Potlesk vstoje

Někdy vzácně cítím, že lidstvo stoupá k nebesům. Vzácně…
Pocit, že lidstvo blbne? Ano, mám. Často.
Možná je to “lidstvo” jen jiné, než na co jsme byli zvyklí a nechceme se smířit s tím, že už neakceptujeme nové náhledy na realitu, že neakceptujeme nová estetická kritéria, morální kritéria atd.

I tahle bezvýznamná maličkost mě irituje: V každém divadle, po snad každém představení, koncertu se v poslední době v publiku zvedne jeden magor a začne freneticky tleskat, volat bravo, nadšením hvízdat na prsty. A co se nestane? Standing ovation…

Jistě. Poprávu odměnit jedinečný, vynikající výkon, umělce, který odchází, dostává ocenění, poctil nás něčím neobvyklým…
Jenže když vás bolí zadek nad trapnou zájezdovou taškařicí, nad hrůzykálem, kde odkvetlí tenoři, rockeři a nezpěváci prochodí dvě hodiny? Proč potlesk vstoje?

Vždyť to publikum snad není blbé! Nebo je jim těch chudáků, co se na jevišti producírovali, líto? Potlesk vstoje z lítosti? Z lítosti nad několika utracenými stovkami vstupného? Za tu pouhou uchaplnost?

Několikrát jsem odmítl vstát a  jako jeden z mála odolat stádismu. Studu, že nejsem jako oni, nadšení, upocení účastníci zájezdů, že necvičím s nimi tu spartakiádu nezaslouženého aplausu.

Opravdu si myslíte, že ten večer byl tak unikátní? Tak výjimečný?
Když rozhodčí bodují gymnastiku nebo tanec nebo krasobruslení, nasazují známku opatrně někde u středu stupnice. Opravdu byl právě tento koncert, toto představení jedničkové?

Potlesk vstoje je pro mě po představení na jedničku s hvězdičkou. A jinak zůstanu sedět a tleskám, jak uznám za vhodné. A vy, ovce, si stoupejte jen proto, že ten první vstávající beran nemá ani špetku vkusu… 🙂

Komentáře

  1. Kutil napsal(a)

    Potlesk vstoje v pravém slova smyslu jsem párkrát zažil na stadionu při fotbale a řeknu ti, někdy je to síla, obzvlášť když je plno. A to už musí být, tam nějaký magor v publiku jen tak někoho nevyprovokuje. Častější však bývá takový ten potlesk vstoje, protože se diváci na konci zápasu zvedají, aby odešli. Možná je to v divadle podobné.

  2. Jan Krůta napsal(a)

    Když hráč nedá góla z penalty, těžko se dočká potlesku. V divadle se i takovému hráči občas tleská… Stačí jeden snob a slabé nátury se pomalu ale jistě přidávají. Ale nerad bych, aby si někdo myslel, že chci supervýkony herců a celých divadelních souborů zlehčovat.
    Kutile, vzal jsi někdy do hlediště fotbalového stadionu své malé dítě? Jak reagovalo na skandování Černá svině atd.?

    • Kutil napsal(a)

      Možná chtěná nahrávka, ale budeš se divit, náš kluk chodil do ochozů na zápasy ještě ani neuměl mluvit. Už je hodně dospělý a nevšiml jsem si, že by mluvil sprostě, nebo že by vulgárně nadával nebo vůbec nadával každému, kdo se mu nelíbí nebo má jiný názor, jak je to zhusta k vidění na některých webech a v jejich diskusích. Ne, protože ani my jsme nemluvili sprostě a nepomlouvali lidi, kteří se zrovna otočili zády.
      *
      A budeš se divit podruhé, když se nehraje pozdě večer, chodí na Spartu docela hodně dětí různého věku. Kdybych se nebál, že se mě budou ptát, proč si ty prcky fotím, klidně bych ti přinesl důkaz.
      *
      Ono to totiž s těmi vulgárními pokřiky není tak černobílé, jak by se mohlo z médií zdát. Když už nic jiného, někdy není možné odposlechnout, co vlastně kotel křičí, není tomu prostě rozumět. Odhaduju, za ty roky, co tam chodím, opravdu vulgární pokřiky tvoří z těch ostatních, “normálních” pokřiků jen malý zlomeček. Na Spartě je třeba populární skandování “jude slavie”, což je urážlivé a rasistické, kotel si to zakřičí zpravidla při každém zápase, ale nanejvýš tak dvakrát nebo třikrát během devadesáti minut a pokřik netrvá déle než 15 sekund. Větší frekvence je samozřejmě na derby, ale ani tam to není to základní, co vlajkonoši předvádějí. Namítneš, že když do deseti zdravých vajec vyklepneš zkažené, že musíš vyhodit všechny, ale já ti zase odpovím, nevylévejme s vaničkou i dítě, což mi rádi umíme, viz třeba připravovaný zákon o výkupu kovů…
      *
      Ergo kladívko, kluk nebo holka může mít z návštěvy fotbalového zápasu zážitek, obzvláště bude-li plno, stejně jako z divadelního přestavení. Ale hlavně – nezapomínejme, že jedno ani druhé není povinné.

