Mimozemšťané na Zemi

S oblibou říkám všem svým kamarádkám, které si občas stěžují na své partnery, že už by se jednou měly ztotožnit s myšlenkou, že muž je specifický živočišný druh a čím dříve se s těmito specifiky seznámí, tím dříve povedou spokojenější život.

Odkazuji je na bestseller, který se již několikrát objevil na našem knižním trhu, knihu Allana a Barbary Peaseových Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách. Mé kamarádky nejsou samy, i já si musím často opakovat. Podívejme se tedy spolu na některé z mnoha myšlenek.

Většina lidí si odmítá připustit, že jsme jedním z živočišných druhů, že více jak devadesát procent toho, co se našich útrobách nachází, lze najít i v těle zvířat. Jediným rozdílem mezi zvířaty a námi je fakt, že zvířata reagují na různé situace na základě genetického naprogramování svého mozku a pomocí opakovaného chování.

Neumí myslet, umí jen reagovat. U našich domácích mazlíčků si často uvědomujeme, že s nimi komunikujeme a říkáme „jen promluvit“. Přesto většinu jejich chování určují instinkty. Ptáci zpívají, psi zvedají zadní nohu a vysvětlete kočce, že lovit ptáky se nedělá. Neudělá to jen tehdy, když jí odeženete. Jak zmizíte, jde po něm znovu. První naše chování po příchodu na tento svět bylo také instinktivní. Učil nás někdo plakat a sát mateřské mléko?

Své chování dědíme v určité míře po svých předcích, je v nás geneticky zakódováno, své udělá výchova a naučíme-li se novým dovednostem, ty potom předáváme svým dětem. „Až my lidé přijmeme sami sebe jako zvířata, jejichž chování je vybroušeno miliony let evoluce, snáze porozumíme svým základním potřebám a pohnutkám a budeme lépe přijímat sebe samé i ostatní. V tom spočívá cesta ke skutečnému štěstí.“

Tak tedy zpátky k mužům a ženám, nebo snad k mimozemšťanům, kteří přišli na Zemi každý z jiné planety?

Pojďme přijmout fakt, že to jsou opravdu dva od sebe odlišné živočišné druhy. Je to dáno uzpůsobením jejich mozku, přesněji řečeno využíváním jeho levé a pravé hemisféry. Proč my ženy například na muže, kteří nás zaujmou, tak nezíráme a zlobí nás, že ten náš hází očkem po kolemjdoucí krasavici? Že by se nám muži nelíbili? Ne, v tom to nebude. Ženy totiž mají široké periferní vidění, zatímco muži mají vidění „tunelové“. Takže my muže vidíme i tak, zatímco muž musí hodit očkem, aby se podíval. Výzkumy sexuálního chování dokazují, že ženy si muže prohlížejí stejně často, ne-li častěji než muži ženy. Ale díky svému perifernímu vidění jsou málokdy přistiženy.

Statistické přehledy automobilových nehod vykazují, že ženy-řidičky jsou při srážkách na křižovatkách méně často oběťmi bočních nárazů právě proto, že periferní vidění jim dovolí sledovat dopravu i po stranách. Ale zepředu i zezadu máme prim, protože máme méně vyvinutou prostorovou představivost. A co potom při podélném parkování do mezery mezi dvěma vozidly. Pánové, sledovali jste nás někdy? Takže takové obvyklé výkřiky mužů „no jo, ženská“, by nás neměly rozčílit, protože muž jen konstatuje pochopení našeho zcela přirozeného fyziologického a genetického vkladu. Při dlouhých společných cestách by tedy žena měla řídit ve dne a muž v noci, nejen proto, aby neměla ráno kruhy pod očima. Muži, díky své schopnosti prostorového vidění, která je řízena pravou mozkovou hemisférou, umí rozeznat pohyb jiných vozidel před sebou i za sebou, i to, po které straně vozovky se pohybuje protijedoucí vůz. Ženy sice ve tmě vidí více detailů, ale jen v širokém zorném poli. Ta prostorová orientace nám prostě chybí.

