Vzhůru do výroby poloblbů?

Kamarád mi poslal příhodu svého kamaráda. Jako by mi mluvil z duše. Výroba poloblbů byla a je i nyní oficiálním učebním programem.

Budou mít moje vnoučata na školy štěstí?

Soukromé školství často dojí stát a nabízí na reklamních plochách nevídané bonusy. Majitel školy myslí na svou kapsu a na možné dotace. Najímá pedagogy, kteří jsou ochotni se na prezentované lesklé bídě podílet a kteří ještě zbyli, rodiče jsou přesvědčováni o nevídaných schopnostech svých žáků, nuceni do oborů s maturitou a maturitou otřesné úrovně absolvující, absolventi vysokých škol jsou často postrachem a jejich schopnosti prezentované v závěrečných pracech jsou na úrovni polointeligentů. Bohužel, s podobnými případy mám vlastní zkušenosti. To ovšem neznamená, že neexistují školy s poctivými vynikajícími výsledky. Kterých je víc?
_______________________________

Příhoda kamaráda mého kamaráda:

Dnešní doporučení našeho prezidenta Miloše Zemana rodičům čerstvých prvňáčků, ať jim namísto učebnic koupí tablety, mi připomnělo červencovou návštěvu antikvariátu. Slečna stála za pultem. Na stěně visely dvě velké fotografie: Jan Werich, vedle něj Oldřich Nový.

Já: Slečno, kolik stojí ty fotografie?
Slečna: Těch dvou chlapů?

Já: Ano, těch dvou herců.
Slečna: Se musím zeptat. A to sou herci?

Já: Ano, to jsou, respektive za svého života herci byli. Vy nevíte, kdo na těch fotografiích je?
Slečna: Ne! Akorát toho s bradkou jsem viděla, jako malá, v nějaký pohádce.

Já: Vy ješte studujete?
Slečna: Nó. Letos jsem maturovala.

Já: Vzhledem k tomu, že jste čerstvá držitelka zkoušky dospělosti, fakt nevíte, kdo byli Jan Werich a Oldřich Nový? (Dobře, toho Nového bych jí odpustil)
Slečna: Ne!

Já: Hm. A chodíte například do kina nebo do divadla?
Slečna: Ne!

Já: A co vás baví, když máte volno?
Slečna: Serfuju po internetu a poslouchám muziku. A navíc – já nejsu z Prahy.

Já. No? (S nadějí) A jakou muziku?
Slečna: Justina Biebera. Ten je Boží.

Já: Hm. A budete dál studovat?
Slečna: Nó. Vejšku. Chtěla bych studovat ŽURNALISTIKU…(!!) PSÁT O SLAVNEJ LIDECH… TO BY MĚ BAVILO.

Bez pozdravu jsem zmizel v pražských ulicích a jen davy lidi kolem mi zabránily, abych nahlas neřval: “Ten Novotňák ( šéfredaktor bulvárních novin) měl pravdu. Je to všechno pakáž nevzdělaná a nic jiného si nezaslouží, než abychom ji dnes a denně oblbovali bulvárem. Jejich mozkovna totiž na nic jiného nestačí.”

Uufff, bylo to peklo…

Komentáře

  1. Emma napsal(a)

    Také jsem se s něčím podobným setkala, žasla, nevěřila vlastním uším, hlavou kroutila,…. ale myslím, že to snad nebude tak zlé. (Už slyším, jak někteří říkáte: “Tak zlé ne, ještě horší!” 🙂 ). Stejně věřím, že takových “maturantek” není většina. (Ach jo!)
    Zdravím všechny milé a věrné na Brejlích 🙂 . Také si sem chodíte jen tak číst i starší věci?
    Em

  2. Kutil napsal(a)

    Nevěřím, to je vymyšlené. Podle toho bych byl stejný ignorant. Chtějte po mně jméno jediného herce nějakého soudobého televizního seriálu. Nechytám se, fakt nechytám…

  3. Jan Krůta napsal(a)

    Kutil jako vždy optimista! 🙂 Ale máš samozřejmě pravdu. My starší se zase nechytáme v idolech našich dětí, natož vnoučat. A říkat, že všichni idolové našich potomků jsou napomádovaní Justinové Timberlakeové je taky asi blbost. Ale o tom, že všeobecný rozhled absolventů škol je obecně na nižší úrovni, je dost odvážné. Možná jen hodnotíme ze svého vzdělanostního obzoru. Možná že za vzdělání považujeme něco zkonstnatělého, co jsme za vzdělání považovali my.
    Nicméně pomatený systém středních i vysokých soukromých škol, ze kterých vycházejí poloblbci, to mi, Kutile, snad neupřeš.:-)

    • Kutil napsal(a)