      • Jan Krůta napsal(a)

        Zaslechl jsem (v televizi) při fotbalových přenosech i velmi vtipné a recesní pokřiky a zaznamenal jsem i nápadité a překvapivé choreografie fandů. (Kolik z toho připravuje a financuje klubový marketing?) Ale když třeba dneska před derby Sparta – Slavie v médiích neustále hlásí, kolik těžkooděnců a kolik jízdních policajtů a jak všechno monitoruje vrtulník, v případě příjezdu vlaků plných Ostraváků-Baníkovců – jejich průvod obklopuje špalír policajtů, nevnímám to zrovna moc pozitivně.
        Plný stadion je samozřejmě magický pocit davového adrenalinu. Každému ten zážitek přeju. Já raději chodím u nás na vesnici na fotbalovou I.A třídu. I když teď, co přesunuli zápasy na páteční večer, ztratilo to atmosféru vesnické zábavy. Kouzlo je pryč, klepu se zimou a nevidím na kamarády a strejce za bránou, kvůli kterým jsem tyhle fotbaly měl raději než ligu. 🙂

      • Kutil napsal(a)

        No jo, když ono to vždycky není jednoduché… Řeknu ti takové dva příklady z poslední doby.
        *
        Sparta hrála český pohár v divizních Živanicích. Mají tam docela pěkný stadion. Vezmu delší stranu, kde jsou šatny (lavičky hráčů a hlavní tribuna jsou na protější straně), takže: vlevo od rohu malá stálá tribunka pro domácí vlajkonoše, od středu až k nim, tedy asi 20 m (možná i víc) dočasná tribuna z lešení a trubek, tam jsme promíchaně stáli my „normální“ fandové Sparty a místní, respektive ti, kteří fandili Živanicím, běžné fandění, pohodové vzájemné hecování, stáli jsme vedle sebe. Od středu doprava prázdný prostor, tam stáli diváci jen u bariéry, nanejvýš ve dvou řadách za sebou, protože ta třetí by už neviděla, a pak až skoro u rohu malá stálá tribunka pro hosty. Tam byl kotel Sparty. V druhé půli z něj v jednu chvíli začali někteří vypatlanci házet na hřiště dýmovnice, takže byl i na chvilku přerušen zápas. Hned na to nastoupili těžkooděnci, bylo jich asi patnáct, a v řadě se postavili za naši tribunu, nikoliv za tribunku se sparťanským kotlem. Ten si dál dělal, co chtěl. Když zápas skončil a hráči se po děkovačkách odebírali do šaten, těžkooděnci se přemístili mezi naši tribunu a průchod do šaten, přičemž prostor od sparťanského kotle k průchodu do šaten zůstal volný. Nedosti na tom, přes hřiště najednou běželi asi čtyři policisti se psy a postavili se taky mezi nás a hráče, nikoliv na druhou stranu… Samozřejmě se nic nestalo, jen jsme kroutili hlavou, co to mělo znamenat. Jsou to odborníci, měli to jistě promyšlené, byli tam, ale „bordel“ se děl jinde – a oni mu nezabránili. Zřejmě měli jiné úkoly.
        *
        A druhý příběh? Teď po derby se nechal „šéf“ slavistického kotle slyšet, že jsou sice při vstupu hodně přísné kontroly, ale dýmovnice, ty že tam pronesou vždycky. Kecá. Nejsou přísné kontroly. Když Sparta hrála evropský pohár v holandském Zwolle, byl jsem tam ve sparťanském kotli a procházel do něj vstupní kontrolou. Z asi dvou set lidí pyrotechniku dovnitř nepronesl ani jeden. Kontroly byly ve vší slušnosti, ale důkladné, petardy končily v kontejneru, a když ti pozdější zjistili, jak se věci mají, o nic se nepokoušeli, nechali si dýmovnice venku a pak si jich po zápase pár hodili pod sebe, aby nevyšli ze cviku. A to je Zwolle v Holandsku považováno za provinční klub, byť se jim teď v lize daří (město bych velikostí a charakterem přirovnal k Hradci Králové, stadion mají pěkný, kompaktní, u nás takový nikde není).
        *
        Jak říkám, není to vždycky jednoduché, leč celkem logické. V českém fotbalu není dost peněz na to, aby byla motivace s tím něco udělat…

  3. Strejda OLIN napsal(a)

    U mě je potlesk vstoje emotivní a impulsivní záležitost. Protagonista (-té) mě natolik potěšil, zaujal, uchvátil, nadchnul, že vyjádřit díky a obdiv lze jen aplausem vstoje. Tak jako když se s někým potkáme. Buďto se bez povšimnutí mineme, nebo na sebe jen kývneme, přidáme pozdrav, podání ruky nebo se impulsivně obejmeme (teď nemyslím současné módní a snobské pusinkování nebo dotýkání se tvářemi – brrr.. je mi to nepříjemné).

Napsat komentář