Zemřelo dítě…

Čerstvě narozené dítě.

Mělo srdeční vadu neslučitelnou se životem (věnuj velkou pozornost slovnímu spojení NESLUČITELNOU se životem ). Mělo vadu, na kterou se nepřišlo během těhotenství. Vadu, kterou nikdo nečekal.

Tragédie…

Chudáci rodiče, hlavně ta matka. Ale to je osud, s tím nic nenaděláme, medicína není všemocná.

Asi tak nějak by situace za normálních okolností vypadala v očích veřejnosti, pokud by se očím veřejnosti vůbec prezentovala. Spíš ani ne.

Řekli byste, že situace ani jinak vypadat nemůže? Že snad jedině asociál by danou matku a rodinu nelitoval?

Pak se tedy velmi mýlíte!

Ona totiž ta situace v očích veřejnosti kupodivu opravdu vypadala jinak. Kvůli jednomu detailu. Pro celou situaci naprosto nepodstatnému detailu – místu, kde se odehrála.

Zemřelo dítě. Čerstvě narozené dítě. Doma narozené dítě.

Mělo srdeční vadu neslučitelnou se životem. Mělo vadu, na kterou se nepřišlo během těhotenství. Vadu, kterou nikdo nečekal.

Tragédie… Kdyby nezodpovědná matka kvůli svému pohodlí a alternativnímu smýšlení se nepouštěla do hazardu rození doma, tak by bylo všechno jistě v pořádku.

Vždyť ona to dítě vlastně zabila!

Ano, je to tak. Jen místo, kde se ta tragédie odehrála způsobila tak dramatickou změnu nahlížení.

Ano, ta matka, kterou by všichni za “normálních okolností” (tedy hezky spořádaně, jak se má – v porodnici) litovali a soucítili s ní, je najednou mediálně pranýřována.

Proč? Protože se rozhodla udělat něco, co většina společnosti nechápe a s čím nesouhlasí.

Nesouhlasí, aniž by vlastně věděla proč.

Teda, promiňte, všichni přece víme proč! Porod doma je nezodpovědný hazard. Co kdyby se NĚCO stalo??? Nebudeme se přece vracet do středověku…

Co na tom, že existují spolehlivé zdroje, které jasně dokazují, že porod doma (za přesně definovaných podmínek) není rizikovější než porod v porodnici?

Co na tom, že i tak důvěryhodné organizace, jako je WHO, prohlašují porod doma za srovnatelně rizikový (či bezpečný jako kdo chce) jako porod v porodnici?

My přece všichni dobře víme, že rodit doma je zbytečný hazard se životem svým a životem nebohého dítěte, které se nemůže samo rozhodovat…

Poslední čtyři měsíce nedělám nic jiného, než že se snažím alespoň trochu pootevřít oči zaslepené bezmeznou vírou v předsudky.

Trápilo mě to, nevěděla jsem, co s tím.

Postupně mně došlo, že ty předsudky jsou tak hluboce v nás zakořeněné, že zlomit je logickými argumenty není snadné. To je spíš nemožné.

Tady si vypůjčím slova jedné postavy z knihy Muriel Barberyové S elegancí ježka.

“…obvyklá lidská neschopnost uvěřit tomu, co se snaží rozmetat pevné obrysy omezených mentálních návyků.”

Ano, potýkám se s neschopností uvěřit. Dokonce hůř! S neschopností byť jen vyslechnout argumenty!

Také jsem věřila, že porod bez porodnice se konat nemůže. A když se koná a nic se nestane, tak je to štěstí, náhoda a NIKDY bych to neriskovala.

A není to tak dávno. Asi rok a půl.

Nevím, co změnilo můj názor. Nevím, co zlomilo tu víru, že přeci vím, co je správné. Že jediné správné je rodit v porodnici.

Ale v jednom jsem si jistá, porod doma mi otevřel oči.

Zbořil slepou víru v cokoliv.

