Vaše čeština je na kriminál

 

 

Přicestoval ze své současné domoviny – z Austrálie. Podle letopočtu narození byste očekávali vetchého poetu netknutého životem. Opak byl pravdou. Proti vám sedí chlapák a vypravuje, jak na radu svých dětí právě shodil patnáct kilo na pouhých devadesát a cítí se o těch patnáct kilo úžasněji.

V poslední době vyšly Josefu Tomášovi (77) dvě krásné knížky v nakladatelství Práh: Oblost těla a Ze zápisků jedné ženy.

 Co vás vedlo k procestování kusu světa a nakonec k protinožcům?
V osmačtyřicátém jsme nad hlavní tratí  mezi Chocní a Brandýsem vydupávali do sněhu SMRT KOMUNISMU. Kamaráda pak zavřeli do Jáchymova. Já jsem dostudoval a na základě kandidatury jsem dostal inženýrské  Alexader Humboldt stipenduim. Deset dní po vpádu Sovětů v srpnu 1968 jsem odjel do tehdejšího západního Německa a pár dní za mnou přijela i manželka.Tím za námi spadla klec. Jednadvacet roků jsem sem nesměl. Po dvou letech stipendia v Karlsruhe jsem dostal jsem místo asistenta na floridské univerzitě. Když jsem pak ale dostal výbornou nabídku z Volkwagenu a pět let jsem dělal ve výzkumu automobilky. Když přišla nabídka na místo profesora na technice v Melbourne, moc jsme se nerozmýšleli a jeli. Bylo mi 43 a já jsem do té doby nenapsal žádnou báseň. Když mi došlo, že už nikdy neuvidím maminku a asi ano svou vlast, začalo mi to v hlavě pracovat. Poezii jsem jako čtenář miloval a oblíbené knížky vždycky putovaly se mnou po světě. Najednou to všechno šlo ven slovy v básničkách. První překlad jsem napsal, když mi bylo sedmdesát.

 
V poslední době se překládání věnujete dost intenzivně. Jak se, proboha, dá překládat Holan do angličtiny?
Začal jsem s jeho překládáním před pěti lety. Kdybych byl jazykovědec, nikdy bych ho nepřeložil. Ale jsem inženýr, inženýři vymysleli kolikrát věci dřív, než vědci prokázali, že to je možné… Překládal jsem tu nádhernou poezii jako když se dělá krásná chromovaná součástka. Při té práci ve vás nesmí být žádný Josef Tomáš. Musíte se naplnit jednou slokou Holana. Když se  dělá chromovaná součástka tak se hned nechromuje, to by oprýskalo, nejdřív se dá  do měděné lázně… to jsou rýmy. Nejdřív si vykrystalizujete rýmy, pak uděláte roztok anglických rýmů a pak tam dáte roztok Puškinova Evžena Oněgina, protože ten sloužil Holanovi jako  vzor. Následuje niklová lázeň, to je elektrolyt, v kterém je celá vaše angličtina. A teď tam musí přijít ten jambický tetrametr. No a pak to dáte do chromu. Musíte vše znovu porovnat s Holanem, ale musí to být tak, jak by to Holan napsal, kdyby jeho mateřským jazykem byla angličtina. Toto je můj technologický postup  překladu Holana. Jinak je to nepřeložitelné. A pak já mám ještě anglickou editorku, která vůbec neumí česky a s ní to dopracuju… Naproti tomu Orten se mi překládal nádherně. Jenomže tam byl zase jiný problém.  Orten je psaný českým alexandrinem. Překladatel musí vždycky trochu vyjít vstříc jazyku, do kterého překládá.

