Vánoční trapas, aneb putovní dárky

Určitě každý máme doma pár dárečků, které jsme někde dostali, a protože to prostě není přesně to, co by se nám líbilo, rozhodli jsme se, že je předáme dál. Je to stejné, jako když dáte doktorovi flašku, ten ji dá řemeslníkovi, od kterého zase něco sám potřebuje a tak dál a tak láhev oběhne pět lidí, než ji někdo vypije.

Stejná věc  se nám stala letos o Vánocích. Přišli k nám na návštěvu známí a přinesli nějaké drobnosti pro děti, pro Matýska autíčko a Alence malého plyšového králíčka. Jaké bylo mé zděšení, když jsem na králíčkovi, kterého roční Ája hned začala muchlovat, našel v srdíčku nápis v angličtině „MÁM AIDS, MĚJ MĚ RÁD“. Samozřejmě jsem to v tichosti přešel a dělal jako by nic. Bohužel ne tak náš Matýsek. Králíčka si půjčil, a protože se angličtinu už trochu učí, hned se nahlas zeptal: „Tatí, co je to AIDS?“

Začal jsem něco mumlat a snažil jsem se to zapovídat nějakou veselou historkou, ale návštěvě už došlo, co se stalo. Vysvětlili nám, že králíčka samozřejmě někde dostali a poslali ho dál, aniž by si ho pořádně prohlédli. Prostě slušný trapas.

Tak dejte pozor, ať se vám nestane něco podobného.

Hezké svátky.

Komentáře

  1. JanaT napsal(a)

    Někdy takový dárek obrazí své darovací kolečko a dorazí zpět k původnímu dárci 😉
    Tímto způsobem se ke mně vrátila (také jsem ji dostala darem od někoho) souprava na fondue. Asi mi opravdu patří, ale zatím ji mám uloženou a na ní malý lísteček komu jsem ji já už jednou poslala dál, abych ji příště raději poslala jiným směrem 😉
    J.

  2. Radkin Honzák napsal(a)

    To se dá všechno přežít, ale my jsme jednou z hladu otevřeli “putovní bonboniéru”!

  3. Holzelova napsal(a)

    to je drsný, až tuhne úsměv…za to by ti vaši známí zasloužili… ale co se stalo nám: Můj muž dostal od mých rodičů k narozeninám lahev vodky. Protože my zásadně dárky nepřeposíláme a u nás vše končí, lahev jsme načali a k našemu překvapení v ní byla obyčejná voda. Po pátrání jsme zjistili, že kolegové v práci od mého strejdy si z něho chtěli ztropit žert a při oslavě narozenin mu věnovali tuto “vodku” a s napětím očekávali, jak strejda zareaguje. Bohužel se nedočkali, protože strejda dal láhev mému tatínkovi a tatínek ji dal mému muži.
    P.S. To se stalo kdysi, ještě za bolševika, když se v práci ještě “slavilo”. Strýc i tatínek už bohužel nejsou mezi námi.

  4. Ondra napsal(a)

    S láhví se mi kdysi stalo něco podobného.Měli jsme malou samoobsluhu.Když jsme vždycky tak po třech měsících měnili výzdobu výloh,dávali jsme do nich prázdné krabičky od sýrů,bonboniér….Do výloh totiž hrozně svítilo sluníčko a vše by se hned zkazilo.Modrou petku od jedné minerálky jsme naplnili vodou a dali do výlohy.Když jsme po čtvrt roce výlohu opět vyměňovali,nějakým omylem se tato petka s tříměsíční vodou dostala do regálu.Koupila si jí shodou okolností moje máma a doma mi říkala “Ondro,já už jsem tuhle minerálku dlouho neměla,ale tahle mi přijde nějaká hnusná”.Vůbec mě to nenapadlo,ale manželku ihned.Mámě jsem to vysvětlil (málem mě přerazila) a druhý den jsme jí dali novou.

Napsat komentář