A to mi jistě dáte za pravdu, že chtít po nás hledat v mapách, to je záruka kabaretu, u slabších povah živočišného druhu muž možná i náběh na mrtvici. Prý ty mapy držíme nelogicky vzhůru nohama a naše vysvětlování, že si je obracíme po směru jízdy málokdy obstojí. Abychom zakryly pravdu co nejdéle, umíme prý lhát bez mrknutí oka, aniž by to muž poznal, pomáháme si také tvrzením, že rády poznáváme nová místa. Když se však ocitneme již potřetí na stejném kruhovém objezdu a hájíme se tím, že tam ta cedule prve nebyla …?

Kamenem úrazu ale je, že ženy mají šestý smysl. Středověké upalování žen na hranicích kvůli jejich „nadpřirozeným schopnostem“ bylo mimo jiné jen nepochopením určité vybavenosti žen. Mezi jejich schopnosti patří například schopnost odhadnout, jak skončí různé vztahy, poznat, kdo lže, hovořit ke zvířatům a odhalovat pravdu. Většina mužů má proto potíže lhát ženě tváří v tvář, protože žena dokáže velmi rychle vyhodnotit nesrovnalosti ve verbálních a neverbálních – mimoslovních – signálech. Takže pánové, pokud jste nahnáni do kouta a nezbývá vám, než se uchýlit ke lži, pak je lepší zvolit jinou formu komunikace než z očí do očí. Naproti tomu muž, který není vybaven senzory vyhodnocujícími rozpor mezi verbálními a neverbálními signály, nepozná, když žena předstírá orgasmus, nebo lže i v jiných záležitostech. Přitom se prý nemusí obávat, že bude odhalena. Na rozdíl od autorů knihy bych až tolik muže nepodceňovala. Dámy, nezapomínejme, že ne každý muž má stoprocentně mužský mozek.

Ženy i lépe slyší a obdivuhodně dokážou číst mezi řádky. Mozek ženy je naprogramován tak, aby i v noci slyšel pláč dítěte a žena je vybavena schopností vnímat rozličné zvuky současně. Sledovat televizní program, povídat si s dalšími lidmi a vnímat zvuky, které přicházejí zvenčí a při tom si třeba číst, nebo něco štrykovat, nedělá ženě žádný problém. Muž, dívající se na televizi, naprosto nevnímá, co se děje kolem něho a je velmi překvapen, když se mu spílá za něco, oč byl požádán a co neudělal. Prostě to neslyšel a mluví naprostou pravdu.

„Jsme tím, kým jsme, v důsledku činnosti hormonů, jsme pouhými chemickými procesy“, říká se dále ve zmíněné knize. Každý z nás je originál, mnoho mužů má do určité míry ženský mozek (autoři zmiňují až 20 %) a naopak zhruba 10 % žen má mozek mužský. Nicméně oba tyto živočišné druhy jsou tak výrazně odlišné, že bez uvědomění si těchto mnoha odlišností se nám může lehko stát, že na sebe budeme neustále narážet bez vzájemného pochopení.

Doporučení dr. Denise Waitleye z přeložky knihy zní: „Tuto knihu si nutně musí přečíst všichni muži a všechny ženy, kteří se navzájem milují, nenávidí a žijí vedle sebe. Dozvíte se spoustu věcí o sobě, o vašem vztahu a práci na něm i o příslušnících opačného pohlaví. Bez této knihy byste neměli vycházet z domova!“

Možná trošku přehnané, ale přiznám se, že když některým věcem přestávám rozumět (ach ta skleróza), tak po této knize znovu sahám a opakuji si a opakuji. Kromě nepatrného množství myšlenek, které jsem z knihy použila, zde skutečně najdete odpovědi na spoustu dalších otázek a problémů.

Výtisk, který mám při ruce, vydalo nakladatelství Alman v roce 2000, kniha vyšla v tomto nakladatelství znovu v roce 2001 a možná i v letech dalších. Knih s podobnou tématikou je na našem trhu i v mé knihovně více. Jestli platí obecné pravidlo, že by se člověk měl celoživotně vzdělávat, pak v této oblasti to platí dvojnásob. Jdu na to!

Lipka

Foto: Stocxpert

S oblibou říkám všem svým kamarádkám, které si občas stěžují na své partnery, že už by se jednou měly ztotožnit s myšlenkou, že muž je specifický živočišný druh a čím dříve se s těmito specifiky seznámí, tím dříve povedou spokojenější život.

Odkazuji je na bestseller, který se již několikrát objevil na našem knižním trhu, knihu Allana a Barbary Peaseových Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách. Mé kamarádky nejsou samy, i já si musím často opakovat. Podívejme se tedy spolu na některé z mnoha myšlenek.