Měl jste  při překládání Holana nějaký konkrétní problém, který vás potrápil?
Překládal jsem  Bez názvu současně se španělskou překladatelkou Klárou Janéz. Oba jsme narazili na problém ve verši: „Sedíš v rakvi záda“. Ona to přeložila jako na zádech. Obstaral jsem si velký Slovník českého jazyka a tam jsem ověřil, že existuje sloveso záti, to je vlastně zeti, tedy zírati, a to sloveso záti má nepravidelný přechodník, stejně jako sloveso dáti (dada, dadouc, dadouce), záda, zádouc. zádouce. Holan potřeboval, aby se mu to rýmovalo s padá „ležíš v rakvi zíraje jak listí padá“… Nebo použil spojení: Děti narozené před vlačihou svatby. Vlačiha je výraz z Rokycanska, my tomu ve východních Čechách říkáme pospěch, to je smyk. Sedlák, aby urovnal půdu, tři klády tahá… před vlačihou svatby – než to ta svatba urovnala…

Jak jde dohromady psaní a překládání s aktivní účastí ve vaší inženýrské firmě?

Simulujeme na počítačích únavu materiálu atd. Jak jsem učil na té technice, tak jsem měl hodně studentů a zaměstnal jsem je. Teď jsem už trochu polevil. Ale když jsem měl hodně práce, šlo mi psaní nejlíp. Od časného rána jsem do šesti, sedmi překládal, pak do práce a večer jsem zase šel dřív spát a manželka si klepala na hlavu, že jsem blázen.

Co vás čeká po návratu domů do Melbourne?

Teď na sjezdu bohemistů, mi jeden známý říkal, že bych měl do angličtiny  přeložit Oldřicha Mikoláška… Hned jsem si ho koupil a těším se.

Jak se v Melbourne žije?
Je tam všechno nějak jednodušší. A najdete tam cokoliv z kultury. Já už jsem výkonné šéfování své firmy opustil a jen jednou týdně se setkávám s inženýrem, který tu mou firmu vede. Na Mikoláška budu mít čas. Co bych dělal? Chodil na ryby?

Dbal jste na životosprávu celý život?
Není to tak dávno, co jsem viděl v domově důchodců známou, kterou z postele museli zvedat takovým zařízením podobným jeřábu. To mě před několika měsíci donutilo, že jsem shodil 15 kilo. A znovu jsem se narodil… K snídani jen rohlík a kafe, hlavní jídlo jednou denně, buď jen oběd, nebo večeři… a začal jsem chodit. Chodím třikrát týdně 10 km za 1,5 hodiny a jednou týdně do posilovny. Jsem po zhubnutí jak znovuzrozený.

Co se vám v Česku nelíbí?
Všude hraje jakási hudba. Slyšel jsem, že jí tady říkáte muzak. Prostě kulisa… Ale to je všude po světě. Co mě zlobí nejvíc? Jak tady někteří vaši politici a novináři mluví. Jakou češtinou. Vůbec si jí nevážíte. To je přímo na kriminál. Mluvíte hůř než my po čtyřiceti letech emigrace.

Komentáře

  1. Emma napsal(a)

    Proto mám Brejle ráda.
    Asi bych se jinde s panem Josefem Tomášem “nesetkala”. A uznejte, příjemných setkání s milými, vzdělanými a moudrými lidmi není nikdy dost.
    Jane Krůto, díky za tento zveřejněný rozhovor a bude-li to možné, pana Jos. Tomáše pozdravujte.

  2. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Přidám se k Emm, pravdou zůstává, že přátelé z ciziny píší krásné emaily, plné hrdosti na český jazyk, to je počteníčko 🙂

  3. jiřička napsal(a)

    ano; i já ráda uvítám příspěvky: Brejle mají mladý šmrnc….

  4. Emma napsal(a)

    Moc se mi dnes líbí na Brejlích rozhovor s panem Jos. Tomášem.
    Právě teď řeším s deváťáky, zda má smysl o češtinu pečovat, či je to v dnešní
    době přežitek. S tímto problémem za mnou přišli sami a musím říct, že mi
    udělali
    docela radost (vidět dva puberťáky, kteří mají starost hlavně o značku
    kšiltovky, PC hry- jo a tuhle se hádali o značku deodorantu! -jak najednou
    o
    přestávce “řeší” češtinu…. ).
    Chtěla jsem se tedy zeptat, jestli bych mohla tento Váš rozhovor s Jos. T.
    použít v hodině.

