Kořeny: Leden – sněžen

 Nový rok – tedy první leden byl dlouho mezi lidmi chápán jen jako osmý den Vánoc. Světla přibylo „o slepičí krok“ a slavila se tak zvaná koláčová slavnost.

V Čechách se ale až do 15. století pokládal za začátek nového roku 25. prosinec, což vyplývalo z pohanských oslav zimního slunovratu.
Teprve od 15. století se začal jako termín pro Nový rok používat 1. leden. Plně se vžil ale až v 17. století.
Zatímco chlapci končívali jednoroční službu u sedláků na Štěpána (26.12.), děvčata měla tuto možnost první den měsíce ledna.
V moravských obcích chodili chlapci leckde ještě nedávno k děvčatům a velkým nožem načínali v ten den koláč, který děvčata upekla na oslavu tohoto dne.

I dřív se k novému roku přávalo. Učitelé posílali v této době pánům „minuce“- přání s pomalovaným titulním listem a očekávali za to příspěvek ke svému ubohému finančnímu zajištění. Z roku 1592 se dochoval záznam, že učitelé „tak minuce mnoho malovali, až učení zanedbávali“.
Večer pátého ledna se někde jmenoval „svatvečer svíček“, protože stejně jako o Vánocích pouštěli lidé ve skořápce od ořechů svíčky po vodě a hádali svůj osud. O této noci existuje i pranostika: Třpytí-li se noc před svátkem Tří králů hvězdy, rodí se bílí beránci… Podobné lidové průpovídky v sobě v některých případech zahrnují zkušenosti ze stovek let pozorování přírody a postavení člověka v ní. Nad moudrostí některých stojíme dodnes v úžasu. Jiné ale oceňujeme jen jako krásně obrazné využití jazyka a nad některými se můžeme jen pousmát jako nad slovní hříčkou, kde kvůli rýmu je dovoleno vše.
Na Moravě se pátého ledna také „chodívalo s klibnou“, což původně měla být „příšera slonu podobná“. Dva chlapci se přikryli plachtou a vyváděli legrácky po vsi.

Šestým lednem, svátkem Tří králů, končívalo období Vánoc. Lidové chození s hvězdou nebo převlékání chlapců za tři krále mělo svůj původ v legendě o přinášení darů Jezulátku. Církev vystrojovala v tento den slavnostní divadelní představení o králích a nádherou výpravy se snažila být atraktivní podívanou a lákat lidi k účasti na bohoslužbách. V tento den se opět chodilo po koledách.

Po Vánocích nadešel čas masopustu. Čas veselí, svateb. Leden, nazvaný také někde sněžen, prostřední měsíc zimy, byl přechodem mezi tichým, tmavým a důstojným prosincem a bujarým koncem masopustu a předzvěstmi jara v únoru.

P.S.
Včera mě při východu z metra zastavili tři králové s pokladničkami. Vložil jsem do ní dvacku a jeden z králů mi za to vsunul do ruky tyčinku baleného cukru, která se dostává v hospodě ke kafi. S díky jsem mu ji vrátil. Vyvedlo mě to z míry. Co to mělo znamenat?  

Foto: Maya

Komentáře

  1. Sasanka napsal(a)

    Ten cukřík, to byl, milý Honzo, malý dárek za Tvoji velkodušnost, za to, že máš dobré srdce a nemyslíš jen na sebe. Bylo to přání sladkého života… 🙂 U nás při těchto sbírkách chodí Tři králové s pokladničkami dům od dobu a byt od bytu a obdarovávají ty, kteří mají otevřená srdce, například jablíčkem, dětským obrázkem nebo malým Tříkrálovým kalendáříčkem. Možná by ses divil, kolik lidí je odežene od svých dveří. Do našeho činžáku se například už vůbec neodváží, protože někteří rádoby “lidé” jim každoročně nadávali do žebráků, do zlodějů, zamykali před nimi vchodové dveře a vedli s nimi úplně nesmyslné diskuze – například co k nim lezou, když oni nejsou věřící a podobně. Prostě “tupé mozky”. Vyhazují peníze za blbosti, perou se v supermarketech o akční kuřata, ale vhodit do pokladničky pár drobných pro potřebné a nemocné je jim zatěžko. Několikrát skončila návštěva Tří králů v našem domě velmi ostrou sousedskou výměnou názorů… Když chci přispět a chci, aby mi napsali křídou nade dveře pro štěstí M + K + B, musím si je kvůli svým nechutným sousedům “odchytit” na ulici a poskytnout jim ochranu při cestě k mým dveřím. I takový je svět, i tací v něm žijí lidé – však víš… 🙂

  2. Jan Krůta napsal(a)

    Pochopil jsem, že to je dárek, ale taky jsem měl pocit, jestli ty cukry dotyční někde neukradli. Člověk už je podezřívavý, protože podobné akce využívají různí lemplové. Možná stačilo tak vtipné slovo, jako jsi, Sasanko, použila. Kdyby mi řekli, že mi chtějí za ten příspěvek malinko osladit život, usmál bych se a bylo by milo…

    • Sasanka napsal(a)

