Malé Vánoce

Jednoho pátečního rána na Martina jsem ležela se syny v pelíšku, oni měli poslední den nemoci a já byla s nimi doma.Takže školka se nekonala.

Jak se tak válíme, jeden z nich pronesl,že dlouho nebyla žádna oslava a že Ježíšek je ještě daleko.Musela jsem jim dát za pravdu a tak jsme rozhodli,že si uděláme “malé Vánoce”.Ale na Vánoce musí být výzdoba. Měla jsem doma modurit a kluci vyráběli svícny a zvířátka, svícny se uvařily, zvířátka upekla. Vše se namalovalo, potom jsem vyrobili velké ozdobné koule z papíru polepeným barevným staniolem.Ozdobila se velká větev borovice, tu jsme uřízli na zahradě. Dal se vánoční ubrus, světýlka, číše a já upekla kuře a dort a bramnorový salát. Jo, jenže na Vánoce musí být babička s dědou!. A tak jsme udělali pozvánku na “malé Vánoce”  pro mé rodiče. Synové zazvonili a obřadně předali.Mí rodiče měli smysl pro humor a poděkovali za pozvání, že v danou hodinu příjdou. Ještě okoupat, převléct do slavnostního a zabalit malinkaté dárečky pro každého. Ve stanové hodině rodiče přišli ve svátečním. Maminka ještě donesla řízky(nevím,kde sehnala maso) a zákusky.A pod větví se objevily další dárečky.
Večeře mohla začít. Nakonec se zazvonilo zvonečkem a kluci rozdávali všem, co bylo pod větví a celý dům byl plný krásného vánočního štěstíčka. Jenže nebyla v TV pohádka, tak jsem se oblékli a šli se projít. A venku začalo sněžit. Tenkrát, a myslím, že snad poprvé, co jsem zažila,   přijel Martin na bílém koni. To byla ta poslední tečka za krásnými “malými Vánocemi”.
Biologický otec synů měl zrovna “obchůzkové období” a na tyhle akce vůbec nebyl, takže nám nic nezkazilo tento nádherný zážitek.
Synům je už třicet let a nedávno prohlásili, že by nebylo špatné si udělat “malé Vánoce”, jo, ale kde vezmu modurit? :-))

Napsat komentář