Jsem za to vděčná.

Komentáře

  1. Hana napsal(a)

    Vždycky budu stát za tím, že matka má právo volby. Má právo zvolit pro chvíli, která se může podepsat jak na ní, tak na zdraví dítěte, to nejbezpečnější a nejpřátelštější prostředí. Protože porod není nemoc, nýbrž přirozená část běhu života.
    Má někdo pocit, že si odporuji? Potom tedy uvádím, že mému dítěti nezkušená lékařka způsobila krvácení do mozku. Přes mé upozornění na žlázy s vnitřní sekrecí, na odhad doby porodu atd. do mne cpala (povzbuzována asistentkou, která nedostudovala medicínu, ale chytrá byla jak hejno opic) urychlovače stahů. Chtěla totiž dokoukat televizi. To nepomohlo, zareagovala jsem opačně, začala se uzavírat. Hrozila mi smrtelná embolie. Paní doktorka na další radu sestry OPAKOVANĚ SAHALA dovnitř do dělohy, aby si ověřila, že hlavička není nasedlá. Tu šílenou bolest nikomu nepřeju, ale utéct jsem nemohla. Dovnitř se sahá kvůli přetočení děcka nebo při přirostlé placentě, vždy velmi opatrně. Ani si nepřevlékala rukavice. Potom ze mne dítě vymáčkly, ani jsem ho nesměla pohladit, protože začalo masívní krvácení a doktorka se doslova modlila, ať přežiju. Není příjemné myslet na to, že po takových kravkách nemůžu ani naposledy pozdravovat děti a muže.
    Kluk byl jako po mrtvici, na půl těla ochrnutý, a já vyhrožovala všem, že další dítě radši porodím ve křoví. Od té rabijáčiny jsem však už žádné nedonosila. Měli jsme štěstí, dostali jsme se k pracovnici, která používala Vojtovu metodu. Do roka jsme pohyb zvládli, cvičila jsem i častěji, než desetkrát denně.
    Porodnici jsem vnímala jako nepřátelskou a dokonce jsem z ní jednou odešla na revers. Poté, co mi sestra o své vůli zastavila porod (prý mi dala jen injekci na spaní) a v další porodnici měli co dělat, aby se dítě narodilo živé. Děkuji pěkně, ani jeden porod jsem neměla normální, zažila jsem i opilého doktora, který se netrefil na šití a ještě nadával, že se mu pod rukama trhám.
    Jako zdravotník jsem moc dobře věděla, co se kolem mne děje a také jsem jednou jiné ženě zachránila život po zákroku na tomtéž oddělení…
    Je to minulost. Možná. Jenže jsou místa, kde je zase zdravotník jak Pánbu a žena si vymejšlí.
    Pokud si žena bude moci vybrat, potom možná stoupne všude zájem o to, být profesionální a chovat se zdvořile, pomáhat. Už otcové při porodu mnoho změnili, je tedy čas na další možnosti.
    Mnoho věcí je dáno osudem, náhoda je blbec atd. Kriminalizace porodů doma je hloupost. Naopak, žena má právo být zajištěna i při alternativě. Mé děti i já jsme dnes v pohodě lékařům navzdory.
    Málokdo zažije horší peklo, než matka bez chtěného dítěte. Vždycky bude vědět, kolik by mu bylo… Ono stačí těšené dítě potratit. Je mi toho drobečka líto, maminky také. Jsem v duchu s ní.

  2. JanaT napsal(a)

    HANO – Nebudu zapírat, že jsem očekávala a byla nachystaná na zcela jiné komentáře 🙂
    Děkuji.
    Na podporu přirozeného porodu jsme vzhledem k zoufalé situaci v ČR založili občanské sdružení http://www.propp.cz
    J.

