České Vánoce stvořil Josef Lada

Nevím jak vy, ale já mám pocit vánočních svátků vždycky spojený s obrázky Josefa Lady. Ještě coby klouček jsem si v jeho zimních hrách dětí ukazoval: To je Franta Kunců, to je Martin Fišlů, to je Petr Fišlů, to je Mařenka Kunců, to je bratranec Pepík, to je sestřenice Milenka, to je můj bratr Milan a to jsem já. Já byl ten mrňousek. Tak jsem vstupoval do jeho obrázků a nás všechny jsem si přitom představoval, jak sáňkujeme, koulujeme se a stavíme sněhuláka.

Teď zase každý rok v čase předvánočním chodím po trafikách a papírnictvích, vybírám vánoční pohlednice a nakonec si vždycky koupím ty Ladovy, a z nich nejvíc ty s motivy narození Ježíška, ponocného a lidí kráčejících na půlnoční. Až jsem jednou ze všech zimních a vánočních obrázků sestavil knížku a nazval ji České Vánoce Josefa Lady. Pochopitelně jsem se nejdříve domluvil s vnukem Josefa Lady, který je dědicem, taky se jmenuje Josef, svému dědovi se moc podobá, má takový milý úsměv, jako on nosí kulaté brejličky, akorát že nemaluje. Knížka teď vychází téměř každým rokem, já si v ní pokaždé o vánočních svátcích listuji, a jako bych nakukoval do české vesnice a do české krajiny.

Zajímavé je, že i narození Ježíška chápal Josef Lada jako událost ryze českou. Jeho jesličky jsou v typicky české vesnici a lidé, kteří se přišli Ježíškovi poklonit, jsou oblečeni tak, jak se lidé u nás oblékali před více než sto lety. I krajina kolem je zasněžená, tu radostně, tu nostalgicky, jak se sluší na Vánoce, i když všichni víme, že Ježíšek se narodil v zemi, kde nad hlavou žhne slunce, kolem rostou palmy, pod nohama skřípe písek a sníh tam neznají ani omylem. Jenomže my přijímáme Ladovo narození Ježíška v české vesnici, a přijímáme ho tak samozřejmě, jako by tomu ani jinak nebylo. I v tom je kouzlo a síla Ladova umění, který se stal světově proslulým právě svou prostotou a českostí. Nabídl nám svou vánoční představu a my ji přijali jako pravdu, jako by se nám Ježíšek skutečně narodil v Čechách, ba přímo v Hrusicích, protože v Hrusicích se Lada narodil a ony mu pak po celý život byly modelem pro podobu českých vesnic.

Pokud si představuji idylickou podobu Vánoc, pak jsou to právě Vánoce, které maloval Lada. Jeho skutečné Vánoce však k takové idyle měly daleko. U Ladů se žilo chudě, tak jako ve většině vesnických rodin. Vzpomínky na dětství mu s přibývajícími roky krásněly a proměnily se v sen. Ladovy obrázky jsou právě o tom. Najednou mi připadá, že z jejich dávného ticha až ke mně doléhá radost dětí ze sněhové nadílky, až ke mně zaznívají koledy, troubení ponocného, poštěkávání psů, a cestou na půlnoční slyším pod nohama lidí povrzávat zmrzlý sníh – a mně je stejně tak pěkně vánočně.

Teď už to vím. Josef Lada nám všem stvořil sen o českých Vánocích a pak nám jej svěřil do opatrování, i když se nám už nikdy nemůže naplnit.

Napsat komentář