Malý rybařík

 Mám syna Matěje,kterému je 7 let. Je to klouček, který už z rybařiny dost umí a vytáhl z vody už hodně kapříků, cejnů a plotic. Protože se sám snažím dodržovat rybářský řád, ať už si o některých pasážích myslím své, snažím se mu odmala vysvětlovat, o čem ta rybařina vlastně je.

Třeba to, že když chytne kapříka, který je malý a hrozně by ho chtěl mamce přinést domů, že to se prostě nedělá, a že věci,které jsme si k vodě přinesli, si od ní zase odneseme.

Včera přišel ze školy s batohem plným kukuřice, kterou mi natrhal na poli, co bylo při cestě ze školy. Manželku málem trefil šlak, protože všechno učení bylo jak čuně, ale já jsem ho musel pochválit. Myslel to dobře.

Nevěřili byste, jak se takoví šmudlové už dokážou dívat okolo sebe.Nedávno jsme se u vody zapovídali s jedním rybářem. Byl to celkem fajn chlapík,ale ouha, když od vody odešel zbyl tam po něm pytlík od krmení, pet flaška a spousta vajglů. Matýsek to okomentoval: „Taťko, to je ale čuně,viď“. Ani jsem neměl sílu ho napomenout, protože to prostě byla pravda. Je těžké takovému čudlovi vysvětlovat, že po něm nesmí nikde zbýt ani papírek od bonbónu, když dospělí dokážou udělat během chvíle takový svinčík. V tuhle chvíli mě napadá citát ze vstupní brány hrobky mnichů, který mi utkvěl v paměti: „To, co jste teď vy, byli jsme i my, to co jsme teď my, budete i vy“. Prostě, když těmhle prckům nebudeme dobrým příkladem, tak z nich budou jednou stejná čuňata, jako jejich tátové.

(Okrů)

Napsat komentář