Klec na Slavíky/ 1

Začíná to jako pohádka: Tenkrát, kdy se ještě nepoužívalo slovo celebrita, slovo modelka souviselo s pornografií, o které se vědělo jen to, že kdesi v Americe existují jakési hanbaté časopisy, se radili v časopisu Mladý svět, mladí redaktoři.

 Byl mezi nimi třeba dnešní režisér a cimrmanolog Ladislav Smoljak.Vymýšleli hru pro čtenáře. Mladý svět byl jedním asi ze dvou časopisů „pro mladé“ a psal se rok 1962.

 Z původní nezávazné hry pro pár set hlasujících čtenářů se během pár let stal moloch. Výsledky oné hry, kterou nazvali podle pouťového pískátka Zlatá slavík, se staly oficíálním žebříčkem popularity. A protože kdo byl populární, byl podezřelý, navíjely se na Slavíka nejrůznější fámy, legendy a skazky, které z něj udělaly v době vzniku netušený fenomén populární hudby.

 V tomto seriálu vás provedeme historií Zlatého slavíka, který byl také jakýmsi zrcadlem historie české populární hudby.

 Zlatý slavík 1962
Kolik byl tehdejší náklad časopisu nevíme, ale hlasovalo 797 čtenářů.

Výsledky hlasování čtenářů Mladého světa. Jediná kategorie zpěváků a zpěvaček, druhá vyhlášená kategorie byla nejpopulárnější písnička.

Zpěváci a zpěvačky:

 1. Waldemar Matuška
 2. Yvetta Simonová
 3. Eva Pilarová
 4. Jiří Suchý
 5. Milan Chladil
 6. Hana Hegerová
 7. Jiří Vašíček
 8. Josef Zíma
 9. Karel Štědrý
10. Jarmila Veselá

Hana Hegerová v Semaforu dostala příležitost definitivně rozvinout svůj talent. O rok předtím obsadila druhé místo na Mezinárodním písňovém festivalu v polských Sopotech.

Na Karla Gotta si tehdy vzpomněli jen tři hlasující.

Písničky:
1. Láska nebeská (autoři J. Šlitr – J. Suchý)
2.  Dříve než na louce (J. Vomáčka – K. Šašek)
3.  Píseň pro Zuzanu (J. Šlitr – J. Suchý)
4.  Normálně (M. Ducháč – V. Dvořák)
5.  Barborka (B. Nikodém – J. Hořec)
6.  Malý stan (B. Nikodém – Z. Borovec)
7.  Ona je krásná (J. Rimon – J. Aplt)
8.  Zlá neděle (J. Šlitr – J. Suchý)
9.  Slaný déšť (K. Mareš – J. Schneider)
10. Šly panenky (V. Hála – V. Blažek) 

V žebříčku písniček na dalších pořadích do dvacítky je ještě dalších šest písniček dvojice Suchý-Šlitr (Árie měsíce, Škrhola, Purpura, Černá Jessie, Píseň o rose, Koupil jsem si knot).

Populární bavič a textař Vladimír Dvořák, známý hlavně z pozdějších televizních zábavných pořadů, tehdy trefně poznamenal: „Matuška svým zjevem, vystupováním, tím, jak se obléká, symbolizuje mnoha lidem určitou revoltu proti všemu strnulému a pedantskému.“

Ta revolta daná ledabylým vlasatým a vousatým čertovským zjevem byla jakoby symbolem nastupující nové populární hudby. Navíc u nás do té doby skoro nevídané kytarové bendžo  dodávalo Waldemarovi punc velkého odvazu, který značil „co všechno odnes čas“.

Básník Miroslav Holub k tomu tehdy dodal: „Člověk má zřejmě pocit, že když napíše na první místo Matušku, koná málem něco ilegálního, nesmírně odvážného a revolučního.“

Zatímco v roce 1961 v Československu  vedl v tancování charleston, v roce 1962 už to byl twist a nástup „big beatu“.

Jenom v Praze bylo napočítáno přes 200 kytarových skupin.

Jejich čelo tvořili Sputnici, Komety a Olympic.

Recenze semaforského představení Zuzana není pro nikoho doma:

„Dominuje zralé herecké mistrovství Hany Hegerové, která snad jako šansoniérka u nás nemá konkurenci. Karla Gotta jsme znali dosud jen jako nasládlého tenora ze spolupráce s některými tanečními orchestry a velmi nás teď překvapil. V Semaforu našel svou tvář jako interpret ironických textů Sáně a Kovboj Woody…“

Předseda  tehdejšího svazu mládeže M. Zavadil: „Musíme si uchovat tradici masových písní. Tradici těchto velkých souborů s orchestrem bychom nyní měli znovu podpořit. Bohužel učíme v televizi a všude jinde spíš současné šlágry, než abychom se vrátili k některé staré písničce. Nelze v rozhlase ani v televizi dávat přednost jen twistu. Nejsme proti twistu, ať se zpívá, ať se tancuje. Co však nezle přejít, je znalost naší minulosti. V tom je také znalost revolučních písní!“

Semafor pouští na svou domovskou scénu big beat.  V pořadu Ondráš podotýká se vedle bratrů Štaidlů prezentují bigbíťáci Laufer, Přenosilová, Bobek.

„Před nedávnem byl v Londýně uspořádán galakoncert pro britskou královnu matku. Jména hvězd proběhla stránkami britského tisku, jen jeden byl před veřejností pečlivě utajen: Čtyřčlenná rytmická skupina Beatles (u nás bychom řekli skupina Big Beatu), kteří společně doprovázejí svoji instrumentální produkci zpěvem ve slangovém nářečí krčem rodného přístavního města Liverpoolu. Tihle čtyři chlapci ve věku od 19 do 23 let však mají proletářský původ, navíc se žádný z nich netají svými sympatiemi k levici. Beatles vyvolávají podle zpráv tisku u svých mladých posluchačů jistý druh masového šílenství, které dostalo název Beatlemania.“

 

(Použito materiálů z knihy Jana Krůty Klec na Slavíky, nakl. Epocha 2003)

Komentáře

  1. Jan Porizek napsal(a)

    Slogan z té doby: “Už jsi čet´Mladý svět?”

  2. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Božský Kája si musel ještě rok počkat, prvního Slavíka získal v rok mého zrození.. jak symbolické 🙂

Napsat komentář