Není farmář jako farmář

Vypravuji se spolu s kolegou na druhé farmářské trhy v Benešově. Předchází je dobrá pověst. Ty první se podle dostupných informací vydařily, a tak benešovská radnice zhruba po měsíci zorganizovala v areálu pivovaru Ferdinand druhé, tentokrát věnované vepřovým hodům.


Dali jsme na výzvy organizátora a vybavili jsme se sklenicemi, abychom si některé z pochoutek od regionálních malovýrobců odvezli a pochutnali si na nich v teple domova.

Jako v Rumunsku
V sobotu ráno vyjíždíme z Vlašimi a autobus, který vypravuje ČSAD Benešov, najíždí k zastávce se značným zpožděním. Fronta je dlouhá, řada cestujících míří do Prahy, část do Benešova. „Jako v Rumunsku,“ neodpustí si kolega štiplavou poznámku, když opouštíme autobusové stanoviště o patnáct minut později oproti jízdnímu řádu. Řidič nespěchá a na dalších dvou zastávkách ve městě nabírá další minuty zpoždění. U cedule oznamující konec obce zjišťujeme, že bychom měli být za pět minut v Benešově. „To by nestihl ani letec ČSA,“ konstatuji a uvažuji, co si asi myslí ti, kterým navazují spoje v Benešově nebo Praze.

První dojmy
Vystupujeme u pivovaru a zařadíme se do proudícího davu, který míří k pivovarské bráně. Zatímco jedni přicházejí, druzí s naditými taškami a mírně mastnými ústy opouštějí dočasnou tržnici, která na čtyři hodinky dala šanci regionálním pěstitelům a výrobcům nabídnout zaručeně čerstvé a chutné potraviny z domácí produkce. Je půl desáté, devadesát minut po zahájení farmářských trhů. Rozhodujeme se, že nejprve projdeme celý areál, okoukneme co kde je a poté případně ochutnáme a nakoupíme speciality vyrobené z vepřového masa.

Prdelačka došla
Jitrnice, jelítka, polévka, klobásky, guláš, tlačenka světlá či tmavá, sádlo, škvarky, prejt, pomazánky, ale i obrovská sýrová kola, mošty, med, ryby, kořenová zelenina, ovoce, punč, svařák. To vše na jedné ploše. Počasí se oproti předchozím dnům k radosti nakupujících i prodejců umoudřilo. Neprší, a tak stovky lidí procházejí, ochutnávají, nakupují. Jiní se posilňují  grogem, punčem, svařeným vínem či pivem spoluorganizátora akce, na jehož pozemku se trhy konají. U jednoho ze stánků ochutnáváme světlou tlačenku a tlačenku speciál. Světlá vypadá trochu tmavě a je malinko víc kořeněná. Rozhodujeme se pro tu podstatně dražší, ale chutnější a kupujeme, třicet a čtyřicet deka. „Prdelačka už není,“ oznamuje prodávající s tím, že za hodinu od otevření lidé vykoupili sto dvacet litrů zabíjačkové polévky, což představuje nějakých tři sta porcí. Přidáváme do tašky jitrnice, jelítko, škvarkovou pomazánku a prejt. Spokojeni se jdeme zehřát ke stánku s teplými nápoji.

Guláš v záchodové míse
„Jeden punč a jeden svařák,“ objednáváme si dohromady za padesátikorunu. Nikde žádný stoleček, jdeme proto k nedalekému schodišti vedoucímu na rampu a pozorujeme cvrkot. Každý si něco odnáší, lidé se tváří spokojeně. Hodnotíme zatím kladně. Zdáli k nám od jednoho se stánků doléhá country. Vracíme se mezi prodejce a nakupující, tentokrát máme zálusk na nefalšovaný zabíjačkový guláš. Připravujeme dvě sklenice a prodejce z Benešova je plní po okraj. Platíme každý padesát. Až doma zjišťujeme, že guláš je zkyslý a mírně řečeno nevoní. Obě porce, které jsme si z počátku pochvalovali končí v záchodě. Mínus sto. U dalšího ze stánků si kolega kupuje do další nádoby Maďarský guláš. Druhý den mi přichází mail: „Tak bohužel ani ten maďarský guláš není guláš, ale pálivá předražená rádoby gulášová polévka. Rovněž to vyhazuji. Stejně jako ten zkyslý gulášový hnus“.

U Matoušků
Stavíme se do poměrně dlouhé fronty u známého producenta z Kondrace. Tady se nespleteme. Zatímco jeden z nás stojí ve frontě, druhý nakupuje domácí chléb od dalšího benešovského výrobce. Vypadá dobře. Čtveřici stylově oděných řeznic jde práce od ruky a jsme na řadě. V taškách mizí škvarkové pomazánky, sádlo, škvarky, sýrové klobásy, přibude nějaká jitrnička. Lidé tohoto výrobce dobře znají, proto si rádi počkají.

Pivo s puncem zlata
Přišel čas ochutnat i pěnivý mok. Kupujeme dvakrát řezanou třináctku kterou benešovský výrobce nazval Sedm kulí. Platíme padesát. Ve čtyřdecových kelímcích je pivo chutné kvality, živé, dobře vychlazené. Kolega si jde ještě pro světlou patnáctku a nemůže si ji vynachválit. To je lepší než Gambrinus nebo Litovel,“ míní a po krátkém ošívání je nucen navštívit jednu z místních toi-toiek. Bez problémů. Stavíme se stranou, vyhříváme se ve zbytcích listopadového sluce, které pře polednem na krátko vykouklo. Nakupující pomalu opouštění pivovar a sklízejí už i někteří prodejci. Za půl hodiny se brány druhých farmářských trhů v Benešově uzavřou. Ještě si prohlížíme pivovarské baroko a fotím některé detaily architektury. Odcházíme obtěžkáni taškami, přičemž netušíme, že obsah ani jedné z donesených sklenic neskončí v našich žaludcích. Bohužel.

Resumé
Celkový nákup za osm set. Jako nepoživatelné muselo být vyhozeno v přepočtu na koruny plných dvacet procent nákupu. Doprava se zpožděním za osmdesát. Dohromady – prodělek.

Po těchto zkušenostech jsme rozhodnuti, že na farmářské trhy se zabíjačkou už raději nepojedeme. Pomazánky byly dobré, jitrnice ušly, výborné byly studené a teplé nápoje. Na sádle se asi nedá zkazit vůbec nic, prdelačka brzy došla a kdo si nepřivstal, musel si nechat zajít chuť. Guláše za celkem sto šedesát korun skončily v záchodě. Suma sumárum. Příště vsadíme na osvědčenou kartu a pro speciality z vepřových hodů zajedeme do Kondrace. Zdejší firma má u nás za jedna a potvrdila, že si zákazníka váží a ví, že jednou zkažené jméno se jen těžko napravuje.

Foto: autor

(Psáno pro www.benesovsko.info)

Napsat komentář