      Neupírám, to bych se neodvážil, ty se s těmi lidmi stýkáš a máš všechno z první ruky, takže to ani nejde zpochybnit. Podle několika mladých lidí, které osobně znám, nemůžu soudit, to bych musel jednoznačně konstatovat: kam se na ně hrabeme. Ale můj optimismus pramení spíš z jakéhosi obecného povědomí: více možností, více jedinců, kteří získají schopnosti…
      *
      Ale pokud jde o ten konkrétní příklad: tam je problém, že prodavačka neví, co prodává. To je profesní selhání, ale spíš selhání majitele. V antikvariátu bych z tradice očekával fundovanou obsluhu. Zrovna nedávno jsem v jednom knihkupectví (ve Fashion Areně ve Štěrboholích) narazil na dívku za pultem, pro níž český jazyk evidentně nebyl jazykem mateřským, a trochu proti svému přesvědčení (protože mi nečeští zaměstnaci jinde nevadí) jsem si říkal, jestli to není nepatřičné, vždyť kdo jiný by už měl být literárně vzdělaný a znát český kontext než knihkupec. A taky dobře ovládat jazyk knih, které nabízí. Ale byla to jen okamžitá myšlenka, nijak to neodsuzuju, neznám konkrétní souvislosti.
      *
      Víš, když tak pročítám různé české weby a někdy i jejich diskuse, zaráží mě, jak militantně čím dál víc lidí volá pro prosazování těch “jediných správných názorů”. Jsi s bílými, nebo s rudými? Prásk! A neřekl bych, že jsou to právě ti mladí “poloblbci”… Ale na druhou stranu – je to omezená, navíc specifická komunita, nelze podle toho soudit celou společnost. (Omezená myslím početně.)
      *
      P.S.: Přidávej sem častěji, ať je kam chodit a o čem přemýšlet.

  4. Jan Krůta napsal(a)

    Nějak se mi teď nedostává času. 🙂 Blíží se komunální volby a já jsem se rozhodl v rodné vesnici jít s kůží na trh. 🙂
    Pocit Kam se na ně (mladé) hrabeme, mívám občas samozřejmě taky! Ale cítím to zrovna tak, jako když mám před sebou mladého byznysmena, živnostníka, řemeslníka, který nebrečí, maká a skvěle vydělává. Z takových lidí mám velkou radost. Možná, že je to tím, že jsem starý a nezávidím.

  5. Lex napsal(a)

    Dobře,
    nebudu se bavit o hercích bývalých či současných (no, Werich byl jistě víc, než jen herec, a nevěřím, že se o něm na střední škole neučili – ale budiž), tím spíše ne o jiných, mnohem pokleslejších celebritách.
    Ale povím vám kratičký příběh, který se mi stal koncem července v místním COOPu.

    Druhý rok po sobě jsem si všiml, že tam dělá jako pokladní brigádu pěkná mladá blondýnka, zřetelně studentka. Už loni jsme prohodili nějaké slovo, letos jsme navázali. Právě bylo škaredě, skoro jako celé léto u nás tohoto roku, a tak přišla řeč i na počasí. Říkal jsem, že což o to, že i když není pěkně, jsme na tom pořád líp, než jak dopadli ve Vrátné http://www.youtube.com/watch?v=AbdVyZ2pe2Y
    Dívala se na mě nechápavě a ptala se – “kde? v jaké vrátné?”. Říkal jsem – no přece ve Vrátné dolině, tady nedaleko na Slovensku, Chleb, Grúň, Terchová, Jánošík…, neznáte?
    Ne, neslyšela jsem nikdy – odvětila.
    Máme to od nás do Turzovky nějakým třicet kilometrů i se zatáčkami na cestách, do Makova pětatřicet.
    A tak jsem to nechal být a ptám se – no, a co škola? Říkala, že se moc netěší, že ji to za kasou docela baví, že po prázdninách jde do posledního ročníku REÁLNÉHO GYMNAZIA a pak asi na vysokou.
    Tak jsme se rozloučili.
    Později jsem se dověděl, že jde o jednu z vnuček mého přítele v obci (nemám tu jinak přátele, jen několik známých, do obce jsem se vrátil na stáří po čtyřiceti letech, dvě generace jsou pryč, lidé dávno vyměněni). Tomu příteli jsem samozřejmě nic neřekl.

    Pravda, na co vědět, kdo to byl Jan Werich, Osvobozené divadlo, “forbíny”, co a kde je Vrátna dolina.
    Co mi to přinese, když to budu vědět, kolik za to kde dostanu?
    Tenhle svět je už většinově jinde.

    Ale abych nelamentoval jen o mladých.
    Potkávám se na pravidelných procházkách s čivavákem Archiem, jak už to u psů (samců) bývá, s několika lidmi, kteří také chodí pravidelně, obvykle do a z obchodu. Prohodíme občas pár slov. Podobně s jedním manželským párem důchodců chatařů.
    Přišla řeč na Ukrajinu atd. A paní se rozohnila, jak ten Putin ukradl Ukrajincům Krym! Rusko ukradlo odjakživa ukrajinský Krym a pronásleduje tam kozáky!
    Povídám paní, vy jste asi moc nestudovala historii Crimei, že ne. Tak nějak od počátku našeho letopočtu, Taurové, Skytové, Řecko, Řím, Byzanc, Tatary, Krymský chanát, Zlaté hordy, Kateřinu Velikou a vítězství jejich vojsk v roce 1774 a připojení Krymu k Ruskému imperie, že ne! Že nevíte skoro nic o historii území a státního útvaru, který dnes slyne Ukrajinou.
    “Ale Putin nám hrozí atomovými zbraněmi a v roce 1968 nás okupovali!” (velmi zestručněná odpověď).
    Dobře, říkám, ve většině věcí máme podobné názory, v některých se prostě nemůžeme shodnout, což není nic proti ničemu, nic, proč bychom se měli na sebe mračit.
    A přátelsky jsem se rozloučil (ten její manžel už ji nedovolil pokračovat).

