Stará Boleslav patří sv. Václavovi

Když pojedete z Prahy do Staré Boleslavi, projednou se vydejte po staré silnici. Ona se sice klikatí mezi obcemi i mezi poli, ale při té nespěchavé rychlosti alespoň spatříte podél silnice kapličky. Je to už pouhý zbytek z původních čtyřiačtyřiceti. Některé jsou opravené, jiné zas opršelé a oprýskané a zůstávají tu jako polozapomenutá vzpomínka na dobu, kdy právě z Prahy do Staré Boleslavi byla roku 1674 postavena Svatá cesta.

Stará Boleslav tvoří s Brandýsem nad Labem dvouměstí. Od sebe je odděluje Labe a spojuje most. Hned za mostem je kostel sv. Václava a těsně k němu se přimyká kostel sv. Klimenta, oba jsou z doby románské. Na náměstí pak stojí barokní kostel Nanebevstoupení Panny Marie. Kostel sv. Václava je proslulý především tím, že zde byl zavražděný český kníže Václav, jenomže tenkrát tu stál kostel sv. Kosmy a Damiána. A kostel Nanebevzetí Panny Marie se sice nijak neliší od běžných barokních kostelů, ale uvnitř na oltáři je umístěn měděný reliéf Madony Staroboleslavské, který je dnes uctívaný jako Paladium země české.

Legenda vypráví, že právě tenhle obrázek Madony nosil kníže Václav zavěšený na šíji. Darovala mu jej při křtu jeho babička kněžna Ludmila, která jej zase dostala přímo od Metoděje. Obrázek měl kníže Václav na šíji i v onen osudný den, kdy jej jeho mladší bratr Boleslav pozval na hostinu do Staré Boleslavi a při ní nechal povraždit celou jeho družinu. Kníže Václav se chtěl zachránit útěkem do kostela, ale před vraty byl dostižen a zavražděn, údajně bratrovou rukou. Věrný Václavův sluha Podiven mu obrázek strhl ze šíje a prchal dál před pronásledovateli. Podivena chytli a oběsili na stromě, ale ještě před tím stačil obrázek zahrabat do země. Po tři sta letech jej při orání nalezl jakýsi rolník. Podobu Madony s Ježíškem však už rozleptal čas, proto kov roztavili, vyleptali nový obrázek, a ten byl později umístěn v nově postaveném kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Vražda se měla stát v pondělí 28. září roku 929. Podle posledních propočtů a úvah k ní však došlo až 28. září roku 935, kdy bylo rovněž pondělí. Na samotné události se tím nic nemění. Kníže Václav byl zavražděn bratrem, což bylo nejběžnější řešení mocenského sporu nejen ve středověku. Historie by knížete Václava zasunula do řady středověkých panovníků, nad nimiž ničím nevynikal. Byl to průměrný panovník. Jedni jej chválí jako moudrého mírotvorce, jiní ho právě za to posuzují jako poslušného vazala svého mocnějšího německého souseda. Výjimečným jej učinila teprve církev, protože stát musel mít podle zvyklostí té doby svého svatého, jinak neměl vážnost. Církev Václava vyzdvihla na piedestal mučedníka a světce, vytvořila z něj legendu, a tak ho nabídla lidu. Lid to přijal. Kníže Václav byl pasován na patrona a ochránce České země a na symbol české státnosti. Tisíce let jeho jméno procházelo našimi dějinami, stalo se modlitbou, písní, záštitou, nadějí i výzvou k činům. Svatováclavská pověst postavila knížete Václava do čela vojska, které vyjede zachránit národ, až bude nejhůř. A tak si jen uvědomujeme, že člověk se nemusí stát výjimečným svým životem a skutky, ale teprve smrtí. Smrt jako oběť, vykoupení a symbol, smrt jako věrná služka politiky – a tady politika knížete Václava vyzdvihla až do svatosti.

Kostel sv. Václava je obehnán vysokou zdí, která jej odděluje od silnice s čilým automobilovým provozem. Jako by tak symbolicky oddělovala naše významné dějinné místo počátků české státnosti od současnosti, v níž se teprve nová podoba české státnosti dotváří, a to dosti paradoxně, jak už tolikrát v našich dějinách, pod politickým a ekonomickým dohledem našich západních sousedů, kdy se jako chudí sousedé stáváme součástí vyspělé Evropy. Ale to je pouze moje analogie, vy si dosaďte svou. Zeď zůstane zdí, sv. Václav legendou, bratrovražda bratrovraždou a touha po moci navždy bezhraničná.

Napsat komentář