  3. Marie S. napsal(a)

    Proč se divit tomu, že většina žen cítí větší bezpečí v porodnici? Není tohle jen v době všelijakých alternativ další móda? Může mi někdo vysvětlit, jak je doma zabezpečena péče o rodičku a novorozence? Nechci nic přede zavrhovat, ale porod doma, to je pro mě návrat do 18. století! Nebo to tak není?

    • JanaT napsal(a)

      Není třeba se divit, že většina žen cítí větší bezpečí v porodnici. Je třeba si jen uvědomit, že i v porodnici jsou rizika a některá z nich přímo související s pobytem tam, a hlavně taková, která se nevyskytují při porodu doma. Toto vysvětluje, proč ve velkých studiích vychází riziko/bezpečnost porodu v porodnici a porodu doma stejné.
      Problémem současného českého porodnictví je nedostupnost všech typů a možností péče a tím nemožnost svobodné volby.

  4. Eliška napsal(a)

    porodila jsem ve věku 20 – 27 letech tři cvalíky přes 4kg vážící.A to všechny v LIberecké porodnici. Kdybych rodila doma nevím jestli by to děti nebo já přežily Byly to porody náročné jak pro matku tak pro dítě. hlavně ten druhý , dítě šlo na svět pánevním koncem , třetí dítě mělo omotanou šnůro kolem krčku a prvnímu vzhledem k poloze byla zlomená klíční kost. Děti byly jinak v pořádku , krásní baculáčci. Maminka musí mít k porodníkovi důvěru a pocit že mu pomohou od bolesti. Nebyla jsem uplně spokojena s personálem a hygienou , ale dnes jee to lepší a prostředí rodinnější, kvalitnější.A hlavně už nenechají maminku trpět a pomocí epidurálu se miminko narodí. Prožívala jsem porody svých dcer velmi emotivně a radost z vnoučátek je veliká. TAk přeji všem dětičkám radostný a láskyplný příchod na svět…..

    • JanaT napsal(a)

      ELIŠKO- vidíte, krásně jste mi teď “nahrála” 🙂
      To, co pokládáte za veskrze pozitivní věc, vymoženost a výhodu porodnice – epidurální anestézie, je zrovna něco, co riziko při porodu může zvýšit…
      Nic není jen černobílé a tím článkem jsem jen chtěla trochu “vyburcovat” k tomu, aby se i věci “samozřejmé” nepřebíraly samozřejmě, ale aby byly podrobovány kritickému zamyšlení 😉 😉 alespoň čas od času 😉
      J.

  5. Hana napsal(a)

    Jano, byla jsem už u několika debat o porodech doma. Myslím, že jsme všichni natolik poznamenáni doktorským diktátem, že si nedovedeme představit jakékoliv alternativní řešení.
    Já osobně vidím problém v tom, že je i dnes personálu ukrtadené, jak se matka cítí, jaké signály má. Možná jsem měla smůlu, že při mém porodu doktor naléval koňak, dovezený z báječné dovolené a já rušila(možná, kdybych rozuměla těm vtipům, tak bych se cítila líp), podruhé byla jakási soutěž dvou měst, potřetí přísný proimář s neschopnou sestrou, která se s ním bála asistovat… Bylo mi i přímo říkáno, že dělám chytrou, že oni toho odrodili víc.
    Jenže moje dítě přišlo na svět skutečně v době, kterou jsem předpověděla, navzdory provokačkám. Pokud jsem věděla, kolik litrů plodové vody ze mne vyteklo, nebyl to kec – seděla jsem na kbelíku 😉 atd. A slýchám zase stížnosti o generaci mladších žen, že jsou za blbky, že se nesměly pohnout, i když měly křížové bolesti, aby se personálu pohodlněji monitorovalo. Rodička s bolestmi, která se nesmí pohnout půl hodiny, no to je šíélenost (před 2 roky, Praha) – neměla žádný jiný problém, než zvyk pracoviště.
    Neúcta k rodičce, vědomí, že není konkurence, to je ten problém. Ono by se moc nestalo, kdyby se objevily porodní domy – i když slýcháme, že v nich není na Západě úplně komfortní péče, protože jsou to lacinější zařízení, než nemocnice.
    Měli bychom si odvyknout, že je porod cosi divného. Porod doma by nakonec, při rozvoji dalších možností, byl možná velmi ojedinělým. Dnes je zčásti způsobený zoufalstvím nad úzkým spektrem nabídky. Jde o snahu nezatížit dítě víc, než je nutné. Přirozený porod dítěti může vyloudit na tváři úsměv mnohem dřív, než se předpokládá…

