Pijete na zdraví, anebo na blbost?

Když jsem byl žákem, žil jsem, jak to bývalo normální. Ráno jsem upil z hrníčku bílé kafe nebo jakýsi čaj procezený cedníkem, ukousl si z krajíce chleba s máslem, sádlem nebo domácí rybízovou marmeládou. Později byl možná namazaný jakýmsi jamem (dnes psáno džemem). Kolečko salámu mi babička živnostnice ze svého obchůdku ukrojila jen když mě bolel zub. Jakýmsi zázrakem to na mě fungovalo.

Tatínek si k snídani ohříval škvarky z vepřového sádla a jedl to s chlebem.
K svačině jsem o velké přestávce jedl totéž, co k snídani. Měl-li jsem žízeň, napil jsem se po svačině z kohoutku umyvadla na záchodech.

Oběd ve školní jídelně. Dodnes nenávidím vařenou mrkev a rajskou polívku. Neexistovalo, aby se nedojídalo. Kromě mrkve mi to nedělalo potíže. Luštěniny se nevařily kvůli zdraví, ale jako levné jídlo. Po obědě možná hrníček šťávy nebo čaje z velikého kastrolu u výdejního pultu.

Pak celé odpoledne kromě občasné práce doma na zahradě jen hřiště. Míč byl bůh těch mých let. Pití? Nějaká studna poblíž? Po návratu domů mléko nebo šťáva Lesní nebo Zahradní směs, stála 5 Kčs. Hodně mléka, protože “bylo zdravé”. Denně jsme ho kupovali dva litry. Muselo se svařovat, škraloupy jsem nenáviděl.

Že by se něco pilo večer? Nepamatuji se. Pití vody z vodovodního kohoutku přímo do pusy bylo logickou klukovskou dovedností.

Když se před léty začalo prosazovat povinné pití a výhrůžka porušování pitného režimu visela nad hlavou jak gilotina, připadal jsem si jak debil, že s sebou nenosím v tašce PET láhev. Ale nenosil jsem. Proč mám pít, když nemám žízeň? Tělo není blbé! Potřebuje vodu? Řekne si.

Kampaním jako “picí režim” věřím asi jako panu doktoru Uzlovi a jeho doporučením, že pozřením jakéhosi vitaminového koktejlu se stanu postelovým přeborníkem.
Že jsou doktorské “studie” dobrým pobídkovým systémem pro přičinlivé “výzkumníky” je známé. Že PR agentury vyprodukují v médiích cokoliv, za co dostanou výrobci zaplaceno? Kdo by to nevěděl…

Moc mě potěšil nedávno článek v médiích. Budu opisovat:
“Každý Američan spotřebuje týdně 4 láhve balené vody. Ročně se ve světě plní do láhví z umělé hmoty 89 miliard vody…”
“Neznám zatím studii, která by prokázala, že pití vody má vliv na kvalitu pleti,” říká jistá paní přednostka pražské Dermatologické kliniky.

Jistá profesorka střední školy se dostala do konfliktu s rodiči, že odmítala studenty pouštět na záchod během hodiny, protože neustálými odchody a příchody někdo soustavně vyrušoval. Žáci měli na lavici každý litrovku vody a neustále upíjeli. Divila se, že skoro dospělý člověk nevydržel vyučovací hodinu nejít na záchod. Aquaholici v Británii prý dokonce potkávají billboardy s nápisy Udržuj ji světlou. Míní se barva moči, kterou si průběžně kontrolují, protože světlá moč je moč zdravá… A taky prý mají běžně po ruce mapu veřejných záchodků, protože se bez nich neobejdou.

Přinutit někoho kupovat to, co je k mání skoro nebo úplně zdarma, je geniální obchodnický tah. Povedlo se to údajně jistému agentovi ze známé globální reklamní agentury. V sedmdesátých letech šéfové firmy Perrier, která prodávala vodu v láhvích, nebyli spokojeni s prodeji a zadali reklamní kampaň. Ta vykřičela do světa, že francouzská voda je nejkvalitnější na světě. Myslíte, že lidi na reklamu nedají. Tak čtěte. V roce 1980 firma prodávala 12 milionů láhví. Za deset let nato už více než 150 milionů. Další obchodníci, vodní lobbysté a někteří lékaři následně přitvrdili se “zaručenými vědeckými studiemi” o nezbytnosti pevného pitného režimu.

