Ten sladký lázeňský život

 V životě lidském přijdou chvíle, kdy naše tělo připomíná spíš ojetého trabanta než kulturistu, nebo vítězku soutěže Miss Word. Tehdy náš organismus nepotřebuje jen analgetika, utišující gely nebo dokonce injekce do krční, či bederní páteře. Zdravotnictví má naštěstí navíc stále v záloze bahenní, či perličkové koupele, magnetoterapii, masáže, procházky ve vonící přírodě, cvičení fittnes…

Snažíme se tuto příležitost s mou ženou Jarkou maximálně využít. Celý rok šetříme korunku ke korunce, a dychtivě čekáme, přijde čas, kdy zase budeme nemilosrdně utrácet dědictví svých dětí!

Co ale neudělat pro sladký lázeňský život?!

Přiznávám, že já, profesně dost máklej, se těším nejvíc na nové tváře a charaktery, které budu po tři týdny nejenom potkávat, ale s nimiž se dám určitě do řeči, nebo posedím u sklenky dobrého vínečka, těším se i na drobné všední příhody, z nichž  po návratu vyberu pár těch  nejzajímavějších, kterým dám  literární podobu.

Zkrátka je za pár kaček někam střihnu! I spisovatel se musí chovat tržně, ne?!

Letos to určitě bude příhoda, která má velice blízko ke sci – fi.

Na konci druhého týdne naše pobytu v třeboňských lázních jsme si totiž se ženou udělali po obědě výlet do Novohradských hor. Příroda tam, jak víme z televizní reklamy, regeneruje. Asi po třech hodinách jsme se vrátili maximálně spokojeni zase zpátky. Zatímco Jarka šla do našeho pokoje, aby se převlékla,  zdržel jsem se ještě malou chvíli na parkovišti. Pak jsem ale také zamířil k  našemu léčebného domu.

U jeho hlavního vchodu se tísnily hloučky vášnivých kuřáků. Zahlédl jsem mezi nimi i dvě dámy, s kterými jsme v jídelně sedávali u jednoho stolu. Také si mě všimly, dokonce mi hořícími cigárky zamávaly, takže jsem  šel k nim prohodit pár slov.

Těch slov, stejně jako cigaret posléze bylo víc než předpokládaných pár, tedy dvě.

Tehdy přijela  ke vchodu zcela nenápadně služební dodávka. Zaparkovala na vymezeném místě,  z kabiny vystoupil mladý muž a s nějakými tiskopisy v ruce odběhl do vstupní haly  zřejmě si cosi vyřídit. Netrvalo mu to dlouho, za pár minut se vrátil, opatrně s vozem vycouval a zamířil zpátky  k hlavní silnici.

V té chvíli se z budovy vyřítil mladý muž v elegantním obleku, dvěma skoky zdolala schody a za ujíždějící dodávkou skoro zoufale volal:“Zastav…! Franto, zastav!“


Znali jsme ho. Byl to jeden z pánů recepčních.

Řidič ho už bohužel ani neslyšel, ani neviděl.

Po několika dalších krocích to recepční vzdal a se vracel zpět. Něco si pro sebe otráveně mumlal.

Přesně tehdy mě napadl dost trapnej fór. No, přiznávám, že jsem  chtěl před  dámami od našeho stolu trochu zabodovat! Natáhl jsem ruku směrem k odjíždějícímu autu a ve vzduchu  kliknul prsty.

V té chvíli se stalo cosi neskutečného. Dodávka se zastavila. Mohl jsem spustit ruku a vítězně se podívat na  chichotající se ženy.“Vy jste dobrej!“ pochvalovaly mě.

Pan recepční se mohl vrátit k autu a vyřídit s řidičem potřebné věci.

V té chvíli k nám přišel starší pán, také pacient,  a zcela vážně se mě zeptal:“Prosím vás, mohl byste mi ukázat ten váš ovladač?!           „

Obě dámy zmlkly a čekaly na mou odpověď.

Nechtěl jsem zvídavého pána zklamat a tak jsem mu prozradil:“Bohužel nemohu. Je to zatím prototyp, který nemůžeme ukazovat na veřejnosti!“

Pochopil, poděkoval, odešel.

Se smíchem  jsme se rozešli i my.

Přesto od té doby svůj „dálkový ovladač“ často zkouším. Neúspěšně! Auta na mne kašlou a frčí si to  po silnici zběsile dál.

Ale přece nebudu věřit, že to byla jen náhoda! Že se třeba řidič dodávky jen pozorněji podíval do zpětného zrcátka a běžícího recepčního zahlédl. Nesmysl!

Víc se přikláním k teorii, že  taková věc podaří jen díky slatinným zábalům, uhličitým koupelím, plynovým injekcím, laseru a jemným dotekům rukou masérek, což vše pomáhá nejen našemu tělu, ale i duchu.

Bohužel jen na krátkou dobu.

A tak jsem pevně rozhodnut, že pojedu do lázní příští léto zase!

 

 

Komentáře

  1. Jan Porizek napsal(a)

    Ve kterých lázních se přeléčují neduhy postarších pacientů s pomocí mladé dámy v dřevěné kádi s bublinkovou vodou? Snad ilustrační foto nelže?! A je to na kasu zdravotní pojišťovny? Nebuďte sketa, pane Rudolf, a podělte se…!

  2. Jan Krůta napsal(a)

    Pan Rudolf ne a ne se dělit! To od Vás není hezké, pane Rudolfe! Kamarád taky rád krásnou lázeňskou! Když to dělalo dobře Vám, jistě bychom nebyli výjimky! Možná by Brejle mohly vystavovat pro své autory a čtenáře permanentku!

  3. Jan Porizek napsal(a)

    Pro postaršího mužského, mladé děvče je lééék. S projímavými účinky.

  4. Emma napsal(a)

    Vida, vida!
    Dva Janové na Brejlích, fešná lázeňská a hned je na světě líp! 😀
    Poradím Vám, jak na to: zavřete oči, držte si palce na obou rukách a usilovně myslete na mladou lázeňskou. Stačí vydržet půl minuty, pak otevřete oči a…..nic?!…nevadí, víte, co se říká: Alespoň jsem se pokusil !!! 😀
    Krásné odpoledne Em
    P.s. v dřevěné kádi to vypadá na pivní lázeň.

  5. Stanislav Rudolf napsal(a)

    Ujišťuji Vás, pane Porizku, že když máte předepsanou tzv. vodoléčbu, už téměř ve všech našich lázních vám sestřička před vaší první koupelí předvede ideální polohu, kterou budete muset u ní zaujmout. (viz moje foto!), aby vaše léčba byla na maximální úrovni.
    A pokud se týká vašeho dotazu, zda je to všechno „na kasu“ některé pojišťovny,
    uslyšíte od svého ošetřujícího lékaře, jenž vám bude psát návrh na lázeňskou léčbu, zcela určitě:ANO! Důležité ovšem je, abyste se na tuto návštěvu dostavil, jak nám radí básník:“o berličkách, hnáty křivé, tvář vichřici podobna. A v kapse 30,-Kč!

Napsat komentář