  6. Peggy napsal(a)

    Hezký den, tahle diskuze je, podle mého, spíš o stavu zdravotnicví u nás všeobecně, alespoň mě se to tak jeví. Celkově je personál arogantní, málokdo dnes bere tuhle práci v tom dobrém, s náležitým soucítěníms kýmkoliv, kdo potřebuje pomoc. Ať nemocný, nebo rodící matka, to je fuk.Omlouvá se vše už roky tím, že není patřičně odměněný, tedy finančně, ale to je jiná věc. Podle tohoto postoje, by bylo lépe k doktorům tedy nechodit a léčit se doma. Sakryš, já jsem stresovaná, i když mám chřipku! A když čekám v čekárně s dalšími dtřiceti lidmi,každým nějak nemocným, hrozí mi riziko nákazy, stejně jako jim. Takže? Měla jsem zůstat doma, cpát se paralenem, nebo když si zlomím nohu, raděj si ji dám do dlahy, sama. Sohlasím stěmi,kdo říkají, že má ženská rodit ve špitále, a s tím, že je to návrat do 18.stol. Chyba je někde jinde! Já rodila podobně, ve stejných podmínkách, sestry se chovaly tak jak se chovají i dnes, no a? Ztratila jsem spoustu krve, pak mi ji doplnili, jak by bylo doma? nevím. Nejsou ty dnešní mamiky trochu víc měkoty? Ale to já jen tak provokuji, at si každý dělá co chce. Hezký den

    • JanaT napsal(a)

      PEGGY- Já si myslím, že rodící žena má hlavně právo na svobodnou a informovanou volbu! A k tomu je třeba, aby měla přístup ke všem informacím o možnostech a rizicích různých druhů péče v porodnictví. Měla by vědět, že porod doma je za určitých přesně definovaných okolností stejně bezpečný/rizikový jako porod v nemocnici, protože i porod v nemocnici má svá rizika, která u zase nejsou u PD.
      To mě dostává k tomu “návratu do 18. stol.”. Porod doma není návratem zpět na stromy a dobrovolným se zřeknutím moderní medicíny. Naopak! Bezpečný porod doma je vymožeností moderní medicíny, jistým “luxusem” umožněným pokrokem medicíny a úrovní zdravotní péče.
      Řekla bych, že se vůbec ten “porod doma” zbytečně dramatizuje. To nejsou žádná domácí “krvavá jatka”, ale docela běžná klidná situace. Je dobré si uvědomit, že KAŽDÝ porod začíná a nějakou, delší či kratší, dobu probíhá doma, v obchodě, v autě…
      Ženy domarodící a porodní asistentky jim asistující nejsou žádné odpíračky lékařské péče, většinou jsou to ženy vzdělané, velmi informované. Zrovna tak porod doma není dobrovolné se vzdání lékařské péče. A právě ona dostupnost nemocnice je jednou z (mnoha) podmínek bezpečného porodu doma.
      Já často v této souvislosti dostávám otázku “Jak jsem mohla rodit doma, když jsem lékařka?”. Na ni odpovídám už jen velmi stručně: “Možná i právě protože jsem lékařka jsem rodila doma…” 😉