Většina lidí si odmítá připustit, že jsme jedním z živočišných druhů, že více jak devadesát procent toho, co se našich útrobách nachází, lze najít i v těle zvířat. Jediným rozdílem mezi zvířaty a námi je fakt, že zvířata reagují na různé situace na základě genetického naprogramování svého mozku a pomocí opakovaného chování. Neumí myslet, umí jen reagovat. U našich domácích mazlíčků si často uvědomujeme, že s nimi komunikujeme a říkáme „jen promluvit“. Přesto většinu jejich chování určují instinkty. Ptáci zpívají, psi zvedají zadní nohu a vysvětlete kočce, že lovit ptáky se nedělá. Neudělá to jen tehdy, když jí odeženete. Jak zmizíte, jde po něm znovu. První naše chování po příchodu na tento svět bylo také instinktivní. Učil nás někdo plakat a sát mateřské mléko?

Své chování dědíme v určité míře po svých předcích, je v nás geneticky zakódováno, své udělá výchova a naučíme-li se novým dovednostem, ty potom předáváme svým dětem. „Až my lidé přijmeme sami sebe jako zvířata, jejichž chování je vybroušeno miliony let evoluce, snáze porozumíme svým základním potřebám a pohnutkám a budeme lépe přijímat sebe samé i ostatní. V tom spočívá cesta ke skutečnému štěstí.“

Tak tedy zpátky k mužům a ženám, nebo snad k mimozemšťanům, kteří přišli na Zemi každý z jiné planety?

Pojďme přijmout fakt, že to jsou opravdu dva od sebe odlišné živočišné druhy. Je to dáno uzpůsobením jejich mozku, přesněji řečeno využíváním jeho levé a pravé hemisféry. Proč my ženy například na muže, kteří nás zaujmou, tak nezíráme a zlobí nás, že ten náš hází očkem po kolemjdoucí krasavici? Že by se nám muži nelíbili? Ne, v tom to nebude. Ženy totiž mají široké periferní vidění, zatímco muži mají vidění „tunelové“. Takže my muže vidíme i tak, zatímco muž musí hodit očkem, aby se podíval. Výzkumy sexuálního chování dokazují, že ženy si muže prohlížejí stejně často, ne-li častěji než muži ženy. Ale díky svému perifernímu vidění jsou málokdy přistiženy.

Statistické přehledy automobilových nehod vykazují, že ženy-řidičky jsou při srážkách na křižovatkách méně často oběťmi bočních nárazů právě proto, že periferní vidění jim dovolí sledovat dopravu i po stranách. Ale zepředu i zezadu máme prim, protože máme méně vyvinutou prostorovou představivost. A co potom při podélném parkování do mezery mezi dvěma vozidly. Pánové, sledovali jste nás někdy? Takže takové obvyklé výkřiky mužů „no jo, ženská“, by nás neměly rozčílit, protože muž jen konstatuje pochopení našeho zcela přirozeného fyziologického a genetického vkladu. Při dlouhých společných cestách by tedy žena měla řídit ve dne a muž v noci, nejen proto, aby neměla ráno kruhy pod očima. Muži, díky své schopnosti prostorového vidění, která je řízena pravou mozkovou hemisférou, umí rozeznat pohyb jiných vozidel před sebou i za sebou, i to, po které straně vozovky se pohybuje protijedoucí vůz. Ženy sice ve tmě vidí více detailů, ale jen v širokém zorném poli. Ta prostorová orientace nám prostě chybí.

A to mi jistě dáte za pravdu, že chtít po nás hledat v mapách, to je záruka kabaretu, u slabších povah živočišného druhu muž možná i náběh na mrtvici. Prý ty mapy držíme nelogicky vzhůru nohama a naše vysvětlování, že si je obracíme po směru jízdy málokdy obstojí. Abychom zakryly pravdu co nejdéle, umíme prý lhát bez mrknutí oka, aniž by to muž poznal, pomáháme si také tvrzením, že rády poznáváme nová místa. Když se však ocitneme již potřetí na stejném kruhovém objezdu a hájíme se tím, že tam ta cedule prve nebyla …?