  5. Jan Krůta napsal(a)

    Emm, pochopitelně! Třeba to i rozšíří naši čtenářskou obec 🙂 Budu rád nejen já, ale určitě i pan Tomáš, která nás sleduje z Melbourne! Jednu básničku pana Tomáše jsme už uveřejnili, přibudou další!

  6. Peggy napsal(a)

    Všechny autory, které pan Tomášek zmiňuje mám moc ráda. A peložit je, to je opravdu síla. A vždycky mě tohle udivuje, když čtu básně cizích autorů, obdivuji překladatele, jak krásně a jistě věrně, dokáže převést hodně těžko přeložitelné obrazy, aby v nich zůstal význam i ta krásná poezie.. Dík pane Tomašku, hned se kouknu po některé knize, o které je zde zmíňka, snad bude. A na překlad Mikoláška se budu těšit také. Jsou mezi námi úžasní lidé a je fuk, kde žijí, díky za tento krásný a přínosný rozhovor. Díík, moc pěkné.

  7. Jan Pořízek napsal(a)

    Snad jen pro pořádek ve jménech: Oldřich Mikulášek (nikoliv Mikolášek). Zdravím do Melbourne.

  8. Jazzík napsal(a)

    Omlouvám se, to je můj ostudný překlep! Díky, Jene!

  9. Jan Pořízek napsal(a)

    I tobě díky, Honzo Jazzíku. Že je obecný jazyk český na kriminál, víme všichni, kdož mateřský jazyk užíváme co umělecké médium. Co lze vykonat k dlouhodobé nápravě? Jen to, že kdož píší či mluví, budou psáti a mluviti poctivě v pravidlech nepopulární gramatiky jazyka. A moji milí pražákové, jste na čele ve snaze zkurvit mateřský jazyk. Vím o čem mluvím. Mám v Praze kus své rodiny a “pražský vovoceé” kroutí mé uši do podoby kornoutů. // Samostatnou kapitolou v rozhovoru s panem Tomášem je jeho přiznaná a samozřejmá znalost klasické výstavby básně. Kdo ze současných chrličů veršů může s inženýrem strojařem Josefem Tomášem alespoň přiznat, že ví, o čem je řeč?
    Zdravím. JP

  10. Mirdulis napsal(a)

    Moje zdraví již delší dobu ohrožuje medicinské novum, které by se dalo nejspíše označit jako reklamofobie, protože ty “potěmkinovské vesnice” by se snad měly ze zákona omezit, nejlépe zakázat. Je to semeniště češtinářských hrůz a navíc i zkouška divácko-posluchačské otrlosti, protože podle anonymních tvůrců těch reklamních blejtů je každý zákazník úplný blbec, který naprosto neví, co si má či nemá koupit. Mladé, nastupující generaci, bych snad mohl závidět, že (chudáci) zubaři vymřou, neboť díky zázračným pastám a vodičkám nebudou existovat kazy, lidé budou bez vrásek a s nádhernými kšticemi do půli zad, které budou mít o 85 procent vyšší lesk a doporučí ho 9 z deseti žen. (Kdo nevěří – ať si to ověří!)
    Takže: kdo stále nechápe, že čím větší reklamní kampaň a více příloh “zdarma”, tím větší riziko nekvality, ten ať si jde stěžovat do p… pardon
    (dle TV reklamy) “JDI DO SNICKERS!”

  11. Jan Krůta napsal(a)

    Pro Mirdulis:
    Výborný nápad! Ode dneška vím, kam mám blbce posílat! JDI DO SNICKERS! Ale my milovníci češtiny přece jen… Je čeština víc na kriminál, když se pošle do snickers nebo do pr… ?

  12. wbgarden napsal(a)

    Snykrsov není špatný, ale já dlouhodobě spíš preferuji rozmanité brusele…
    Račte do brusele, je to v bruselí atd.
    http://kaifolog.ru/uploads/posts/2009-10/1255506775_118.jpg

  13. Mirdulis napsal(a)

    Ježíšku – to je nádherné! Posílat někoho do brusele je úplná duševní posilovna! Má to říz i vtip. Jen mi je líto, že do Brusele teď často odchází celá naše milovaná republička…

Napsat komentář