  7. Helena napsal(a)

    Hezký večer,přeji Všem a hlavně nám ženám a především matky.Paní Jano,plně s Vámi souhlasím, s tím,že budoucí maminka,by měla porodit doma,ve svém domácím prostředí.Bohužel i já,jsem musela do porodnice,vlastně porodnic a to v roce 1982 v Brandýse nad Labem,kde porodní asistentky,měly na starosti cigárka a kafíčko,které v ten večer sloužily,když já ležela potmě sama na porodním sále a strachy,jsem téměř ani nepípla a v duchu jsem si říkala:jestli se narodí kluk a tak už mne do porodnice nikdo nedostane,na svět přišla holčička a protože manžel toužil po dalším miminku a hlavně,aby to byl “kluk”nositel jména a příjmení.
    Tak v roce 1984 jsem rodila v Zemské porodnici,tzv.U Apolinářů a musím napsat,lékaři skvělí,sestřičky,porodní asistentky úžasní a hlavně i nehlavně přišel na svět chlapeček -:),který ovšem hned po porodu musel do vyhřívací postýlky a kvůli žloutence do inkubátoru,ale přesto bych už na svět přiváděla raději děti doma,než v okachlíčkovaném boxu.Promiňte,milé pisatelky,ale mne to tam připadalo jak v kravíně….,hlavně ty nářky,křičení,hekání.Helena R.

    • JanaT napsal(a)

      HELENO – Já si nemyslím, že by matka měla rodit doma 🙂 Řekla bych, že u nás bude porod doma vždy spíše minoritní záležitost. Já bych jen chtěla, aby se mohla svobodně rozhodnout a porodit tam, kde se cítí bezpečně a nejlépe. Aby tyto různé možnosti (nejen porod doma, ale i porodní dům, vlastní PA v porodnici…) byly běžně dostupné tak, jak je to běžné v jiných zemích (tedy na západ od nás, protože události posledních dní v Maďarsku svědčí o tom, že může být i hůře… 🙁 )
      Jinak situace se od vámi popisovaného roku 1984 (vyhřívací postýlky, inkubátor… pocit jako v kravíně), a to i když všechno probíhá bez problémů, změnila k lepšímu jen velmi mírně… 🙁
      J.

  8. Hana napsal(a)

    Díky, Jano, za info, že už porodní dům je. Problematiku sleduji semotamo, nahodile. Víte, já mám po všech různých debatách i zkušenostech v rodině a okolí pocit, že čím víc možností bude, tím lépe se bude v každém útočišti služba chovat. Monopol je vždycky cesta do pekel – přitom hodně dlouho platilo, že porodní asistentka zvládne i lecjakou krizi a doktor je hlavně od “císaře” a zachraňování, když je opravdu zle.
    No, vzhledem k tomu, že mám za sebou dávnou lumbální punkci s následky, tak by mne na epidurál nikdo neuhranul. Tůdle, dvakrát mi to stačilo.
    Chyba se stala ve chvíli, kdy se lékař stal vrchností (diktátorem) a nezůstal službou. Nepopírám ale, že jde o osobnosti jednotlivců.

    • JanaT napsal(a)

      Ano, porodní asistentka je pro fyziologický nekomplikovaný porod ta úplně nejkvalifikovanější osoba. Na to se v posledních letech nějak zapomnělo. A bohužel na tohle zapomněly i některé PA a i samy se pasovaly do pouhých asistentek lékaře… 🙁
      J.

      • Hana napsal(a)

        Ano, s tím mám i dvě dobré zkušenosti- první děcko mi zachránila právě porodní asistentka, opilý doktor jí nechal volné pole (zaplaťpánbu. Pak zfalšoval záznamy, protože dítě bylo kříšené a po stěhování na něm nová doktorka hledala bůhvíjaké problémy, dokud jsem jí neukázala sešitek z porodnice se záznamy (jsem praštěná povoláním a taky jsme my na rodičích vždycky popis porodu chtěli). No a po tom přerušeném porodu v jiném ústavu kolem mne skákala (aby se mi děcko neuškrtilo) a zevrubně mne informovala, jaké potíže mne po tom prasáckém šití v životě čekají. Což se potvrdilo a já musela pozměnit pár dosavadních pravidel.
        Naopak tam byla drsná legrace s dětským doktorem, když mi přišel vysvětlit, že jsem přehnaně úzkostlivá, že synek žloutenku nemá a pusa je čistá. Do dvanácti hodin měl v krvi potvrzeno bilirubinu na rozdávání, byť skoro nezežloutl, a že má pusu bílou od sooru, to mi do odchodu nikdo neřekl. Nikdo není dokonalý, on byl jinak fajn… Něco se prostě muselo podělat i tam.

