Naše “nebe v hubě”

Dočetla jsem a přemýšlím, co je naše rodinné kuchařské stříbro.
Najednou si uvědomuji, že jsme taková „všežravá“ rodina (pominu-li to, že manžel nepozře tatarák, dcera je schopna čočku překrajovat na čtvrtky a já nejásám nad mořskými potvorami- ryby však miluji). Mě ale napadlo, že máme taková rodinná hodnocení kvality jídla (něco jsme zaslechli ve filmu, něco vzniklo zkomolením, když byla dcera malinká . Fakt je, že se to u nás zabydlelo):
to jsme si šlápli (pochutnali jsme si, šmákli jsme si)…bylo to dobré, takové teplé ( nic moc, spíše to nic)…
nebe v hubě („opsané“ od Zd.Trošky) -vééliká dobrota…
Všem brejlounům přeji k dnešnímu obědu „nebe v hubě“. U nás dnes voní klasika….knedlo, zelo, vepřo.

 A naše „nebe v hubě“? Může být cokoliv, co nám chutná.
V zimě, když dorazíme na chalupu z běžek, je to třeba chleba se sádlem (domácím!) posypaný cibulkou a mletou paprikou, pivo, nebo horký čaj.
Ale největším favoritem je manželovo nadívané kuře (ze standardního chlazeného kuřete dokáže vykouzlit cosi velikosti menšího krocana) s „ohnivou“ šťávičkou (takový ten úžasný výpek), „petrželové“brambory a zeleninový salát.
Další dobrotou je „houbovec“. Čerstvé houby -nejlépe více druhů- se vydusí stejně jako na smaženici, smíchají s nakrájenými rohlíky, které se pokropily masovým vývarem nebo rozpuštěným masoxem, vejci, nasekanou petrželkou (obyčejnou, kudrnka tolik nevoní), směs se osolí, opepří a přidá se drcený kmín. Nic jiného nedávám, aby se nepřebila chuť a vůně hub.Tuto voňavou hmotu přendám do vymazaného a strouhankou vysypaného pekáče a zvolna peču. Chce to trpělivost, ale výsledek…Mňam!

Napsat komentář