Kamenem úrazu ale je, že ženy mají šestý smysl. Středověké upalování žen na hranicích kvůli jejich „nadpřirozeným schopnostem“ bylo mimo jiné jen nepochopením určité vybavenosti žen. Mezi jejich schopnosti patří například schopnost odhadnout, jak skončí různé vztahy, poznat, kdo lže, hovořit ke zvířatům a odhalovat pravdu. Většina mužů má proto potíže lhát ženě tváří v tvář, protože žena dokáže velmi rychle vyhodnotit nesrovnalosti ve verbálních a neverbálních – mimoslovních – signálech. Takže pánové, pokud jste nahnáni do kouta a nezbývá vám, než se uchýlit ke lži, pak je lepší zvolit jinou formu komunikace než z očí do očí. Naproti tomu muž, který není vybaven senzory vyhodnocujícími rozpor mezi verbálními a neverbálními signály, nepozná, když žena předstírá orgasmus, nebo lže i v jiných záležitostech. Přitom se prý nemusí obávat, že bude odhalena. Na rozdíl od autorů knihy bych až tolik muže nepodceňovala. Dámy, nezapomínejme, že ne každý muž má stoprocentně mužský mozek.

Ženy i lépe slyší a obdivuhodně dokážou číst mezi řádky. Mozek ženy je naprogramován tak, aby i v noci slyšel pláč dítěte a žena je vybavena schopností vnímat rozličné zvuky současně. Sledovat televizní program, povídat si s dalšími lidmi a vnímat zvuky, které přicházejí zvenčí a při tom si třeba číst, nebo něco štrykovat, nedělá ženě žádný problém. Muž, dívající se na televizi, naprosto nevnímá, co se děje kolem něho a je velmi překvapen, když se mu spílá za něco, oč byl požádán a co neudělal. Prostě to neslyšel a mluví naprostou pravdu.

„Jsme tím, kým jsme, v důsledku činnosti hormonů, jsme pouhými chemickými procesy“, říká se dále ve zmíněné knize. Každý z nás je originál, mnoho mužů má do určité míry ženský mozek (autoři zmiňují až 20 %) a naopak zhruba 10 % žen má mozek mužský. Nicméně oba tyto živočišné druhy jsou tak výrazně odlišné, že bez uvědomění si těchto mnoha odlišností se nám může lehko stát, že na sebe budeme neustále narážet bez vzájemného pochopení.

Doporučení dr. Denise Waitleye z přeložky knihy zní: „Tuto knihu si nutně musí přečíst všichni muži a všechny ženy, kteří se navzájem milují, nenávidí a žijí vedle sebe. Dozvíte se spoustu věcí o sobě, o vašem vztahu a práci na něm i o příslušnících opačného pohlaví. Bez této knihy byste neměli vycházet z domova!“

Možná trošku přehnané, ale přiznám se, že když některým věcem přestávám rozumět (ach ta skleróza), tak po této knize znovu sahám a opakuji si a opakuji. Kromě nepatrného množství myšlenek, které jsem z knihy použila, zde skutečně najdete odpovědi na spoustu dalších otázek a problémů.

Výtisk, který mám při ruce, vydalo nakladatelství Alman v roce 2000, kniha vyšla v tomto nakladatelství znovu v roce 2001 a možná i v letech dalších. Knih s podobnou tématikou je na našem trhu i v mé knihovně více. Jestli platí obecné pravidlo, že by se člověk měl celoživotně vzdělávat, pak v této oblasti to platí dvojnásob. Jdu na to!

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    Ahoj Lipečko, podobných knih je tolik! všechny by měly sloužit k vzájemnýmu pochopení,ale pochybuji o tom. Kouzlo spočívá v tom tajemství,každý je jiný, každý je neprobadanej svět.. a to je právě to krásný..Miluju chlapy, možná ne tak, jak by si to tu někdo moh vysvětlovat, nemusím je ani vidět, znát, ale už jejich naprosto jiný svět vidění, jejich krása, kterou vyzařují, byť jen slovy, nebo vědomostmi, jsou milí, ve svým konání, nápadech.Jsem z těch, co nevidí jejich krásu vzhledu, ta mě fakt tedy nebere, chlap je krásnej zevnitř, a ono to pak vchází do očí,do jeho gest, do úsměvu,a však my baby víme..ale ve svalech a ksichtu jako Kenn to pro mne fakt tedy není..
    .S přibývajícím věkem mi muži přichází i s jejich chybami (možná právě i pro ně) víc a víc okouzlující..
    Lipko, co s tím? K čemu jsou chytrý knihy? Nevím, jak mohou psát, nebo říkat některý ženský, že správní chlapi už NEJSOU?????????? Jsou slepé, nebo pro své ego je neviděj? No Lipko, jak to tedy je? Já jich vidím kolem sebe spousty..Jsou milí..Připomínaj mi kluky, v jistým věku zastavený ,chichii…pořád si hrají, s něčím, s někým, na něco.. Je to hezký i když tomu nerozumím,nebo právě proto..?!
    Jedno však nepochopím a neodpustím u žádnýho, hrubost a buranství.. A to vážně ničím nezakryješ, vždycky se časem tahle ošklivost odkope.. 🙂
    Hezký psaní a jsem ráda, že jsi se Lipečko ukázala,a vůbec, kde se pořád potuluješ? když tu nejseš? Hezký den, a dík..