      Musím se přiznat ke své krátkozrakosti. Vůbec mě nenapadlo vyhodnotit cukřík z pohledu velkoměsta… 🙂 U nás totiž už roky chodí s pokladničkami výhradně jen trojčlenné a řádně označené družiny katolické charity. Každý tudíž ví, kdo Tři králové jsou a na jaké účely se drobné v pokladničkách shromažďují. Proto jsem tak rozhořčená přístupem některých lidí. Pokud šlo o náhodnou “družinu”, naprosto chápu Tvůj divný pocit, Honzo. Pak to mohli být klidně i muklové na vycházce, “obyvatelé” hlavního nádraží v prostěradlech či jiná “kvítka”… 🙂 Balený cukřík od takové “trojičky” by byl rozhodně nanejvýš podezřelý… Budeme ale raději věřit, že Ti opravdu jen chtěli osladit život, jo… 🙂

  3. Camilla napsal(a)

    Ve Francii se peče tradiční tříkrálový koláč s mandlovou náplní, v některém regionu do něj zapékají přání, někde minci. Upekla bych Vám ho Brejlíci, třeba jindy. Je to krásný zvyk, líbí se mi. Na Andělu u Paula se dá i koupit. Z cukříku bych také neměla dobrý pocit. Hezký den.

  4. anna napsal(a)

    Camillo, já jsem se s tříkrálovým koláčem seznámila před časem u přátel z francouzského města Vichy. Prý se v rodinách už moc nepeče, ale kupuje se hotový u pekaře a přibalují k němu i zlatou papírovou korunu. Ten, kdo ve svém kousku koláče najde onen zapečený předmět (tady to byla jakási keramická ozdobná fazolka), má právo si korunu nasadit a je všemi kolem stolu oslavován jako král či královna. Bylo u toho tehdy spousta smíchu a potlesku i pár sklenek vína jsme vypili a hlavně byla dobrá pohoda.(Recept mám, chystám se péct, ale až v sobotu, až se sejde rodina.) Přeju všem hezký zbytek dne.

  5. lukrecia napsal(a)

    Život v naší kotrmelcové společnosti nás poučil, že tady legraci nenajdeme. Já už před charitními sbírkami prchám, protože pořád bych měla dávat a dávat – a když jsem zažila nejhorší životní chvíle, kde byla pomoc okolí? Ani státní úředníci se nesnažili, takže veškerá tíha osudu se napřela mým směrem. Dokonce se mi stalo, že mě zastavily dvě dívenky s tím, že vybírají na tělesně postižené. Hodlaly mi prodat jakousi drobnost. Byla jsem velice nevstřícná, jako člověk, celoživotně zápolící s pohybovým znevýhodněním, jsem nikdy nedostala ani to dobré slovo, které by šlo vskutku od srdce. Tak si říkám, kampak ty peníze z nadací asi jdou? Je totiž známo, že z vybraných prostředků musí být nejdřív zaplaceni zaměstnanci nadace. Lidé, kteří se do takových akcí zapojí, nejdřív dají vydělat operátorovi – pokud využijí dárcovskou sms. Pak přispějí na živobytí zaměstnanců nadace a až to, co zbyde se rozdělí mezi potřebné. Podle jakého klíče jsou získané prostředky rozdělovány, to bych taky moc ráda věděla. Navíc se domnívám, že nadace by měla být pro obdarované zdrojem jakéhosi “nadstandartu”, čili ne obyč. invalidní vozík, ale vozík lepší, snáze ovladatelný, takový, jaký se běžně neposkytuje. Tady je volné pole pro charitu. A nejde jen o peníze, v úvahu připadají i jiné, dobrovolnické aktivity. Křesťanství nás učí, že navštěvovati nemocné je dobrý a potřebný počin. Když váš soused marodí, zapomenete, že vám jeho ostružiny prorůstají do plotu a zaběhnete k němu se slepičí polívkou. Důležité je, aby stát nedostal nápad, jak zmírnit mandatorní výdaje tím, že potřebné bude hromadně odkazovat na charitu. Už jsem zaslechla zmínky o tom, jak by se v péči o potřebné měla v první řadě zapojit rodina. Vyrozuměla jsem, že člověk může celý život platit pořádné daně a živit našeho “molocha” čili stát. A když nadejde čas, kdy by měl stát něco z toho, co zhltal vracet, odkáže nemocného seniora na pomoc rodiny. Neříkám, že rodina by se neměla starat, ale stát by měl o svoje občany v základní míře pečovat, protože občan není jen objekt, hodný ke ždímání.

