Nejlepší ženská mého života

 

Dnes u mě byla Anna. Vzpomínaly jsme… Byl nejmladší z dětí v rodině, hýčkaný, chráněný, obletovaný. Co on si přál, všemu bylo vyhověno. A proč taky ne, smíšek s hnědýma očima, kudrnka, roztomílek. Nebylo nic, co by mu bylo odepřeno.

Rostl v pohodě, školní léta pojal originálně. Školu, tu měl názorově naprosto zvládnutou. Nelíbila se mu. Využil každé příležitosti, jak to dát najevo. Ráno do školy pod dohledem svého bratra dorazil, při první příležitosti zdrhnul. Mamka prodávala v místním krámě a tak ho zpět do školy vodila babička. Jít s ním několikrát denně do školy vzdálené asi jeden kilometr bylo po čase pro babičku dost únavné. Tak ho časem vozila na kárce, aby ho nemusela cestou nahánět.

Se základní školou se jakžtakž vyrovnával, ale nejen ve vzdělání měl jasno. Hýčkán, obletován, velmi si uvědomoval, že je to maminka, která mu dává záruky. A tak se jednou rozhodl a prohlásil: „Maminko, až vyrostu, tak se s tebou ožením, budu jezdit traktorem a ty mi budeš vařit.“ – Byl zásadový. Jak pravil, tak se stalo.

Nikdy se neoženil, snad jednou měl známost a skutečně celý život žil se svou maminkou, kterou miloval ze všeho nejvíc. Stal se z něho malý a posléze i velký tyran. Vše fungovalo dle jeho pokynů, tedy aby bylo jasno, až po smrti jeho otce. Převzal vládu a maminka se tomu podřizovala. Byl to přece její smíšek s jejíma hnědýma očima kudrnka, roztomílek. Jezdil traktorem a maminka mu vařila a starala se o něho.

Maminka začala stonat čím dál tím víc. Roztomílek tyranizoval i ty, kteří se o maminku starali, tedy i o něho. Maminka po marném boji odešla do nebe, které si zasloužila. Snad nejhůře ze všech se s tím vyrovnával on. Zůstal sám, ale jehochování se moc nezměnilo.

Pak nastal ten zlom. Snad z hlubokého stesku, snad ze svého osamělého poustevnického života, sám onemocněl. Nikdo nečekal, že se se svou zhoubnou chorobou tak statečně popere. Sáhnul si na dno. Sám v tom ale naštěstí nezůstal. Pro všechny to stále byl nejmladší smíšek, kudrnka, roztomílek. Všichni nevěřícně hleděli, kde se v něm ta síla bere.

Jeho chování se naprosto změnilo. Najednou si uvědomoval, že mu tady zbyli jeho lidé, kteří ho podrželi, když mu bylo nejhůř. V té době od něho dostala Anna první dárek v životě. Malovaný květník, u kterého se nechala slyšet: „Jé, ten je krásný.“ Koupil jí ho jen tak, jen pro radost. Byl zvyklý celý život dostávat, dávat neuměl. – Pro Annu je to nejkrásnější dárek, který kdy dostala.

Na druhý atak choroby již neměl sílu. … A jsou už s maminkou zase spolu…

„Drahá maminko, právě dnes je to deset let, co jsi nám odešla. Byla jsi a navždy zůstaneš tou nejlepší ženskou mého života. Na jiskru v Tvých tmavých očích, na šibalský úsměv, na Tvou bílou naškrobenou zástěru s kanýrama, na Tvůj zvonící smích a laskavost a péči s jakou jsi se starala o nás všechny, ale i o cizí, na to nikdy nezapomenu. S Františkem už jste zase spolu a nám ostatním se docela dobře daří. Naučila jsi mě prát se se životem, Tvůj smysl pro humor, někdy trošku „černý“, mě taky neopustil a mockrát už mi pomohl, když jsem se dostala do úzkých. V našem společném domově stále tepe život a domeček vzkvétá. Děkuju Ti znovu za všechno a posílám Ti kytici žlutých růží, které jsi tolik milovala. Moc mi scházíš …“

Tvoje Lipka

Napsat komentář