    A tak tu žijem.
    Léto pryč, stejně žádné nebylo. Už zase na krku podzim a zima. Stárnutí a umírání. Doufám, že jen obrazné, protože ve skutečnosti jde o přírodní odpočinek, o spánek.
    Zas se budeme s lopatami a sněžnou frézou těšit na probuzení, jen plynoměr si bude vesele příst svou písničku s rotujícími kolečky s číslicemi.

    L.

  6. Jan Krůta napsal(a)

    A to si, Lexi, představ, že my ti všichni “dům pod horami” závidíme! 🙂

  7. Alex napsal(a)

    Dobrý den. Rád sem občas zabrousím. Ale už se pomalu stávám spíše pasivním čtenářem. Jednak kvůli času a jednak kvůli té až přílišné člověčině, která všechny ty vstupy všude provází. I u Petra Vlka, s nímž jsem si z toho toulání po internetu všestranně až absolutně nejblíže a kam chodím číst dennodenně. Ale tady mám dnes (byť i přímo tady jsem v čase po několikáté) přece jen nutkání nakonec zareagovat.
    Mohu také přispět příběhem – vlastním. I na gymplu nejen na základce jsem v otázkách literatury v češtině fungoval tak, že jsem si vzal příslušného autora a příslušnou knížku z bohaté knihovny rodičů, přečetl tehdy běžné dodatky či záložky, kde byl shrnut obsah a hlavně takříkajíc zhodnocení autora v kontextu literatury obecně. Mj i proto, že jsem nestíhal přečíst tzv povinnou literaturu ač jsem rychločtec odjakživa. Nejen pro čas, jenž je v tomto případě relativní veličinou pro každého jednotlivce, ale i proto, že jsem četl a chtěl číst to, co mne bavilo a nějak bralo. Nakonec jsem se dostal i k tomu, co jsem tehdy ani číst nechtěl. Ale to je jen jedna část toho lidského příběhu na tomto světě. I tehdy byly dost velké skupiny lidí, které četba nebavila a nečetli. Jakkoli je to dnes úplně jiné. A to je další díl té lidské skládanky. Dnes je prostě jiná doba – ne ve smyslu, tak jak je používán zejména naší generací. Ale objektivně. Čas se zrychlil, ti mladí se setkávají s mnohem větším počtem možných aktivit než naše generace, jsou nuceni se zabývat apriori vyděláváním peněz díky změně režimu jak v existenčním slova smyslu tak ve smyslu možnosti zbohatnout (v jakémkoli slova smyslu) a v neposladní řadě poznatky lidstva narostly geometrickou řadou, čímž nároky na učení se obecně v jakémkoli typu školy neuvěřitelně vzrostly. Jsme jako lidé navíc velice různí, od toho, co nás baví až po naše individuální možnosti ve schopnostech, kam můžeme každý jeden nejen v té vzdělanost literární dosáhnout. A navíc jsme jako nedokonalí lidé až příliš zahleděni do svého pohledu na cokoli. Prakticky se neumíme na cokoli podívat očima druhého člověka – skutečně jeho očima – všestranně, to je i prizmatech schopností toho druhého a nejen generačně – a soudíme znovu a znovu ty druhé (znovu – nejen mezigeneračně) výhradně prizmatem vlastního pohledu na cokoli. A nejsme schopni si přiznat, že jako lidé – pouzí nedokonalí lidé se v takovýchto soudech ale v drtivé většině mýlíme. pošetile se domníváme, že náš způsob chápání čehokoli musí být přece vlastní i každému jinému člověku. A jste, pane Krůto defakto u příčiny lidských sporů, vád a zaťatých diskusí obecně. V čemkoli, kdekoli mezi kýmkoli, nezávisle na vzdělanosti. Víte, slušného člověka, jehož si lze bezvýhradně pro něco vážit netkví ani v té sečtělosti natož ve vzdělanosti. Není možné, aby všichni lidé byli “dostatečně” sečtělí či “dostatečně” vzdělaní.

  8. Pacak napsal(a)

    Zkoušel jsem nepříliš dávno návštěvníka třetího ročníku strojárny. Padla otázka barevné kovy. Chvíli přemýšlel, pak z něj vypadlo dural. “A jakou má chemickou značku?” zeptal jsem se. “Nevím”. “Du”. napověděl jsem mu. “Ano, už vím.” Konec byl kuriozní¨. Když jsem to vyprávěl kolegům, bylo mi vytčeno, že jsem ho zesměšnil.

Napsat komentář