Lidský zdroj – Nency ŘOJ

 Zdálo se mi, že jsem lidský zdroj. Lidský zdroj s osobním číslem 787.  Než jsem nastoupila do firmy, měla jsem jméno. Anča. A příjmení Kudláčková po muži, který mě podváděl. Teď je skryto pod číslem 787. 

Ve firmě se podepisuji ŘOJ. Ředitel organiazční jednotky. Kolegové na stejné funkční úrovni mi mohou říkat Nancy.

Někdy se mě děti doma ptají, odkud vlastně vyvěrám, když jsem zdroj? Co mě pohání? Jsem jako minerálka, prýštící z léčivého pramene? Ropa, vyvěrající z vrtu? Jsem jako černé uhlí, přinášející teplo? Ale kdež!

Chápejte. Jsem lidský zdroj. Srším nápady! Lidský zdroj – Nancy ŘOJ.

Jezdím na firemní konference, kde implementuji změny v celém našem globálním koncernu. A velmi si zakládám na tom, že mluvím speciální manažerskou řečí tak, aby mi rozuměli pracující všech zemí, kde máme akvizice. Na Ukrajině, v Rumunsku, v Německu, v Tramtárii i v Čudu.

„Jaká je vize naší divize?“ pokládám manažerům na úvod vždy tutéž otázku. Kolegové mlčí nebo vymýšlejí nepodstatné. Když na slidu rozsvítím překvapivě jednoduchou odpověď, bývají šokováni mou manažerskou genialitou.

Před očima všech září jako křišťálový démant vize naší divize: ZAUJMOUT VÝZNAMNÉ POSTAVENÍ.

Všichni tleskají. Několik dní pak téma o naší blížící se významnosti rozvíjíme. Orwel by z nás měl radost. První den máme ambici stát se určující autoritou best practice v regionu EU. Každý řekne svůj quick-win a já upozorním, že jedním z faktorů, které ovlivňují změny, je paralelní design a implementace.

U oběda se kvůli tomu ještě rozvine bouřlivá diskuse. Ukazuje se totiž, že návrhy nových řešení mohou ovlivnit již implementované logické bloky jednotlivých individuálních řešení. Radím srovnat KPI tak, aby vše směřovalo k misi být nositelem nejlepších banchmarků v oblasti řízení kontroly zdrojů. Po coffeebreaku samozřejmě i v oblasti řízení a kontroly přenosu informací.

Večer máme teambuilding. Hrajeme bowling, který báječně osvěží naši manažerskou mysl.

Celý druhý den jsme opinion-makery. V noci ještě kontrolujeme headcount a nad ránem predigujeme potřeby zákazníků. A to vše proto, abychom po návratu do práce poskytovali našim klientům služby odrážející best practice tak, aby divize naplnila svou vizi.

V konferenční hale svítí na několika obrazovkách naše motlitba: ZAUJMOUT VÝZNAMNÉ POSTAVENÍ.

Sálem burácí potlesk. Potlesk pro 787. Potlesk pro všechny lidské zdroje.

„Jsem lidský zdroj – Nancy ŘOJ!“ volám.

„Mami, ty křičíš ze spaní!“ slyším z dálky.

„Zase usnula u televize.“

Probírám se z děsivého snu. Z noční můry. Vlastně „televizní můry“, protože takhle u zpráv usínám v poslední době po příchodu z práce den co den.

„Zdálo se mi, že jsem Anna Kudláčková.“

„Jaká Kudláčková?“ směje se můj muž, který se vůbec nejmenuje Kudláček.

„A taky se mi zdálo, že jsem lidský zdroj. Lidský zdroj – Nancy ŘOJ.“

„Co to meleš za blbosti?!“

„Myslím, že je na čase, abych dala výpověď,“ usmívám se.

„Jsem vaše máma, miláčci,“ přivinu své děti. „A co ty, můj Kudláčku!“

„Nejsem žádný Kudláček!“ klepe si na čelo manžel.

„Já vím,“ říkám. „Ale mohl bys…“

Dana Emingerová, novinářka a spisovatelka, pracovala čtyři roky v oblasti komunikace velkých státních firem. Vloni jí vyšel v Mladé frontě soubor povídek Něžná tygřice.

Napsat komentář