Milý Ježíšku, je to už dávno…

Milý Ježíšku,

je to už opravdu hodně dávno, kdy jsem Ti psala. Moje přáníčka byla vždy o prožitcích, zážitcích a drobných radostech. Je to tak vlastně stále.

Dnes je to právě 7 let, pamatuji si to přesně, 12.12. má moje kamarádka narozeniny.Byla jsem na výstavě fotografií Yoko Ono, která výstavu zahajovala rozsvícením “stromu přání”. Je to snad nějaký japonský zvyk. Čekaly mě první Vánoce jenom s dětmi a mámou. Já jsem do té doby měla svoji rodinu a mamka byla s tatínkem, který zemřel na Štědrý den před 8 lety.Píšu to proto, že když je člověku dobře, tak je dobře, ale když je blbě, tak ta přání vnímá opravdu jako svoji modlitbu.
Napsala jsem si na strom přání ta svoje, která se týkala toho, abych v sobě našla hodně sil a dokázala vzít ty moje lidi pod křídlo, abych jim vytvořila hezký domov, abych byla dobrou dcerou, dobrou mámoutátou, abych dala dětem dobré vzdělání, abych je postavila do života,….
Musím napsat, že se to podařilo, mám velkou radost, děti mají už své životy a dobře nakročeno, máme hezké vztahy.
Jenomže jsem v tom fofru, v tom nedostatku času zapomněla na sebe. Ten čas si mě ale našel a já tu dnes stojím na křižovatce snad všech slepých ulic světa a připadám si zase jako ta malá holka, která večer brečí pod peřinou a píše Ježíškovi.
Tak Ježíšku, dnes bych si moc přála najít dost sil, abych se dokázala postarat sama o sebe, abych se dokázala radovat z věcí, které mě těší, abych si uchovala svoji věčně mladou a křehkou duši a je toho ještě hodně, co bych si přála poznat.
Mám stále ráda život se vším, co k němu patří, proto by mě potěšila i nějaká ta osobní radost.
Jinak jsem byla docela hodná, ani jsem moc nezlobila, tak si myslím, že bych si to zasloužila.
Tvoje,
J.

Napsat komentář