Povídání na psí stráni

MILÍ KAMARÁDI, PŘÁTELÉ, LIDI INTELIGENTNÍ I VY, KTERÝM NEBYLO DÁNO,
 čtete doma dětem? Před spaním, po spaní, před jídlem, po jídle?
Nedávno na dovolené, kde byla spousta předškoláků, jsem viděl věc nevídanou: Při snídani, při obědě, při večeři před
 spoustou dětí na stole opřený tablet, či mobil a zatímco maminka cpe dítě jako husu, na displeji běží pohádka. Dítě vyvalené oči a jen otvírá pusu a čučí na displej. Papej, náš Otesánku! Hergot koukej hamat, neřvi a čum na pohádku!
 
Ale nevidím to úplně černě. V některých rodinách se čte. A u vás?
 
Kdybyste chtěli moji novou čtecí potravu POVÍDÁNÍ NA PSÍ STRÁNI s krásnými (krásně nepohyblivými) obrázky světově uznávaní paní ilustrátorky Vlasty Baránkové a napíšete mi, že byste dětem aspoň sem tam něco přečetli, knížku vám pošlu se slevou a s osobním věnováním!
 
Jestli se zhroutíte, že je drahá (v obchodech 180 Kč), souhlasím s Vámi. Ale když si uvědomíte, že z ceny v obchodě si distributor pro sebe ponechá 50-60%, tak mi snad uvěříte, že autoři někdy úplně a někdy částečně utřou nos. A když tu knížku vydávám, já nakladatelský Robinson sám, berte tu knížku prostě jako můj Vámi jen symbolicky zaplacený dárek.
 
Ale ani autor, ani nakladatel nefňukají, protože jsou na větvi z toho, kolik rodin si knížku objednává a kolik rodin doma dětem čte! 🙂
 
Takže ode dneška budu dávat ukázky, abych navnadil i Vás.
 
Pokud byste si u mě knížku s věnováním a se slevou chtěli na dobírku objednat, napište na můj mail jan.kruta@seznam.cz své jméno a adresu a knížka k Vám dorazí.

2 komentáře u „Povídání na psí stráni“

  1. S radostí ZDRAVÍM Brejle! 🙂
    Hezké čtení. Tak tedy: u nás se četlo, čte a jak to tak pozoruji, číst se určitě bude dál. V každé rodině se určitě tradují příhody dětí, když jestě byly malé. Jedna z našich rodinných ….dceři tehdy bylo šest/sedm roků.Večer na chalupě, malá už v patře posteli. Najednou přijde dolů, svou knížku v ruce a bulí jak želvička. “Co se stalo? Je tam něco smutnýho?”, chceme vědět. “Nééé. Já už tu knížku dočetla.”A bulí dál. “Tak si vezmi jinou,” radí táta. Malá šla zpátky do pelíšku. Za chvilku je dole zase, ale už nebrečí. “Tak co, máš jinou?” “Ne ne. Já si jdu psát pokračování.” no a bylo vystaráno. Sice žádnou knížku nenapsala, ale dala se na kreslení a malování a později dokonce jednu knížku ilustrovala. 🙂
    Krásný večer a celý podzim (třeba i s Povídáním na psí stráni) všem na Brejlích přeje
    Em

Napsat komentář