Země neviditelných psů

Úzké silničky, rozbité chodníky, lidé. Městská doprava neexistuje. Hemžení, silnice ve špičce narvané taxíky a skútry tělo na tělo.

A tam všude jsou. Chodí, co aspoň jedna noha nohu mine, uhýbají co nejúsporněji. O centimetry míjejí blatníky japonských aut všech značek. O centimtry míjejí nahé nohy z celého světa.

Jsme v Tramtárii, asijské zemi zaslíbené turistice. Horko celý rok ve vodě i na suchu. Jsou, ale jakoby nebyli. Jsou neviditelní, tiší. Bezdomovci s pasem kamkoliv, bez obojků, bez pánů. Až ke smrti svobodní. Toulaví psi.

Viděl jsem už plno svatých zvířat. Naposled Svatého hada. Svatého psa jsem ale nikde neviděl. Leda by byl neviditelný jako armáda jeho bratrů uctívačů.

Plouží se městy a pozorují nás. Narodili se s instinktem vycítit kopanec jako zemětřesení. Chodí po ulicích nezaznamenaní, kopance míří do prázdna. Protože prázdno jsou oni a prázdno je všude mimo ně.

Nikdy se neptají Chcete mě? Jak by je mohl někdo chtít? Jsou neviditelní. Jedí vzduch a pijí svou nepřítomnost. Nelitují sebe ani jiné. Jsou neviditelní. Neexistují. Ulicemi bloudí jen jejich oči. Zaslepené, protože nemají na co koukat. Nic je nečeká, nikdo je nepostrádá. Bezdomovci v ráji věčného tepla.

Ke smrti se nespěchá. Smrt je všude. Jsou na ni připraveni.  Nežebrají o nic. Ani o život. A nikdo nezapláče a nikdo nepohladí. Jsou neviditelní.

Toulaví psi Tramtárie.

Komentáře

  1. poletucha napsal(a)

    Za oknem české jaro, v zátylku nutnost spáchat rychle daňové přiznání a zasadit brambory – a do toho “neviditelní” tramtárijští psi. Je to darda, ale krásná jako (někdy) sám život. Díky za ty úžasné pohlednice, v každém textu obrazů na celou flashku!

  2. Strejda OLIN napsal(a)

    Ono by to klidně mohlo být i o lidech 🙁

Napsat komentář