  2. wbgarden napsal(a)

    Peggy, čiči, chytrý knihy si má jeden nejlépe psáti sám. Ne.
    Aspoň hned vím, na čí ego si pak za tu čtením ztrátu času po letech můžu stěžovat…
    Jednu skoro mimozemšťku jsem kdysi znal, teda z vyprávění mým zkušenějších kolegů, pochopitelně….

    VESMŔNÁ NESMÍRNÁ

    Když uchvátí nás tvůj vlhký
    žár
    nastane konec
    světočar
    v bodě maximální křivosti
    s lítostí
    zas složíme hold
    nutnosti

    Neb takovou dobře
    víme
    z postele jen tak
    neshodíme…

    Je to k vzteku
    možná k zlosti
    zas ve vleku
    a za horizontem
    události…

    Ešče dám módní zelenou, recyklující. V té vůkol bělobě docela dobrý…
    http://ru.warnet.ws/img4/193/musor/4.jpg

  3. Peggy napsal(a)

    Ok, souhlas Wb, taky si je píšu sama..Ta zelená je dokanalá!!! Doufám, že nemá nic společnýho s Bursíkem a jeho spol. (ale jiank, je to vůbec možný, aby PánBůh stvořil něco tak dokonale krásnýho? )(nemyslím Kateřinu, ani Bursíka, ale Vaši zelenou.. ach jo, je jen škoda, že tohle se nedá nějak mumifikovat, třeba něco jako lenina,hahaha.. Vím to podle sebe.. už se na ěnj i bez tý mumifikace občes podobám..alespoň se mi to tak zdá, když někdy kouknu do skla.. nebo že by to byl někdo jinej? Bez brejlí už na blízko špatně vidím..:-) hezkej den, ten příští, ježíšek se blíží a bude prej hůř, pasl pan Petrpavel.. tak prosím Wb, podobnejch fotek míň, je to pak na mašli!!!!!!!!

  4. wbgarden napsal(a)

    Peggy čiči, nezoufejte, bude rozhodně jenom líp, to jenom pár najatejch sockom diskutérů, najdete je skoro na všech blozích, roztrušujou svá politrucká moudra. Když máte poněkud jiný názor, tak vám okamžitě oznámí, že jste chudý duchem atd a hned druhé větě se pak zaklínají Bělohradským a vůbec si neuvědomují, že jsou to právě oni, kteří z chutí sobě vlastní polarizují jakýkoliv dialog atd atd. Více zde.
    http://kmotrdrobek.jex.cz/menu/aktualne/placeni-diskuteri
    Jinak zelená nade vše, ale rozhodně ne ta tunelářská brčálnická. Vytahovat celému světu peníze z kapes pod pochopitelně ctnostnou záminkou záchrany tohoto, a pak tyto prašulky přidělovat svým kámošům na fyzikální zatím nesmysly. Pochopitelně větší část zlaťáků uvízne v kapsách oněch brčálnických dobráků. Zde třeba jistě ctná madam biomasá v akci, vrhající dlažbu na sjezd tenkrát finančníků v praze.
    http://puffin.cz/?puffin_=hyde_park&rubrika=pigularium&ukaz=65
    A únorku jistě sockom líbezném více pak zde
    http://www.pecina.cz/petice/bratr_paroubek_o_viteznem_unoru.htm
    No nakonec dám cyklistku. Taky drobet z jiného světa.
    http://kaifolog.ru/uploads/posts/2009-10/1255689476_007.jpg
    Takže Peggy ještě jednou, určitě bude líp, i kdyby se všichni sockomové vůkol na srpíčky a kladivečka stavěli…

  5. Jan Krůta napsal(a)

    Peggy a spol.:
    Napsala mi Lipka, že má pokažený počítač a nemůže se ozvat! Každopádně se snaží dostat k jinému stroji, aby zapracovala a ozvala se sama! Vyčkejte!