  9. Peggy napsal(a)

    Ahoj Jani, no debata se rozvinula perfektně. 🙂
    Já jsem napsala to, co jsem chtěla, myslím si to i nadále, problém je podle mého v celkovém stavu zdravotnictví a překvapuje mne, že by snad mělo odpíráno, i v dnešní, pokročilé, vzdělanější a modernější době, PRÁVO žen, na informovanou a svobodnou volbu?! Pokud jo, můžete tohle nějak dokázat konkrétně?( divné, v době internetu, rozvinutých forem informací,” zdravotnictví, do kterého se lije každoročně obrovské množství peněz) Jinak jen dodávám, tak jako ve všem, zkušenosti jsou jistě oboustranné. A jak jinak, než podle vlastních zkušeností, člověk jakýkoliv problém, vlastně posuzuje, nebo jej při nejmenším ovlivňuje.
    No rodit se vážně už nechystám 🙂 a tenhle problém mě tedy zas tak nebere, jinak jste šikulka, jen se mi nějak zase potvrzuje, že když se dr. rozhoduje rodit raděj doma,( skoro bych řekla, že to potvrzuje), že to nebude to asi skutečně ,s tím naším zdravotnictvím dobré.Hezký den.

    • JanaT napsal(a)

      PEGGY-  ano “svobodně” si mohu zvolit rodit spořádaně v porodnici 🙂 s tím, že se 100% podřídím leckdy vyloženě špatným postupům…
      Pokud bych si chtěla opravdu svobodně zvolit a volit nějakou jinou možnost, mám problém.
      Vlastní porodní asistentka? V 99% nelze.
      Něco proti rutinním postupům v porodnici (třeba neodnášení dítěte po porodu)? Semtam už lze “uhádat”, zvlášť, když tam má matka nějaký svůj velmi asertivní doprovod.
      Ambulantní porod? Přestože to je něco, na co má každá rodička právo, nikdo ji ani dítě nemůže zadržovat násilím, ve většině porodnic si toto obhájí jen velmi připravená, argumentačně vybavená žena (což po porodu je docela úkol…)
      Porodní dům? Jeden. A funguje jen za cenu každodenního boje s nesmyslnými obstrukcemi.
      A porod doma? … Kdo to zkusil, ví, co následuje a čím je nutno si projít…

      A co se týká toho “informovaně”, tak to znamená, že i přes ten internet a všechny možné informační zdroje ženy, pokud samy aktivně nepátrají a nezajímají se, ani nevědí, že existují i jiné možnosti. Nejsou jim nabízeny.
      J.

  10. Peggy napsal(a)

    Aha, Jani, ještě jsem zachytila Vaši odpověď, ale o tom to právě je! Váš poslední odstavec! A je tedy právo a vůle zaměněno.. Právo a vůle žen není jedno a totéž! Hezký den

    • JanaT napsal(a)

      Není. Ale ono bohužel u nás i když vůle je (což jsou všechny ty výše jmenované situace), tak to právo je upíráno.
      Věřte, že vím o čem mluvím 😉 Jako žena, která doma porodila, můžu jednoznačně říct, že jsem byla na svých právech ukrácena (za všechno vyberu třeba to, že jsem si porod doma musela celý sama zaplatit, ale je toho na dalších několik A4 😉 )
      A navíc ony ženy mají právo i na to být o všech možnostech informovány a měly by jim být ze strany zdravotníků nabízeny, aniž by ony musely samy se aktivně zajímat, pátrat, angažovat…
      J.

