Velikonoce, svátky jara

Bílá sobota (Vzkříšení – den, kdy Ježíš Kristus vstává z mrtvých).
Rozdělávaly se ohně, hospodyně si domů nosily žhavé uhlíky dřevěného uhlí z ohňů pálených před kostely. Nově zažehnutý oheň symbolizoval nový život. Po slavnostní mši se lidé rozcházeli do svých domovů, kde se bavili a pojídali dobré pokrmy. Byly jimi hlavička (nádivka), ta se podávala i druhý den. Na Moravě se do ní přidávaly místo masa klobásy. Pekl se chléb, podplamenice a hnětýnky.

Neděle velikonoční (Hod boží Velikonoční).
Tento den se prožíval v rodinném kruhu, bez přátel a známých. Celá rodina se sešla u svátečně prostřeného stolu, otec oloupal vařené vejce a rozdělil je na tolik dílků, kolik bylo přítomných osob. Každý svůj dílek snědl, a platilo, že kdyby někdo z rodiny zabloudil, stačilo vzpomenout si, s kým vejce jedl, a bezpečně se vrátil domů. Lidé tento den vstávali brzy ráno, chodili na výšiny, zažehávali ohně, jedli, popíjeli pálenku. Zpívali písně a modlili se. Dívka dávala svému vyvolenému jako koledu „uzel“. Byl to bílý vyšívaný šátek, naplněný barevnými vejci, přidával se mazanec a obřadní pečivo. Vejcím rýsovaným se říkalo „rejsky“, vajíčkům malovaným voskem a pak máčeným v barvě „straky“. „Párky“ byla dvě barevná vajíčka spojená k sobě barevnou stužkou – ty si chlapci schovávali na památku. Podávaly se nejlepší pokrmy – pečený beránek, skopové maso, velikonoční hlavička, baba, mazanec, jidáše, svítek, ušelo. Někde bylo skopové maso nahrazeno holoubaty, ta však jídal jen otec s matkou. Když začal být nedostatek skopového masa, podávala se masa jiná. Tradice pečených beránků se zachovala v podobě beránků z těsta kynutého, piškotového, olejového. Na některých salaších se tvaroval beránek ze spařeného ovčího sýra. K nápojům patřila rosolka a punč.

Velikonoční (Červené) pondělí, Pomlázka, Koleda.
„Červené“ bylo odvozeno od barvy vajec, která se většinou barvila jen na červeno. „Pomlázka“- tento den tak byl nazýván od slova „pomlazovati“. Název „Koleda“ pro tento den byl odvozen podle pochůzky, při níž se zpívala nebo odříkávala říkadla a dostávaly se za to dárky, nejčastěji ozdobená vejce. Již v 16. století se prodávaly v pražských ulicích dlouhé pestrobarevné metly, kterými mládenci šlehali panny, a dostávali za to barevná vejce. Jezuita Koniáš sliboval za chození s pomlázkou pekelná muka, ale mládenci chodili na koledu dál. Dnes se tento zvyk přenesl na děti, i když dříve byla pomlázka záležitostí pouze dospělých. Dříve chodily na koledu i dívky, a to o den později.

(úryvek z delšího článku)

Napsat komentář