  6. Peggy napsal(a)

    Honzi, moc děkujem, myslím, že je nás víc, komu Lipka chybí a moc se těším, až zas někde z nějakýho psaní vykoukne…Moc a moc ji zdravím za sebe a přeji jen krásný dny, ještě ty letošní i ty příští!! Tahle ženská má to nejkrásnější srdce, jaký baba může mít! hezký večer, všem..

  7. Lipka napsal(a)

    Milá Peggy, milá Ivetko, Honzo, všechny Vás srdečně zdravím a díky za komentáře. Dnes jsem hlídací babička, letos se nám urodilo, máme 2 nové přírůstky do rodiny, šestý vnouček Danýsek v lednu, sedmý Toník v srpnu. S Toníkem dnes “válčíme” a jsem zde na “hostitelském” počítači, tak se mohu konečně ozvat. Můj domácí staříček je rozmarný čím dál tím víc, tak už uvažuji o jeho výměně. Staříčkové se prostě občas vyměnit musí, i když jsou svou roztržitostí svým způsobem roztomilí. – Přeji Vám všem tady na brejlích úspěšný rok 2011. Přeji Vám pohodu, klid v duši, přeji Vám zdraví a kapičku toho štěstí.

  8. Peggy napsal(a)

    Ahoj Lipečko, je krásný číst podobný zprávy!!!! Všechny děti jsou radost a nesmírný štěstí a je moc prima, když jsou v náručí a bezpečí těch, co si to uvědomují a něco jim ti drobečci v životě přináší!! Není nad jejich čistotu, a to nemyslím jen ty malý, myslím, že jsou čistí i ti větší, co nás občas rozhodí nějakou drzou otázkou a tak.. ale když ona drzá není!! to si jen my, tak říkáme, protože nás zažene její pravdivost a přímost do kouta! Bože Lipko, já zbožňuju děti a i mladý.. škoda jen, že ze všech pak vyrostou takový, co se začínají podobat našim nerovnostech, našim uskokům a lstím.. Oni totiž jinak nemohou, aby v tom našem světě, takovém,nad kterým se pohoršujem, přežili. Tak to vidím já a moc mě o opakuzatím nikdo zas tak moc nepřesvědčil. 🙂
    Lipko, co ten staříček? Jestli není na něj potvrzení, není nic lehčího, než mu dát poučení.. třeba si některý věci uvědomí.. Nic není totiž samozřejmý..Jo a roztržitost, ok, je roztomilá, ale když někteří staříčci na ni jen hrají, pro svý poho, tak to fakt dost rozhodí.. ale stejně, já už po letech toho mýho “zmoudřování” , se nevzruším..chichi, vzrušují mne totiž (naštěstí) pořád ještě ty věci příjemnější!! Lipečko milá, děkuji já za sebe, za tvý přání a přeji také, jen všechno hezký, nový rok má být prý dobrý, tak snad si to potvora s námi nerozmyslí! Lipko, hodně přátel, lásky, krásy do foťáku, financí a štěstí!! Krásný novýa my baby víme, že stejně je nejdůležitější zdraví, bez něj není nic!! pa PeggPS. Počítač mám taky chabrus, měl být nový, ale jsou nový gumy na auto a podobný praktický 🙂 věci,chichi..

