Minulý svět mám rád

Sobecky přiznávám: Chtěl jsem si udělat v posledních dnech starého roku nebývalou radost, ale takovou, s níž bych se mohl podělit. Věděl jsem, že by to měl být básník, člověk s velkým srdcem, prostě ten, komu věříte každé slovo, byť je k zastižení málokdy – pan Ludvík Hess.

 

Co očekáváte od nového roku se šťastnou jedenáctkou na konci?
   Potěšilo by mě, kdyby se mi narodil ještě nějaký potomek. Rád bych, aby se v mé stáji narodilo několik pěkných hříbat. Chci vydat šest čísel Divokého vína. Jednu novou knížku. Zřídit aspoň šest nových baby boxů.

Jeden z českých a raději nejmenovaných literárních kritiků nedávno prohlásil, že česká poezie končí s Vladimírem Holanem… Je to pravda? Kam se potom vrtnou ty desítky a stovky současných básníků?   Na internet se toho vejde…

Jeden z českých a raději nejmenovaných literárních kritiků nedávno prohlásil, že česká poezie končí s Vladimírem Holanem… Je to pravda? Kam se potom vrtnou ty desítky a stovky současných básníků?Každou chvíli mě napadá, že už bych s tím mohl skončit. Třeba zrovinka s právě vyšlou internetovou padesátkou. Před tím, když se před rokem součet historických tištěných Divokých vín s internetovými vyšplhal na sumu „sto“. Máte pravdu, milý Vladimíre, těch padesát let by mu taky slušelo.

Nepokouší vás myšlenka na vydání nové antologie české poezie?
Ani v nejmenším.

Po letech strávených na sanitce jsem dospěl k poznání, že lidský život je nesmírně křehký; stačí tak málo, a už není. Zajímalo by mě, zda máte odezvu od dětí zachráněných z vašich baby boxů?
Viděl jsem na vlastní oči jen dvě – první Soničku v modrém kulichu a holčičku odloženou ještě mokrou od plodové vody i s placentou do baby boxu v Ústí na Orlicí. Napsala mi její maminka, děkovala mi a chválila mě. Koho by to nepotěšilo, viďte? Pak mi dokonce zavolala. Sešli jsme se. Přicházela ke mně krásná žena tlačící kočárek s líbeznou patnáctiměsíční holčičkou. Na vodítku vedla pejska – oříška. Byl to nádherný pocit.

Věnujete se i chovu koní, přivádíte je na svět. Nepřipadáte si někdy jako zachránce starého světa, který se v posledních letech příliš rychle proměňuje a směřuje k úplně jiným hodnotám?
 V jedné své knížce – Balady o koních a romance o holkách – jsem spočítal, že jsem porodil 131 hříbat. Jeden svůj článek jsem pojmenoval „Chudák kůň, který se narodí“. Minulý svět mám rád, jsem staromilec, leč nezachráním jej ani já, ani mí chudáci koně.

Jaká literární a člověčí výzva vám nedává spát?
   Že bych kvůli tomu nemohl spát se říct nedá, ale rád bych napsal v roce 2011 jednu slušnou knížku.

S kým byste rád u červeného vína proseděl i probděl celou noc?
   Nepiju nic než čaj a kafe. V létě limonádu a džus. V únoru se začnou hřebit kobyly. Probdím při jejich hlídání několik desítek nocí. To mi bude stačit.

Poslední metafyzická otázka. Říká se, že život jezdce na koni smrti je závislý na jeho rychlosti.
   Ano, ano. Smrt se blíží.

Co byste popřál všem kumštýřům, jejichž vize je zásobují neustálou netrpělivostí, pokušením i neklidem?
   Mám vzkaz pro ty, kteří píšou do Divokého vína. Proboha, přečtěte si to po sobě a hlavně opravte. Nejen hrubky, ale i interpunkci a překlepy. Netěší mě opravovat umělcům chyby na každém řádku.

____________________________________________________________________
Ludvík Hess /4. 2. 1947/ se narodil na Kladně ve znamení Vodnáře. Stál u zrodu literárního časopisu Divoké víno, první číslo se objevilo již v roce 1964, vyšlo 57 čísel v tištěné podobě v rozmezí let 1964 – 1972. Tento časopis nebyl nikdy oficiálně povolen. Na jeho stránkách bylo jako první uvedeno dílo básníka Václava Hraběte.V elektronické podobě přišlo na svět v roce 2002 na doméně www.divokevino.cz. Tento elektronický literární portál, kde se prezentují mnozí současní básníci, archivuje Národní knihovna.

   Antologie Divoké víno 1964 – 2007 vyšla v knižní podobě, za tuto knihu dostal literární cenu.

    Ludvík Hess je autorem několika prozaických knih, z nichž poslední – Romance o klisničkách a balady o ženách přišla na svět v minulém roce.

    Je zakladatelem baby boxů v Čechách, které zachránily již několik desítek lidských životů. Žije v současné době nedaleko Prahy, zabývá se chovem koní.

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    Je sice už po rozdávání dárků, ale tímhle udělal radost pan Stibor jistě víc lidem, než jen mně. Ale za sebe děkuji. Dík i za dokaz, na Divoké víno, hodně jsem o tom už slyšela, ale ještě jsem nehledala. Teď budu.
    Nedivím se pane Stibor, že jste si přál, sejít se s panem Hessem a jen tak poklábosit. Ze všeho, co pověděl, dýchá pokora, skromnost a srdce. Nedávno jsem jej chvilku zahlídla na ČT24, byla řeč o baby boxech, byl stejně skromný a milý, jako v tomhle rozhovoru. Pane Stbor dík, kéž by podobných, smysluplných článků, bylo co nejvíc. Hezký večer, pohladilo….

Napsat komentář