tímto jedním hlasem výsledek voleb změněn nebude. Ani to není pravda. Ve svobodných volbách není nikdy rozhodnuto předem. Jejich výsledek se vytváří každým jedním hlasem. A navíc právě volební účast nám dává právo klást na politiky patřičně vysoké nároky.

Z novoročního projevu prezidenta republiky Václava Klause 1. 1. 2007

V první části loňského roku byla vláda paralyzována blížícími se volbami, ve

druhé polovině roku neexistencí mandátu od Poslanecké sněmovny. Skutečné

vládnutí to nebylo ani v jednom případě. Už sedm měsíců nemáme vládu, která by měla důvěru Poslanecké sněmovny, což je rekord, kterým se chlubit nemůžeme. Radost z našeho povolebního trápení se nemá snad nikdo.

K nalezení cesty vpřed jsem se snažil přispět, ale prezident republiky není monarcha tahající z  Hradu za politické nitky. Navíc jsem přesvědčen, že se věci

veřejné mají dělat veřejně a před veřejností. Plně spoléhám na systém parlamentní demokracie, a proto vím, že se musí začít konstruktivní dohodou

politických stran. A ta dlouho chyběla, což také není žádné vítězství.

Nekompromisní soupeření o vize, ideje a programy – zejména před volbami – je pro demokracii nezbytné, ale nesmí přerůst ve „studenou občanskou válku“, kterou situace u nás do jisté míry připomíná.

Z novoročního projevu prezidenta republiky Václava Klause 1. 1. 2008

Letos se s vámi jako prezident republiky setkávám na prahu nového roku již

popáté. Když se ohlédnu zpět, byla to léta v mnohém nejednoduchá, ale celkově

úspěšná. Máme všechny předpoklady k tomu, abychom i roky, které jsou před námi, mohli v budoucnu bilancovat podobně nebo raději ještě lépe. Jsem v tomto směru optimistou a chtěl bych vás ubezpečit, že za sebe pro to udělám všechno, co bude v mých silách.

Z novoročního projevu prezidenta republiky Václava Klause 1.1. 2009

Chceme přispět k tomu, aby byla Evropská unie prostorem skutečně demokratickým, prostorem, kde je politické rozhodování co nejblíže občanovi, kde je každý politik nucen se občanovi zodpovídat a kde může být politik účinně kontrolován. Proto máme zájem na takovém uspořádání Unie, které by tuto demokratickou kontrolu umožňovalo. Konec konců, o ničem jiném není dnešní spor o Lisabonskou smlouvu. Věřím, že tomu u nás více a více lidí konečně začíná rozumět a že si uvědomují, že se jich to bezprostředně týká.

Členství v Evropské unii pro nás alternativu nemá a je nefér, když nám někdo

podsouvá opačný postoj.  Metody a formy evropské integrace však řadu variant

mají. Některé z nich vedou ke světu svobodnějšímu, jiné k méně svobodnému. Volby do evropského parlamentu v červnu letošního roku k hledání rozumného evropského uspořádání mohou přispět.

(Z dobového tisku vybral Jaroslav Vozobule)

Ilustrační foto: Stockxpert

Napsat komentář