  9. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Holky moje zlaté.. koukám, že jsme na tom s PC a notebookem nastejno, můj klikne v momentě sáhodlouhého neuloženého článku, lepší verze je, když pouze funí a funí, větráček nepobírá, to už vím, že je třeba zavřít víko a dát mu čas na oddech. Počítače by psavci měli fasovat, nejen na člověku jsou znát známky opotřebení 🙂
    Lipečko, upřímně závidím miminkovské naděleníčko, má vnoučátka jsou už odrostlejší, ale úžasná, samozřejmě. Kačenka je celá já co do vymýšlení blbovin, Kájík se vyjadřuje jako literární bard, řekla bych, že nad ním bdí můj tatínek 🙂
    Pegg, gumy na auto jsme sháněly s dcerou taky. Znám to, vždy je důležitější něco jiného než vlastní splněný sen či přání. Ale zase máme hnací motor.. přeji vám, mé krásné přítelkyně a vám všem, skvělé zakončení posledních hodin v tomto roce a do příštích let pevné (nebo aspoň nezhoršené) zdraví, šťastnou rodinu a spoustu těch pravých, upřímných přátel. A děkuji, že jste v mém životě 🙂

  10. Peggy napsal(a)

    Ivulko, :-)!! smajlík!!!! ok, mohla bych jmenovat další potřebnosti, chichi, tak jak to bude někdy s PC, ví pánBůh.. hezký dny..dík

  11. Lipka napsal(a)

    Moje milé přítelkyně! Těší moji dušičku a srdíčko číst Vaše milá slova. Přeji Vám klid v duši, pohodu a mnoho šťastných okamžiků v tom přišedším novém roce. Vy obě víte, že radost z vnoučků je to, co nám mohou mnozí závidět. Vidět, jak se znovu line nový život, jak jsou ti naší milovaní tvorečkové lační poznání a znovu s nimi prožívat ty úžasné okamžiky, to je dar, před kterým se já skláním s pokorou. To já vám jen mlčím a moc se ovládám, abych nedala na sobě znát své dojetí. – A dá-li Bůh a PC zrovna nemá své rozmary a mohu se podělit s vámi o své pocity, pak musím říct, že mě potkalo štěstí! 🙂 PS: Ivetko, snad buchty cestou nevyčichnou! 🙂

  12. Peggy napsal(a)

    Ahoj Lipečko milá.. ok, je to tak, děti, to je nááádherný živel, čistota a křehký svět, často dojemný..je dar a nedostal jsem za celý život, tolik krásný a čistý lásky, plný štěstí, bez nároků na nějaký oplácení a očekávání..nejkrásnější a nejhlubší.. zůstanou ve mně a jen stačí některý okamžik vybavil, mám oči plné slz.. Proč? protože už i ten čas je pryč.. nic není věčný a jsem vděčná, že jsem u toho mohla být.. Bohužel, u nás už nový malý děti nebudou, ale pořád zažívám nový a moc krásný věci,, zase stěmi většími.. a světe div se, je to už skoro obráceně. já se od nich učím!! a ráda.. jsou otevření, říkaj co si skutečně myslí.. a to je někdy tvrdá škola. Jsem zase svýmu Bohu vděčná, za to, že mám zrcadlo, ve kerým se vidím , nezkresleně, natvrdo.. Někdy je to k smíchu, jindy k zamyšlení.. Přeji si, aby se někdy čas zatavil, ale mrcha tvrdohlavá!! Nezastaví a tak se děsím, že někdy už nebudu součástí života svých maličkých, zůstanu na jednom úseku cesty.. dálpůjdou už sami, jen se sem tam zastaví.. a to je pro mě moc smutný, leč nezvratný.. tak jde život. Lipko, užívej si,co se dá, každá chvilka stojí někdy už i trochu sil, někdy stačí dopadnout na postel a už člověk po tom náporu spí, ale je to čas vymezený, nevrátí se nic, co jsme nevyužili.. Vždycky to platí.. Lipečko, moc krásný rok přeji a snad se někdy v něm sejdem, třeba na křestu Ivetčiny sbírky.. A nebo, až budou ty buchty upečený, ráda vezmu nějaký výtvory mý.. třeba řízečky,chichi.Ivett nás nevyžene a já si tuhle cestu už nenenám ujít, pokud budu smět..:-) Krásný dny!! a piš víc, já vím.. ten PC, no mám to podobný:-)hezký večer

  13. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    A já vám teda něco povím.. Lipko, Pegg, jste nádherná stvoření, dobíjíte vybité rezervy a já tu ležím a dlaněmi stahuju koutky, kočičky pozorují, proč se ta jejich panička culí do tmy 🙂 Dnes už uléhám (jak divně to zní vleže), ale zítra přijde na pokuk a pokec, ju? A děkuju, hezky se to bude dnes usínat 🙂

  14. Lipka napsal(a)

    Tak Peggy, kdy vyrazíme s buchtama za Ivetkou?

Napsat komentář