Moje milá divadla!

Člověk než se do nové sezóny nadechne, je tady skoro polovina října.

Budiž mi omluvou, že jsem si prodloužil léto v Provence, kde jsem byl vzdálen všem českým politickým gulášům. Ty předčí už cestou tam každá rakouská “Gulaschesuppe”. Uvěřil jsem v jižní Francii tvrzením, že kdo jednou v Provence šlépěj otiskne, rád by jich tam nadělal víc. Z toho důvodu mám stále v pohotovosti kolo.

Zato po návratu se mi hned připomnělo, kde žiju.

Už dlouho jsem nečetl něco tak zlého, jak manipulovala Jana Machalická celostránkovou diskusi v příloze Lidových novin Orientace 25. září.

Tři konkurenční festivaly proti čtvrtému, v Česku bezkonkurenčně nejlepšímu – do diskuse ovšem čecháčkovsky nepřizvanému!

Abych byl konkrétní: tedy Jitka Jílková (Pražský divadelní festival německého jazyka), Kamila Černá (Divadlo Plzeň), Pavel Štorek (4 + 4 dny v pohybu) proti Divadlu evropských regionů Hradec Králové. Ještě že o týden později v Lidovkách 2. října odpověděl Vladimír Just – jak on to umí pádně, ostře a řízně – v polemice Karikatura diskuse.

Tak vám doporučuji někde si to na internetu vyhledat. Lobování a zloba naplno vtrhly i mezi divadelníky. Je to zlé, podlé, ale hlavně velice hloupé.

A přispěl k tomu i čtvrtý diskutující – Karel Král, který tak trochu nejspíš nevěděl, čemu posloužil. A nebo blbne.

Mezi řádky jsem mezi nesmysly vyčetl:

Divadelní festival má smysl jedině v Praze.

Lidská paměť je kraťoučká – a s věkem se ke všemu ještě krátí.

Takže po filmovém Golemovi rozboří, co se dá, Golem divadelní?!

Pošleme ty teatrology “od stolu” k šípku.

Anna Kareninová vášněmi spalovaná

V Plzni začal osmnáctý ročník mezinárodního festivalu Divadlo

Začít představení, které slibuje čtyři hodiny a patnáct minut dramatu Anny Kareninové, jejího manžela Alexeje, milence Vronského a řady dalších postav, které ji provázejí vášnivým životem, po úvodních úmorných projevech osmnáctého mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň, bylo málem vražedné.

Odborné publikum v případě režiséra Romana Poláka dělí nepřekonatelná čínská zeď na vášnivé odpůrce a obdivovatele podobně jako u nás v případě V. Morávka, J. Mikuláška, M. Taranta či V. Herajtové. Přikláním se k těm, kteří středeční zahájení přehlídky bratislavským Slovenským národním divadlem považují za jedinečné.

Anna jako báseň
Nápadné v inscenaci je barevné tónování scény Jaroslava Valeka a kostýmů Petra Čaneckého. Převažuje kontrast černé a bílé s šedí obyčejnosti a s rudými prvky krve – tubera Nikolaje Levina, ale i Annina dámská kabelka. Stejně kontrastní je zklidňující hudba Michala Novinského a nervnost moskevských a kozáckých písní.

Polák rozdělil  dramatizaci románu L. N. Tolstého do pětadvaceti básnivých obrazů (Šepoty a výkřiky v domě Stiva Oblonského, Vlak ve vichřici, Umírání a smrt Nikolaje, Levinova bratra, Dusivé teplo ve Vronského venkovském sídle), někdy provokujících (Premiérové post coitum ve Vronského bytě, Noe, kurva a komunista).

Zvolil volné tempo s několika expresívními erupcemi nesnesitelné tíže bytí. Neunavuje. Naopak, klestí postavám prostor pro tvorbu charakterů a vztahů. Hraje se nejenom text, ale i hnutí mysli mezi slovy. Tak vznikají dramatická díla mistrovská.

Znamenité herectví

V takovém pojetí vyniká Martin Huba, vedoucí Karenina s hloubavou aristokratickou noblesou, nebojovnou, o to víc však v nenávisti neodpouštějící.

Tolstého ideje o venkovském Rusku hlásá znamenitě Ĺuboš Kostelný v postavě Levina trápeného Kitty Šcerbakovou (Táňa Pauhofová). Září Ingrid Timková v roli napravované prostitutky Maši. Rozporuplně pojala titulní postavu Zuzana Fialová. Anna je krásná, ale nesená v nesouzvučně hrubých, místy až ordinérních polohách.

Slovenské národné divadlo Bratislava – Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová. Dramatizace Roman Polák, Daniel Majling. Režie Polák, dramaturgie Majling, Darina Abrahámová, kostýmy Peter Čanecký, masky Juraj Steiner, scéna Jaroslav Valek, hudba Michal Novinski. Uvedeno ve Velkém divadle J. K. Tyla na mezinárodním festivalu Divadlo Plzeň 14. a 15. září 2010.

Napsat komentář