Můra jménem dědictví

 Několik čtenářů Brejlí redakci oslovilo v souvislosti s dotazy týkajícími se dědického řízení:

 1. Mám velké děti a netuším, kdy mám začít přemýšlet o tom, jak mezi ně rozdělit svůj majetek. Nerad abych některé z dětí poškodil a rád bych předešel různicím, které by mohly vypuknout, až zemřu.

 2. Dá se vůbec tento problém vyřešit tak, abych někomu z dětí neublížil?

 3. Je na podobné přemýšlení vždycky dost času?

 4. Je nepříjemné na to myslet. Ale kdy má člověk sepsat poslední vůli? Mohu ji sepsat sám doma? Nebo musím k notáři? Co vlastně musí obsahovat?

 5. Jedno z dětí (velmi ovlivněné snachou) se ke mně zachovalo velmi ošklivě. Mohu ho z dědictví vyloučit (vydědit)?

 6. Dcera na mě naléhá, abych na ně přepsal dům. Já v něm ale spolu s nimi bydlím a bojím se, že nad vším ztratím kontrolu.

 7. Vnuk odjíždí studovat do zahraničí a chce, abych na něj před jeho odjezdem přepsal družstevní byt. Mám to udělat?

 8. Co mám rozumět pod pojmem ideální polovina domu?  

 Položili jsme výše uvedené otázky spolupracující advokátní kanceláři k vyjádření:

 Smrt jako nezvratný úděl
Dědictví je velice citlivý problém a na předložené otázky lze odpovědět pouze v obecné rovině, neboť ke konkrétnější odpovědi je nezbytné vědět více informací, než jaké jsou obsaženy v předložených otázkách. Samozřejmě lze řešit otázku budoucího dědictví ještě za života, tzn. sdělit svým potencionálním dědicům svoji vůli o rozdělení svého majetku po smrti formou závěti. Je možná zajímavé vědět, zda se představy o rozdělení majetku ztotožňují s přáním budoucích dědiců. Každopádně je velice prospěšné tyto názory vyslechnout tak, aby se poslední vůle  ztotožňovala s představami budoucích dědiců. Mnohdy přání člověka, který vlastní majetek, jenž by se měl stát předmětem dědictví, se nemusí shodovat s přáním budoucího dědice, protože  např. nemá k věci, kterou by měl zdědit, žádný vztah.

Názory rodičů a dětí ve vztahu k uspořádání majetkových vztahů po smrti jsou velice citlivé téma. Rodiče mají představu, že pokud mají jednat o majetku pro případ své smrti, tak děti – budoucí dědici – jim de facto připomínají  nezvratný úděl, kterým je smrt. Jednat tedy o majetku po smrti lze snad jedině z vůle rodičů a nikoliv z podnětu dětí – budoucích dědiců.

Chceš-li poznat otroctví za života, daruj majetek dětem
Samozřejmě lze řešit otázky majetku převodem ještě za života, ovšem nelze přehlédnout, že mnohdy tato upřímná snaha se obrátí ve svůj opak podle starého přísloví “chceš-li poznat otroctví za života, daruj majetek dětem”. Neplatí to absolutně, avšak nikdy člověk neví, zda jeho dítě nezmění svůj vztah k rodičům co se týče majetku poté, co se vdá, ožení, atp.. Stejně tak to platí o poslední vůli, kdy platí zásada “čím méně slov, tím méně sporů” a samozřejmě je dobré vědět, aby majetek, který odkazuji, skutečně měl nejen právního, ale faktického nástupce, tj., že se o něj bude starat ve stejném duchu jak by se staral zůstavitel. Nejlépe je učinit závěť formou notářského zápisu, která je uchována v trezoru notáře, nemůže se ztratit, takže takto projevená vůle je nejjistější. Jakékoli převody majetku za života, jak už je uvedené shora, jsou možné ale i riskantní. Doporučoval bych jedině formou daru, který je možné odvolat v případě, že se obdarovaný nechová v souladu s dobrými mravy ve vztahu k dárci. 

V rámci  těchto obecných informací nelze skutečně poskytnout ten který individuální případ, a proto úplnou informaci mohou naši čtenáři obdržet v citované spolupracující advokátní kanceláři, která přislíbila, že našim čtenářům bude takováto porada poskytnuta bezplatně.

 Dědění, jakožto institut, nelze v rámci naznačených otázek zcela pregnantně zodpovědět, neboť pouze v rámci individuální porady lze upozornit a blíže rozvést dědění ze zákona, ze závěti, rozlišení dědiců podle stupně příbuzenství, problém dědické nezpůsobilosti, možnosti odmítnutí dědictví, případné vydědění, přechod dluhů, stejně tak podmínky závěti, rozdíl mezi děděním ze zákona a ze závěti, správa dědictví, ochrana oprávněného dědice, potvrzení dědictví a jeho vypořádání, což jsou skutečně otázky, které nelze odpovědět, aniž by to přesáhlo rámec možnosti redakce.  

(Adresa a telefon autora k dispozici v redakci)

Napsat komentář