Autor knihy Velká žízeň, Charles Fishman, který se vysmívá “umělému zavodňování” člověka, píše:
“Myslím, že balená voda je karikaturou světové ekonomiky, protože lidé kupují desítky druhů produktu, který je v podstatě skoro stejný. Ve skutečnosti kupují obal známý pod značkou PET, tedy produkt ropného průmyslu. Opravdu “moderní člověk pije vodu balenou”?

Opravdu, když nejsi průtokový ohřívač, hazarduješ se svou krásou a zdravím?

Letošní horké léto… Žízeň veliká, pít se musí. Ale doufejme, že skončilo oblbování . Všimněte si, jak se po vlně reklam na balenou vodu vyrojili výrobci geniálních konvic s různými filtry, protože kohoutková “vodovoda” není to pravé a měla by se ještě vyfiltrovat…

Můj pitný režim byl a je jasný. Piji na co mám chuť a když mám žízeň. Občas si namažu chleba sádlem. Občas mám chuť na tlačenku, palačinku nebo kousek dortu. Občas si dám panáka. Občas si dám víno.

Pít se musí. Na zdraví. Ale proč na blbost?

Komentáře

  1. levandule napsal(a)

    Dík, že jsi normální, taky piju na zdraví, nyní tedy zrovna kafe po obědě. Opravdu stačí poslouchat svoje tělo a ono si řekne co potřebuje.

  2. Kutil napsal(a)

    Jsi mi s tím shýbáním se pod kohoutek nad umyvadlem taky připomněl dětství. A to si představ, že jsme se občas napili vody z drenážní trubky, která ústila zpod pole, na němž jezeďáci rozmetali hnůj z kravína, nebo si nabrali do dlaní z řeky Doubravky. A jsme tu pořád. A též dodnes piju, kdy chci, jakož i to druhé dělám, kdy chci, a ne, když je zrovna přestávka na čurání… Nicméně když už vodu, piju balenou, a to jen určité konkrétní a vždy sycené, přírodní či minerální: třeba Tomu, Rájec, Hanáckou, Ondrášovku, Poděbradku, Magnezii či luhačovickou Vincentku, ostatní mi moc nechutnají stejně jako voda z pražského kohoutku. Ona asi není voda jako voda. A já už jsem navíc dost starý na to, abych ztrácel čas a kazil si náladu konzumací něčeho, co mi nesedí. Bez ohledu na to, jestli to zrovna je, nebo není in… 🙂

    • Jan Krůta napsal(a)

      Tak už jsme tři. Nebo, že by takových “nezavodňovacích” bludařů bylo víc? 🙂

    • Strejda OLIN napsal(a)

      Na takovém selském dvoře byly stáje, chlévy, kurníky, hnojiště, kadibudka a – studna! Nechápu, jak je možné, že lidé tu vodu používali k vaření, pití a umývání. Na pole se vyvážel hnůj, celá lokalita vesnice musela být “prohnojena” a spodní voda byla jistě kontaminována. Osobní hygiena také nebyla bůhví jaká, chladničky a mrazáky byly výjimkou, všude plno much a potkanů, my jako děti jsme vzaly do huby vše, co nám přišlo do neumytých rukou a nepamatuji, že by to na zdraví lidí mělo nějaký vliv.
      Dnes někteří kritizují zásobování za socialismu, ale měli by si uvědomit, že téměř veškeré potraviny byly “živé”, čerstvé s minimální trvanlivostí a tak se muselo častěji zavážet do obchodů, distribuční síť byla složitější a tak se stávalo, že některý den něco nebylo.

  3. Lipka napsal(a)

    Voda, voděnka, z mé studny na chaloupce, max. Magnesia, když to s tím vínkem přeženu (samozřejmě proto, že se obětuji, když tím udělám radost svým přátelům), abych doplnila minerály, které si moje tělo žádá. Skutečně není voda jako voda.

Napsat komentář