Začínám se bát!

Jsem ředitelem devítiletky v jedné z pražských obcí.  Omlouvám se, že nechci napsat které a v které. Začínám se totiž bát.

Před několika dny mi volala bývalá žákyně naší školy. Představila se jako kandidátka za jistou obecně známou stranu. Řekla mi, že moje škola bude mít třicet let od otevření. Že by se to mělo oslavit. Zeptal jsem se, co znamená to „mělo by se“,  a jestli její straně nevadí, že tu školu postavili komunisti. Bouchla mi telefonem. Za dva dny za mnou přišla se třemi spolustraníky a naorganizovala mi, že oslava se udělá ve škole v den voleb, že její strana to vše povede a zaplatí, včetně pohoštění. Neměla ani tušení, že v den voleb jsou ve škole volební místnosti, že nemohu dovolit volební kampaň ve škole ani mimo volby, natož pak při volbách samých. Přála si, abych pozval všechny, kteří touto školou prošli. Zeptal jsem se, jestli si umí spočítat, kolik lidí to za třicet let je, kolik by stálo jen pohoštění… .

„Ale stejně se vaše škola v obci málo prezentuje…,“vyrukovala do útoku. „Máte tu tak pěkné výkresy, proč neuděláte výstavu?“

Musel jsem jí odpovědět, že výstava školních výtvarných prací je v místním kulturáku každoročně občany bohatě navštěvovaná, že na školní akademii stojí diváci fronty až na ulici, že…. .

Nevěděla!

Opravdu jsem z ní nechtěl udělat blbce, leč odešla se svými gorilami velmi uražená. S největší pravděpodobností její strana a ona osobně volby vyhraje, určitě si na obci vezme na starost školství. Bodejť by ne, školství rozumí, chodila do školy. A když už nebude vědět nic jiného, bude vědět, že jsem jí nevyhověl. A to ženy neodpouštějí!

Začínám se bát!

(Redakce Brejlí zná jména autora i inkriminované kandidátky a strany. Laskavý čtenář pochopí, že je nezveřejňujeme.)

Komentáře

  1. Maya napsal(a)

    Co na to říct? Nelíbí se mi doba, kdy slušní se bojí být slušní a grázlové mají otevřeno všude dokořán.
    Pane řediteli, přeji Vám, brzký důchod,aby jste byl mimo tohoto svinstva. A ty roky do důchodu, aby byly ve větší míře prací pro děti a ne pro straníky.
    Držím palce.

  2. Lex napsal(a)

    Mayo,
    plný souhlas! Tištěné noviny beru do ruky jen výjimečně, přestože odebíráme sobotní Právo. Ale obvykle ho nečtu, manželka vyluští křížovku, něco počte, pak to letí do police pod stolem. Někdy to ale do ruky vezmu. Zrovna dneska to včerejší. A světe div se, musí být nějaká zvláštní hvězdná konjunkce, protože se tam na šesté straně sešly články tamních komentátorů (docela často mám výhrady), tentokrát ale jedna hvězda vedle druhé Jan Keller “Decimování” – super! Martin Hekrdla “Ohromené ticho”, Petr Uhl “Aby můj odpor proti zvůli nešpinili lží”, a Jiří Hanák “Cikáni a Romové”. Ze srtdce doporučuji. Zejména ten Hanák mě překvapil.
    A proč to píšu pod tímhle blogem? Protože ty články jsou takovým průřezem té bídy současné doby. Té “bídy”, ve které se může rodit a vzkvétat tenhle typ křupanství a z ní novodobé totality, kdy se člověk začíná bát. Třeba ne bezprostředně o svůj život či osobní svobodu (pokud máme na mysli omezení osobní svobody kriminálem), ale o hmotnou existenci, důstojnost a svědomí.

    • Pavel Materna napsal(a)

      Já nemám rád, když se téměř srovnává doba nesvobody za totáče a dnešní normální svobodný život se všemi problémy, které každá svoboda přináší. Nesrovnávejme nesrovnatelné, režim, který měl v popisu práce ničit lidi, a život ve složitých podmínkách, ale svobodný, i když i tak s tragédiemi a ohroženími. Já jsem ve svém oboru taky často nasraný (např. teď kvůli nekompetenci lidí rozhodujících o financování a hodnocení vědecké práce), ale celkově jsem začal skutečně žít až po sametu.
      Ten příklad s tou arogantní a nepoučenou politickou agitátorkou je ovšem otřesný. V rámci normálního života.

  3. Hana napsal(a)

    Srážka s blbcem je vždycky tragédií, bohužel. Obávám se, že už příliš nevadí, nakolik to byla žena, protože i muži se za posledních cca třicet let ve velké míře naučili ženské podrážecí praktiky.
    Možná, pane řediteli, že by Vám pomohla nějaká metoda obchodníků, například vykejvávání. Taková ta diplomacie typu: to je ale úžasné, výborné, že máme tak schopnou a populární absolventku… Málem bych zapomněl, máme tu volební místnosti, snad víkend nebo dva, tři předtím? Potom?… O víkendu by se nám sem vešli absolventi skoro všichni. Ano, jsem také hrdý na práce našich dětí. Určitě by se neokoukaly, vždyť od poslední výstavy uplynulo už pár týdnů – a ti, co se tam nedostali, další příležitost jistě ocení…
    Teď nezbývá, než držet palce.

Napsat komentář