Milá Mějsulko…

Milá Mějsulko, nevěděl jsem. Teprve teď…
Byla jsi, sama nádherná, součástí nádherného společenství lidí dychtivých po životě. Na botasky zavěšené nad Tvou postelí nikdy nezapomenu. Až v nich prochodíš podrážky tam někde vysoko nahoře, budeme Ti zase na dálku tleskat.. Jen potichu, protože Ty sis zasloužila tichou úctu a obdiv, co jsou schované hluboko uvnitř. Takový, který si nevynutí žádná pitomá a dutá celebrita.
Byla jsi ta nejopravdovější a nejstatečnější ženská a tichý obdiv nás k Tobě po léta přitahoval. Setkávali jsme se s Tebou pod značkou Mějsehezky  na portálech Peprnet, na Vanilce i na Brejlích, nechyběla jsi v žádné diskuzi, básnivé miniatury obohacovaly Literární dokořán, niterné soukromé maily mě budily za nocí…
V těch botaskách, které Ti Osud nedopřál obout tady na Zemi teď už určitě trénuješ na maratón. Měla jsi na něj natrénováno už tady mezi námi…
Drž se! Neposedná, i když tolik let upoutaná k posteli…
Honza

Komentáře

  1. poletucha napsal(a)

    Ta zpráva zabolela. Ivet je pro mne vzorem životní noblesy. Díky za ni! A vzpomínku…

  2. Lex napsal(a)

    S dojetím čtu tyhle řádky. A s respektem k tomu majestátu, kterému se nikdo z nás nevyhneme a který je po nás tolik dychtivý.
    S tichou vzpomínkou na věčnou optimistkou (nikdy jsem nedokázal být optimistou)

    Lex

  3. Lipka napsal(a)

    Bylo pro mne ctí být Tvou přítelkyní, Ivetko. Tolik síly jsi v sobě měla a dokázala jsi ji rozdávat ještě všem kolem sebe. Smutno je mi, smutno, děvče moje. Zapomenout se na Tebe nedá. Italy

  4. Emma napsal(a)

    Milá, statečná Ivet…smutně se dnes čtou Brejle… Jsem moc ráda, že jsem Tě poznala! Em

  5. Peggy napsal(a)

    Dozvěděla jsem se tu smutnou zprávu o vikendu od Elišky. Když jsem ji četla, zastavil se mi úzkostí dech. Je mi to moc líto, něco je na světě špatně, ti co mají v sobě tolik nesmírné lásky k druhým, odchází.
    Iveta měla krásnou duši, byla v ní poezie, křehkost, dokázala se neskutečně radovat z malých věcí. Vždycky, když se naše řádky setkaly, něco ve mně tak nějak pěkně a vesele poskočilo. Měla jsem ji ráda, už se na ni a na ty milé a pěkné chvíle nedá zapomenout. Jsem ráda, že jsem měla možnost ji poznat i osobně… na křtu její knihy. Tenkrát mi připadla jak uzlíček sálajícího štěstí, všichni jsme se radovali s ní, že dokázala uskutečnit svůj sen – psát a napsat knihu. Byla ten ten tak šťastná!!!
    Vanilka, Brejle….Byl to pěkný čas a vím, že ta naše tehdejší komunita ji přinášela v tom období i jakési naplnění. Inspiraci. Nic ji neodradilo od toho, tvořit, prát se dál, mít ráda lidi…
    Pro mne je Ivet něco…no jak to říct, aby to nevyznělo kýčovitě a ohraně…křehký anděl se zlomenými křídly? Ano, tak to cítím. Statečná a vnitřně bohatá, jako málokdo… je mi to líto. Čas si ale najde nás všechny, a kdoví co je tam, kam odešla Ivet.
    Já bych si moc přála, aby nám tam všem byl dán třeba alespoň malý prostor, říct těm, které jsme měli rádi, co jsme si říct nestačili, nebo snad odkládali, nebo nebo neměli odvahu dost se vzájemně otevírat. Přátelství je láska. Měj se hezky Ivet…kdoví, zda se nemáme ještě někdy a někde setkat…

Napsat komentář