    • Sasanka napsal(a)

      Milá lukrecie, rozumím Vám, ale proč tolik pesimismu? Nebýt různých sbírek, neměli by mnozí vozík vůbec žádný, natož pak elektrický. To dá rozum, že se vždycky najde nějaký vlk, který se nás v rouše beránčím snaží oblafnout, přechytračit a podfouknout. Tak to nechodí jen u nás, ale na celém světě, bohužel. Proto musíme být stále ve střehu a mít se na pozoru před cukříky… 🙂 Zvláště pak před cukříky zabalenými… 🙂 Mohly by nám v ústech pěkně zhořknout… 🙂 Myslím, že i přes veškerou mizérii je legrace kolem nás ještě stále dost. Nemůžeme brát všechno tak vážně – tím nikomu nepomůžeme a sobě uškodíme… 🙂 Omlouvám se za ten “nádech” zlehčování a ironie, není v něm nic osobního. Je to od určité doby můj “světový názor”… 🙂 Lépe se mi s ním žije… 🙂

  6. Peggy napsal(a)

    Dnes jsem si vzpoměla na Honzu a ten cukřík..Koledníků, jako když Lada vymaluje.. ale nějak se mi dostala pod kůži koleda, nesu nesu koledu, upad jsem s ní na ledu.. Ještě teď je mi toho mladýho muže líto. Přesně na místě před kolejemi tramvaje, kde se přechází od rohu u Anděla ke KFC, se smekl na obrubníku.. No to by nebylo nic, já se válím po zemi už od prvního sněhu:-)chichi, ale jemu vyklouzl z tašky laptop a že to byla pořádná pecka, odnes to natvrdo.. ještě ted je mi toho kluka fakt hodně líto..ach jo, kdybych byla anděl strážnej, tak bych mu raděj nechala přišít pořádnou bouli na čelo, ta zmizí, ale tohle bylo drsný.. jakoby se stalo mně.. možná to bolí i víc.. Snad to nějak vyřeší, no musí..:-((
    A ten cukříček? no já nevím, je to trochu srandovní, ale co je to proti tomu, když nám mocní slibují, jak prý bude líp, až splatíme všechny svý dluhy, co jsem si my zlobivý, tak nerozvážně nadělali.. Honzo, ten cukřík jsi měl vzít, kdoví, jesti by ještě někdy nebyl dobrý..:-) Časy se mění a kdoví, každá sladkost se nám bude hodit..Asi..:-)

  7. Peggy napsal(a)

    Lukrecie, to byl náhodou dost dobrý vtip.. s tím, jak by se měla o starý lidi starat rodina a děti. jen nikdo nezmiňoval ty, kteří žádný příbuzný nemají.. nebo takoví nejsou? doprčic, te´d někdy , už ani nevím,šlo to kolem mě, štekal na 24 kalousek.. Bože můj, tohle dopustíš? tak dlouho? ten člověk je neskutečný, jeho drzost a výsměch je čím dál větší.. a tak jak nikomu nic zlýho nepřeju, předtsvila jsem si ho v tom hábitu, v jakým špacírují ti Tři králové.. a jak u mě stojí a škemrá.. s kasičkou,(to on umí totiž nejlíp) a já bych mu mohla říct…Milý zlatý, DOŠLY!!! DOŚLY!!! musíš začít šetřit.. a jak jsem baba slušná, ukázala bych mu známej prostředník.. Ále, jsem jak ten zajíček, co blbě kecá, jdu si číst.. Lukrecie, sbírek je moc, to je fakt, ale kdoví, kdyby se lidi kolikrát na některý věci nesložili, nebylo by asi vůbec nic.. tak dobrou a krásný sny

  8. lukrecia napsal(a)

    Milí přátelé, když mi politik něco tvrdí, jsem programově pesimistická. Ať už jde o důchodovou, zdravotnickou, či jinou reformu, o sbírkách, které pořádá každý, koho napadne, nač by se dalo sbírat, ani nemluvím. Radši. Právě jsme spočítali – já ale ne, jsem trochu blond, tak se jenom vezu – kolik doopravdy obnáší letošní zdražení elektřiny. Nás to vyjde o dva tácy a něco ročně víc. Nepochybuju o tom, že ministři se sprchujou denně – já taky – jenomže oni jistě nepočítají, o kolik je letošní hygiena dražší. A když si vzpomenu, že v padesátých letech otec prodal motorku a peníze neodnesl do spořitelny, protože prezident Zápotocký vyhlásil, že reforma nebude a ty peníze stejně byly na střechu a reforma se konala hned přes víkend, můžu věřit jakékoli vládě této země, ať mává rudou fanglí nebo modrým ptákem? Můžu věřit, že povodňová stovka půjde na povodně? A ta stovka je taky charita. Nic proti vzájemné pomoci, jen kdyby se do toho nepletla vláda, instituce a podvodníci. U nás to funguje tak, že nejlíp je konat dobro z ručky do ručky, aby o tom stát nevěděl a nepřihřál si polívčičku. Na milost bych snad vzala církev, která sbírá celá staletí a má v tom praxi. Co ale dneska církev znamená? Můžu akorát konstatovat :”Má to Pán Bůh na tom světě divnou čeládku.” Zná někdo z přítomných osobně jedince, který byl obdarován některou z mnoha našich nadací? Podle toho, kolik se kdy vybralo, by měl být nějak usnadněn život každého hodně postiženého občana. Sbírek se koná hodně, vybírá se i na koncertech, tak proč potkávám invalidy na vozíku, který je rád, že drží pohromadě? Od čeho mají ti lidé zničené ruce? Že by od bateriového pohonu? Když si na takové vylepšení neobstarají prostředky sami, mají – až na vyjímky – houbeles.

Napsat komentář