Teprve s pivem je žízeň krásná



                     “Dobré pivo, ženy hezké, to jsou dary země české…”
                     “Kde pivovar, tam netřeba pekaře…”
“Pijme pivo, dokud žijem – po smrti se nenapijem.”


Co všeobecně tušíme o historii piva?  Nic… pivo tu přece muselo být odjakživa… J

Roku 1913 český archeolog Bedřich Hrozný zveřejnil studii o pěstování obilí a vaření piva u starých Babyloňanů, Assyřanů, Akkadů a Sumerů (4 000-2 000 let př. n. l.). takže zvrátil před tím platné důkazy o prvním pivu u starých Egypťanů. Opět důkaz, že nikdy nikdo nemůže s jistotou říci, že on je definitvně u pravých kořenů nějaké historické pravdy. Tajemství historie jsou nekonečná. A tak je to i s historií nápoje tak samozřejmého, jako je v našich končinách pivo…
Ale zůstaňme raději jen na našem území.

Kvašené nápoje z obilí si uměli připravovat už keltští Bojové na našem území, ale i první Slované.
993– byl založen nejstarší pivovar v Břevnovském klášteře
1088– vaření piva dokládá listina českého panovníka Vratislava II., který vyšehradské kapitule přidělil desátek chmele pro vaření piva.
12. století– právo vařit pivo má kdokoliv, pivo se vařilo v domácnostech, používalo se často i při vaření jídel
13. století- královská města dostávala od panovníka právo várečné, velký význam má rozvoj  sladovnických cechů (kolik piva z jakého množství sladu smí jeden dům vyrobit, kontroluje se jeho kvalita, i to, zda pivo vaří jen vyučený sládek.
14.-15. století– měšťané sdružují finance a staví městské pivovary, dále existovaly i šlechtické a klášterní pivovary
18. století– český sládek František Ondřej Poupě navrhl řadu nových zařízení pro výrobu sladu a piva, apeloval na používání ječného sladu a upravil dávkování chmele. Na sklonku života založil v Brně pravděpodoboně první pivovarskou školu v Evropě.
1842- založení Měšťanského pivovaru v Plzni (dnešní Prazdroj)

Češi pijí pivo vždy a všude. Drží se v množství vypitého piva na předních místech ve světě. Nejvíce se ho vypilo v roce 2005, kdy se vypilo 163,5 piva na hlavu. Odhaduje se, že asi 20% z celkového množství vypijí v Čechách zahraniční návštěvníci. Po roce 1989 velmi vzrostla nabídka různých druhů piva, právě i díky velkému počtu nových malých pivovarů.

“Nemůžete být skutečným státem, pokud nemáte vlastní pivo a vlastní aerolinky. Pomůže ještě, když máte  vlastní fotbalový tým nebo nějaký jaderný zbraně, ale přinejmenším to pivo byste prostě měli mít”
, zauvažoval možná po nějaké půllitru kytarový mág a rocker Frank Zappa (1940-1993)
Ale vraťme se domů, do naší historie.
Fr. Jaromír Rubeš (1814-1853), právník, básník, prozaik, dramatik a autor obrozeneckých deklamovánek si zadeklamoval:
V pivě život života,
v něm se topí strast i trampota,
jím se krutá žízeň mile hasí,
jím se život pustý krásí,
mudrců v něm leží kámen,
blaha počátek i Ámen.”

A historie o století bližší:
“Po pivu se teprve člověk cítí, jak by se měl cítit před pivem.”
(spisovatel Jan Procházka 1929-1971)

Zatímco množství vypitého piva  klesá, spotřeba vína je na vzestupu.  Je to jen módní diktát nebo stabilní trend? Přestaňme věštit.
Horko je stejně krásné ve stinné hospůdce jako vinném sklípku…

A nakonec německé pivní moudrosti:
“Pivo po víně – jedině pro svině.
Víno po pivu – hodno obdivu!”

“Ve víně je pravda, v pivu je síla a ve vodě jsou bakterie…”

(Z knihy J. Krůty “Můj domov – můj svět”,
vyjde v říjnu 2017)

 

Komentáře

  1. Kutil napsal(a)

    A poslyšte, pane, co vy si tak asi představujete pod pojmem pivo? Tekutiny prodávané u nás pod tímto názvem jsou různé a různě i chutnají, mnohdy až naprosto odlišně. A natožpak v cizině a natožpak v čase zpátky. Mám rád dobré pivo. Jenže co to je dobré pivo?
    A že jsme jako národ pivaři? Objevit v zahraničí v hypermarketech na regálech mezi desítkami ba stovkami piv láhev či plechovku z Česka je téměř nemožné…
    (Jinak tě po dlouhé době zdravím – ještě že jsem si zapsal přihlašovací údaje, dávno jsem je zapomněl. Viz též dokapsy.blogspot.cz)

Napsat komentář