Útržky z výletu do Izraele (3)

Lidé (naši)

Mezi účastníky zájezdu bylo několik rentiérů, kteří vyrestituované majetky moudře vyměnili za poznávání světa. Byli už skoro všude, tam, kde ještě nebyli, tam se chystali. Světáci! Ale houfu se drželi stejně jako ti, kteří si na cestu našetřili. Ano, osmidenní komunita „autobus“ byla celkem semknutá a družná. Stranou se držel jen pár připomínající maloměstské podnikatele, kteří právě vydělali svůj první milión a bojí se, aby si někdo o nich nechtěl půjčit peníze. Od druhého dne se taky stala zamlklou dvojice, jejíž hezčí polovina přišla ráno k autobusu s černým monoklem. Prý na ní vypadly dveře z pantů. Nu, což, mojí ženě taky nikdo nevěřil, když si kdysi (opravdu, ale opravdu) vytvořila monokl špuntem ze šampaňského. Zvláštností byl jediný mladý pár (průměrný věk účastníků byl dost přes padesát), jehož hlavní starostí při stěhování z hotelu do hotelu bylo, aby nebyl rozdělen do různých pokojů. Neměli ještě společné příjmení. S výjimkou jednoho muže, který buďto špatně slyšel nebo špatně chápal, nikdo neremcal, neprotestoval, nehádal se, nepřišel pozdě k autobusu, nikdo se neztratil. Na skupinu z Čech, z Moravy a ze Slezska dosti vzácný úkaz. 

Mimo zájem o všechno izraelské, který v nás zasvěceným výkladem a vypravěčským talentem vzbudila průvodkyně Daila, na niž jsme se stále lepili jako kuřata na kvočnu, nás všechny spojovaly ty nejnižší starosti:

 Jak mít stále dost peněz v místní měně, aniž by nám na konci cesty žádné šekely, mince a bankovky v Česku i jinde nevyměnitelné, nezbyly. Měnili jsme postupně po pár dolarech či eurech.

Jak stihnout prohlídku památek a ještě frontu na toaletu. Veřejné záchodky jsou u všech památek v Izraeli zdarma, tak turisté na ně chodí na každé zastávce. Zvlášť, když na každé zastávce je možné zadarmo načepovat do lahví výbornou a chlazenou pitnou vodu. Vydržet museli jen na Hoře Blahoslavení. Tamní klášter a s ním i služby turistům provozuje řád, který ani při odvolávání se na lásku boží neustoupí od poplatku za úlevu. Půl eura je půl eura! Tak zejména ženy možná při prohlídce vykopávek římských lázní a amfiteátru povzdychly: Jó, tenkrát se nečekalo! ( Prohlédněte si snímek! Tak vypadaly tehdejší veřejné záchodky pro desítky lidí najednou. Žádné dveře, žádné splachování. Sedlo se mezi dva kameny, dole protékala korýtkem voda…to to odsejpalo, stud nestud!)

Jak se dobře a levně najíst. I když nás zmáhalo čtyřicetistupňové vedro, rádi jsme zapadli do kibuců, jejichž samoobslužné restaurace nabízely formou švédských stolů pestrý jídelníček od masa po zeleninové saláty za pár šupů. Cestou k pokladně jsme si nabrali, co hrdlo ráčilo, pokladní nám nákup přepočítala v jakékoliv měně tak rychle, že jsme ani neměli odvahu si cenu zkontrolovat. Když mi jednou chybělo euro, pokladník velkoryse mávl rukou: Dáte mi to příště! Věděl, že nedám, že žádné příště nebude. Jen jednou jsme trochu nalítli.  V arabské samoobslužné restauraci nám rozšafný domorodec veksloval měny tak, že jsme za něco podobného pitě s talířkem zeleniny stojící na celém světě kolem 1,5 euro zaplatili 8 euro. A ještě nám „omylem“ vracel egyptské mince euru sice podobné, ale nižší hodnoty. Křesťan!

Jak stihnout ochutnat všechny ty dobroty nabízené na švédských stolech při hotelových snídaních a večeřích. Zjistil jsem, že syndrom hladu z výletu postihuje všechny národnosti bez ohledu na barvu pleti. To, co hoteloví hosté (zejména ti starší, z nichž mnozí už mají přísné diety nebo problémy s trávením) dokázali sníst během jedné snídaně či večeře, doma nikdo z nich možná nesní za týden. Přiznám, že jsem se nelišil. Rybu a sladkosti jím doma jen o Vánocích. V hotelu jsem ochutnal všechny ryby a před spaním jsem spořádal jedenáct zákusků. A necítil jsem se přesycen. Na druhé straně jsem se nedopouštěl nevychovanosti hraničící s krádeží. Našli se mezi námi tací, kteří si beze studu natáčeli do přinesených lahví džusy, z krabic brali hrsti kávy či čaje v pytlíku. Na všechno se jednou přijde! Když autobus na cestě za poznáním prudce vybral zatáčku, z police nad jednou dvojicí se z tašky vysypaly přesně stejné housky, vejce na tvrdo a jablka, jaké byly k hotelové snídani. A pár cestovatelů vyskočilo a přerovnávalo igelitky na polici, aby se jim nestalo totéž odhalení.

Pokračování příště: Lidé (jejich)

Napsat komentář