Ostrov uprostřed země

Motto:
“Konečně i čas jest, abychom hleděli spojiti Čechy nynější s někdejšími také skrze místní dějepisy, aby tolikeré kraje, hrady, města, tvrze i vesnice obživly opět zpomínáním na historické osoby a rody, v nichž bydlivší, a tím aby i nové pouto se uvilo, jenž vázati má krajany naše láskou k vlasti mocnější nad jiné.”
František Palacký: Obhlídka ve staročeském místopisu (1845)

Náhoda tomu chtěla, že jsem se připletl ke zjevení. Zjevení pro milovníka české historie, zjevení pro milovníka krásných knih.  Mám před sebou dva nádherně těžké tlustospisy. Jmenují se Ostrov Perknéřův a Cyranův a jedná se o knihy vskutku ojedinělé.

Motto v úvodu není zvolené náhodně.  Podnikatel Jan Mičánek založil na začátku devadesátých let s kolegou hajným firmu „na těžbu dřeva, obchod s ním a pěstování lesa“. Měla se jmenovat Les. Když mu úřednice na rejstříku sdělila, že takové jméno již existuje, připsal lesu ještě jedno s. Dnes má firma Less na 1200 stálých zaměstnanců a stovky sezónních. Expandovala také do zahraničí. Má dceřiné firmy v Rusku, na Ukrajině, dva podniky na Slovensku, působí i ve Francii, Rakousku a Polsku.

Jak se firma rozrůstala, začali uvažovat o stavbě firemního sídla. Vzhledem k tomu, že majitel žije v hájence v Bohdanči, slovo dalo slovo a místo moderní stavby na zelené louce padlo po dlouhé úvaze rozhodnutí, pustit se do opravy ruin hospodářských stavení statku v nedaleké vesničce Ostrov. Rekonstrukce „poplužního dvora“ podle původních barokních předloh si vyžádala 120 miliónů. Vesnice s 29 obyvateli se stala centrem dřevařského průmyslu, odkud se řídí doprava dřeva po celé Evropě.

A teprve v průběhu rekonstrukce přišel nápad, zmapovat historii toho zapomenutého místa v Posázaví. A jak už je asi v povaze pana Jana Mičánka, mapování historie bylo provedeno zgruntu. Zainteresovali celou řadu historiků, pamětníků, odborníků z různých oblastí a text knihy nakonec zpracoval  Ladislav Langpaul do neskutečně nádherné podoby publikace, která by zasloužila cenu… Náklady na vytvoření takového skvostu jistě odpovídaly stovkám hodin v archivech a muzeích a obrovskému množství materiálu, které se jejímu editorovi nakonec na stole sešlo.

Celý počin je ale názorným příkladem nádherného mecenášství, kdy se velké dílo  dokáže vykutat z „malých“ dějin, z historie obyčejných, zdánlivě bezvýznamných míst.

 Nádherně vypravená publikace se stovkami fotografií, reprodukcí a neuvěřitelným bohatstvím map, by mohla být vzorem pro všechny lidi, kteří mají vztah ke svému regionu a díky  svým finančním možnostem jsou schopni podpořit vytvoření díla, které zmapuje „malé“ národní dějiny, kterým se nedostává pozornosti, pro léta budoucí.

Komentáře

  1. Camilla napsal(a)

    Miluji krásné knihy, mám vztah k historii a mám ráda zapomenutá místa.
    Téměř všechny informace najdeme na internetu, ale to je pro mne rychlá pracovní pomoc.
    Listovat si večer v krásné knize, je opravdová slast.
    Kdybych mohla být mecenášem, určitě bych do knih investovala, ale investovala bych do své celoživotní lásky…….možná pro současné mecenáše ta krásná kniha láskou není.

  2. Eliška napsal(a)

    Camilko taky miluji knihy a když mám poslední peníze a váhám mezi nákupem a nebo knihou , tak ponejvíc ta zvítězí. Mohu ti doporučit dílo nad kterým se tají dech a musíš pořád a pořád číst.u mne už je přečteno a zítra si jdu koupit jeho druhou knihu. jde o afgánského spisovatele Hosseina a jeho dílo se jmenuje Lovec draků a ta druhá něco o slunci Je to ohromný vypravěč. vyhrál nějakou cenu za tu knihu. Možná že se ti už dostala do ruky. tak všem čtenářům přeji hezké čtení. Zítra jdu na autogramiádu Ivana Krause. ahoj Eli

  3. Camilla napsal(a)

    Eli, já mám vztah nejen ke knize, jako takové, ale k pěknému papíru, ilustracím, fotografii, mapám, atd.
    Jé, krásné bloby, skicáky a dopisní papíry, asi jsem ujetá, ale je to vášeň.

  4. Jan Krůta napsal(a)

    Bohužel, současní sponzoři spíš koukají, jak peníze investovat do projektů, kde se jim dostane medializace a bokem se jim část peněz vrátí do kapsy. Fotbal? Hokej? Částečně pořád ještě i film, který dostává obrovské dotace od státu. Literatura je pro ně “opravdu, ale opravdu” neatraktivní…

  5. Eliška napsal(a)

    Camilo , nevím jak velký vztah máte k mapám , ale u mne se nacházejí mapy velmi staré a pro mne zbytečné , neb takové to hobby nemám a nikdy mít nebudu. Pro mne jsou na prvním místě knihy , sovy a bytový interiér.Máte-li chuť si je prohlédnout a vůbec je vlastnit , jsou vaše. Ahoj a hezký den Eliška.

    • Andrea Pondělíčková napsal(a)

      Milá paní Eliško,
      ráda bych Vás oslovila jménem pana Mičánka, který dal impuls k napsání výše zmíněné knihy. Sám také sbírá staré historické mapy a měl by zájem si případně ty Vámi nabízené prohlédnout. Dejte prosím vědět, zda by to bylo možné. S přáním krásného slunného odpoledne Andrea

    • Camilla napsal(a)

      Milá Eliško, díky za krásnou nabídku. Staré mapy jsou jednou z mnoha mých vášní a poměrně dost, různorodých, jich vlastním. Je to jako se vším, co mě těší. Někdy mě napadne nad nimi strávit večer a potěšit se, je to krásné hobby.
      Nemám žádnou ucelenou sbírku a ani nejsem v takové situaci abych je mohla použít pro vytvoření projektu, jakým je třeba kniha “Ostrov….”
      Trápí mne, že nejsem v situaci, abych mohla alespoň podpořit dobré věci, kterým věřím a mám ráda. Začalo to knihou, ale mám na mysli i naše Brejle, všechno je o penězích a hledá si své mecenáše. Pokud někdo , kdo stál u zrodu té krásné knihy, jako pan Míčánek, projevil zájem o Vaše mapy, asi bych mu ustoupila. Jsem pragmatická a mecenášů není nikdy dost a Brejle pomoc také potřebují……………..co myslíte???

  6. Eliška napsal(a)

    Asi jsem to neuvedla na pravou míru , co se týká těch map. Nejsou to mapy historické , ale Mapy turistické a automapy naší země , bývalého NDR a Jugoslávie a to jsou 60 tá a 70 léta a mladšího vydání , asi 25 skládaček.OMlouvám se za mylné domění že se jedná o unikát . Ani nevím kde jsem k nim přišla . některé jsou zajímavé tím žě ta místa jsou jiná , a defakto neexistují. Tak je asi vyhodím , Nebo Cami , vy by jste je chtěla ?? Eliška – omluva paatří i panu Mičánkovi . EL.

Napsat komentář