Vítejte u Herodesů

„Učitel má být v některém koutě své duše věčným chlapcem, solidárním s tím mládím, které je mu svěřeno.” (Karel Čapek)

„Hlupáka se na nic nevyptávej. Všechno ti řekne sám.“ (Tatarské přísloví)

Šli s vnukem na první hodinu v plavecké školičce. Nikoho tam neznali, úplně nové, cizí prostředí. U zápisu vnuka předem přihlásili jako plavce, který uplave, spíš uhrabe pár metrů.
Kluka jim u vchodu odebrali a on srdnatě kráčel vstříc velké vodě. Děda seděl na tribuně bazénu a byl na vnuka pyšný. Martínek už při rozřaďování musel skočit z bloku do pětadvacítky bazénu, kde nikde nestačil. V pořádku. Je to chlap. Skočil jako žába, ale skočil. Pak se začal strašně snažit a plaval. Ačkoliv v životě uplaval vcelku snad deset metrů, teď se vybičoval až na druhou stranu bazénu a k dědovu zděšení otočil a snažil se doplavat padesátku. V polovině bazénu se začal potápět. Proboha, proč ho nechají napoprvé pětkrát překonat jeho osobní rekord? Děda znervózněl  a  začal se sunout ke klandru u bazénu.
Kolem paní instruktorky  chumel dětí, asi by na topícího se ani neviděla. Ale Martin se vybičoval a doplaval dva bazény. Chytil se držadla pod blokem evidentně úplně vyřízený. ´Vylez´ řvala na něj instruktorka bodrým tělocvikářským hlasem. Okraj bazénu byl asi čtyřicet centimetrů nad vodou a dítě měřilo sto dvacet. Z hluboké vody po padesáti metrech topení se tam prostě nemohl vydrápat. Bojoval jak o život, ale celý rozklepaný to nedokázal. Děda nevydržel. Jako mladík přeskočil zábradlí a vtrhl do zakázaného prostoru. Instruktorka začala pro změnu řvát na něj: Zaplatí pokutu pět tisíc…
Dítě se zatím zvolna topilo. ´Tak proč mu nepomůžete?´zeptal se i on zvýšeným hlasem instruktorky. ´Musí to dokázat sám´odsekla a volala na plavčíka, aby dědu vyvedl.

Vzpomněl jsem si na Příběh opravdového člověka:´Ty to dokážeš. Ty jsi sovětský člověk…´

Děda vyplašeného a vysíleného vnuka z vody vytáhl. Martin se klepal jak ratlík… Za kurs zaplatili dost peněz. Školička se specializuje na děti. Kluk je prý na plavání docela šikovný a voda mu nikdy nedělala problémy… Byl na nejlepší cestě se naučit dobře plavat. Teď natrefil na školičku U Herodesů.

Instruktorka pak dědovi už méně vzrušeným hlasem vysvětlila, že jí Martin řekl, že přeplave bazén. Myslel ten kulatý čtyřmetrový na zahradě. Ona mu přikázala uplavat padesát metrů. ´Vidíte, jaký tu mám blázinec, kdybych se měla vyptávat každého…´

Nabrali moře dětí, aby vydělali hodně peněz. Nemají čas se vyptávat.

Jene Ámosi, proč mají někteří učitelé plavání inteligenci řeznického psa? Vítejte U Herodesů!

Měli jste větší štěstí?

Foto: Daniel St.Pierre,   Freedigitalphotos

Komentáře

  1. vlk napsal(a)

    Nejen u Herodesů řekl bych…V Plzni na právech měli zas e jinou fintu. Ovšem motiv byl stejný.

    • Emma napsal(a)

      Vlku, zdravím!
      Máte naprostou pravdu s tím motivem. Ale na plzeňských právech šlo o dospělé, zatímco tady o mrňouse. O to je to horší.
      Kruci, to by mě čert vzal! Hernajs!! Pacholci!….(nejenom ti instruktoři).
      Děda je frajer a zaslouží si obdiv.
      Hezký večer (že se nám ale ten první podzimní den krásně vyloupl 🙂 ).
      Em

  2. Peggy napsal(a)

    Hm, taky to čtu podruhý.. další děs! a co když s dětmi žádnej děda není!!
    Všelijaké instituce nabírají nezvladatelné množství “klientů”. Problém je v tom, že se za každou činností vidí jen konečný efekt-prachy. Ne třeba v tomto případě děti, co se chtějí a těší učit plavat, ale kolik se na nich narýžuje. Co nejsnáz a co nejrychleji. Ale to jsem ostatně v souladu s autorem.
    Problém je víc ale v tom, že se vytrácí radost z práce. Bohužel i s dětmi. Panenko skákavá, copak jsou děti nějaký prostředek k výdělku, nějaký jistý produkt, za který se vyfasujou prachy? Být s dětmi, je v první řadě radost, byť ruku v ruce se starostí!
    Moc smutný psaní, psala bych víc, ale už jsem se umlátila psaním jiným.. 🙂 pěkný večer, Herodesa na nás, skoro už na všechny.. Jsem moc ráda, že na Brejlích nikdo takový ale není..alespoň v to věřím! 🙂

  3. Camilla napsal(a)

    Dnes při cestě domů jsem zastavila na parkovišti, jen převzít nějaké podklady.
    Z podchodu najednou vyrazila nějaká starší žena, možná nebyla o mnoho starší než já, ale vypadala tak. V jedné ruce držela francouzskou hůl, kterou šermovala před tvářičkama svých vnoučat. Chvilku mi trvalo než jsem pochopila o co jde, ale zaslechla jsem, jak na ty děti křičí….”No, bydlí tady samí boháči, ale v podchodu mají nasráno!” Okamžitě jsem vzpomněla na Bolka Polívku…jak machrujou a hajzly mají na chodbě…..Nejsem zvyklá se do ničeho na ulici plést, ale bydlím tady, mám tu domov, mám to tady ráda. Do podchodu rozhodně kálet nechodím a navíc jsem viděla ty vyplašený děti.
    Jen jsem špitla něco v tom smyslu, že viníkem rozhodně nejsou místní boháči, ale že křičí na své vnuky, kteří vnímají jenom její křik , křik vlastní zahořklé babičky. Musím na to stále myslet, ani to nebyla cizí instruktorka……..pro mne silné kafe!!

  4. vlk napsal(a)

    PAní Emmo

    pro mne je hlavníma sjednocujícím motivem to, že důležité je narubat co nejvíc prachů. A je jedno , jestli potom trpí děti nebo s ena svět dostávají odiplomovaní devianti, kteří, ale jako na potvoru rozhodují o našich osudech.

    A řekl bych, že to druhé je horší.

  5. Radkin Honzák napsal(a)

    Nedotýkejte se cti řeznického psa. Ten by to dítě v zubech vynesl na břeh.

Napsat komentář