Potlesk vstoje ještě jednou…

noty1Mladý český pár ve Smetanově síni Obecního domu, slavnostní koncert. Obleky, velmi důstojné prostředí.
Mladý pár v džínách. O.K., může se stát, že přišli rovnou z práce. Mladík evidentně znuděný, při koncertu si čte smsky, značně roztěkaný. Po přestávce si propašoval do své čtvrté řady dvojku bílého. Při koncertě upíjí. Neskutečně otravuje okolí. Zato sotva skončil poslední tón, vyskočil a s vínem v ruce informovaně a s despektem koukal po ostatním, sice sedícím, nicméně bouřlivě aplaudujícím publiku. Připojila se k němu jeho dívka. Jinak v sále nikdo. Ale byl to pevný jedinec. Vydržel při svém muzikálovém pazvyku ve standing ovations až do prvního přídavku. Pak se zvedl a před dalším přídavkem zamířil k východu.
Chápu herce a muzikanty, kteří si pochvalují, jak se jejich představení nebo koncert všude “strašně moc” líbí, že jsou vždy odměňováni standing ovations.
Jenže… Potleskem vstoje se vždy odměňovalo něco zcela výjimečného. Loučení s interpretem, zcela ojedinělé výkony atd. Automatický konec snad všech představení ale dnes končí vstoje a bylo-li to představení je průměrně, někdy ani to ne, proč bych proboha měl podléhat zpitomělému davu?
Není to naopak známka neiformovaného a nekultivovaného publika?
Máte na tohle dilema svůj názor?

Komentáře

  1. levandule napsal(a)

    Možná jsem už moc stará, ale dnes se vše přehání, když někoho nenávídím, tak k smrti, když mluvím, tak nahlas rychle moc a ne moc srozumitelně. Emoce musím dávat hodně znát, aby všichni kolem mne věděli, jak to vnímám. Je to takové hodně poplopatické. Ve filmu a ne jen tam vše na dlani, jen abych moc sama nemyslela a docela mi to vadí. pak už ten potlesk ve stoje je jen další pokračování divadla kolem nás. Kde jsou ty doby, kdy nás češtinářka učila správně mluvit, pomalu, jasně, stručně a k věci, Asi jsem měla štěstí na kantorku. A nebylo to jen jazyku, bylo to i chování a tak vůbec. Dnes herci se snaží hrát”civilně” a vše kolem je cirkus. Omlouvám se , ale mě to tak fakt připadá.

  2. Strejda OLIN napsal(a)

    Je to opičárna (od slova opičit se, bezmyšlenkovitě napodobovat). V chování, mluvení, jídle, oblékání, bydlení. Maloměšťáctví, pokrytectví a snobárna dostala zelenou, je živena a rozmýchávána médii, je do ní investováno se garancí zisku. Nevkus, hloupost, neslušnost, arogance, diletantismus a neodpovědnost jsou vydávány za svobodu, bezohlednost za přednost, nevychovanost za projev zdravé osobnosti, chudoba za neschopnost a nedostatek talentu za alternativní umění. Jak se to říká? Nová doba? Nový řád? Děkuji pěkně, nechci!

Napsat komentář