  11. Peggy napsal(a)

    Ahoj Jani, pěkný nový týden, víte, snad jsem se neměla ani do této debaty pouštět, ale jak slyším, že jde ženská bojovat za práva žen a to jakýchkoliv, už mám tmu před očima. Jo, jasně, je toho dost, co není ok, ale tenhle slogan mi zůstal hluboko pod kůží, vy ho zas až tak moc nepamatujete. Jinak nejsem o celém problému přesvědčena staejně jako vy a debata by byla nekonečná. A záleží na tom? nemusíme si myslet vždycky totéž. 🙂 Jinak přeji všem mámám, aby porodily hlevně zdravé děti a bylo vše ok. Je mi fakt jedno kde.
    PS. Pokud něco beru s tím zprofanovaným sloganem, tak tedy jen – za práva dětí!!!! Tady je pořád u nás temno, bohužel, někdy jsou jejich příběhy neskutečně temné, byť je i jejich právo jasné. Nemáte odpověď, proč se tak málo žen zajímá o jejich práva? a proč jsou to často soudkyně, soc. pracovnice a bohužel i matky, kdo jim dokáže udělat ze života peklo? No je to na dlouho a nepatří to sem, Mějte hezký den.

  12. JanaT napsal(a)

    Dobré ráno Peggy 🙂
    Asi že se toho “boje za práva žen” aktivně zúčastňuji, tak za tím ten zprofanovaný slogan necítím 😉
    Pokud jde o “práva dětí”, tak zrovna tohle se přeci velmi týká i dětských práv (namátkou mě napadá oblíbené bezdůvodné oddělování novorozence od matky, přestože je prokázané, že toto může působit pro dítě velké problémy v dalším životě)! Já se pohybuji v prostředí, o kterém rozhodně nemůžu říct, že by v něm bylo málo žen bojujících za práva dítěte (sebe nevyjímaje 😉 )
    J.

  13. Peggy napsal(a)

    :-), už zavírám emaily vyřízeny, jen poslední mrk :-), jestli už rychlá Jana neodpověděla..:-) A ona ok, Jani dík. Ok,v tomhle bodě souhlas, pokud skutečně pacujete na tom, aby děti byly od svého narození tak, jak mají být, tedy s matkou, i to je díl práce v tomto směru, záslužný. Souhlasím v tom, že si myslím, že musí oddělení mtaky a ditěte mít vliv na jeho další vývoj. Tedy v tomhle případě to nejsou tedy pouhá planá slova a patří vám můj obdiv. Vážně.
    Mějte pěkný den.

    • JanaT napsal(a)

      Děkuji 🙂 Rychlá jsem, protože tento týden jsem okolnostmi naladěná ještě “aktivističtěji” než je má obvyklá míra 😉

      • Hana napsal(a)

        Tak ať se daří!
        Já osobně mám za to, že boj za práva žen by měl ukročit stranou k boji za děti a bezbranné. Ženy mohou lecčeho dosáhnout (dneska určitě) s využitím zákonů, společenství a podobně, ale třeba dětí po ústavech máme tolik, že je to ostuda jako hrom. Jejich hlásky nikdo neslyší, stejně jako je mizerie kolem linek důvěry pro lidské krize. Ono se to “nevyplatí”, provoz je drahý…
        Ženy mají čich na nespravedlnosti, mají dobrou bojovou morálku, ale ty směry, ty aby za to stály!
        Hezký týden!

  14. Peggy napsal(a)

    Tahle debata se zdála uzavřeně neuzavřená, leč Hanko, vy jste dokonale vastihla vše, kolem čeho se mi nechtělo už tančit. Každé vaše slovo podepisuji, to je to, co jsem já tak dokonale napsat neuměla. Dík. jste dobrá.Hezký den

Napsat komentář