Lidičky s křídly

Opičí koupelHrdost nad lidskou výjimečností byla naprosto podlomena tím, že se zjistilo, že máme 60% genů společných se slepicí. Se šimpanzy dokonce 98,6%. A banánové mušce drozofila se dokonce říká človíček s křídly.

Takže jsem nebyl ani moc překvapený, když se mě kamarád v minulých dnech nad rozloženými novinami zamyšleně zeptal: Co tomu všemu asi říkají mravenci…

Kde se vzala domýšlivost nad naší výlučností? Kde se vzalo ono sebezahledění? Kde se vzala vážnost, se kterou se do krve přeme o českou pravici a levici?

Zastavím autem uprostřed plání šumavských luk, které jakýmsi zázrakem socialistického stupidismu zůstaly ušetřeny od civilizačních zásahů, odkliknu rádio, vypnu motor předoucího auta a nenajdu klíček, kterým bych vypnul ptáky, nezeslabím hukot větru v korunách nádherných smrků, neporučím kapkám vody, aby nepadaly odshora dolů, pokud jsem si jist, kde je nahoře a kde nikoliv.

Tenhle výlet má jméno Pokora.
Kde jsme ji zapomněli u zahleděnosti do vlastní důležitosti?

Jeden velmi známý a velmi zasloužilý český intelektuál si vzal naprosto neznámou a nezasloužilou o čtyřicet let mladší ženu. Když ho při výletu na venkov vyzvala, aby s ní šel na procházku do lesa, jen nesměle hlesl: Ale já už jsem v lese byl!
Už v nás není úžas. Už jsme všude byli, všechno viděli. Kopneme do přírody jako do prašivky a celí udivení a rozhořčení se divíme, když ona občas pleskne své kravské lejno na nás. Hurikány? Tsunami? Zemětřesení?
Jsme rabující smečka uprostřed řádu, který nikdy nepoznáme… Kde jsi, ignorante, který sis tak jistý tím, kde je pravá a levá, kde je dobro a zlo? Kdy jsi naposled po svých vylezl na kopec a ztratil se v trávě?

Vnuk mi vyprávěl, že když byli v zoologické, šimpanz si plivl na trs sena a myl s ním sklo, aby líp viděl na ně – lidi za sklem!
Kdo je před a kdo za? Prezident šimpanzů si myslí, že… A jeho poradce má za to, že…  A značka  Big Boy na Aktuálně.cz to vidí takhle… A hodiny jsme si jen vymysleli… A světové strany jsou blbost… A co když někdo zavře za minutu kohoutek? Jaký kohoutek? O jaké slepičce a kohoutkovi? O jakých dvanácti měsíčkách?
Jsme na přírodu zvyklí, jako by s námi a kvůli nám byla odjakživa, aby s námi žila, aby nám sloužila. A my ji bereme hákem, my ji znásilňujeme, ohýbáme přes klandr jako ožralou holku ve tři ráno po diskotéce.
Co si o nás myslí mravenci?

Rozhlídli jste se někdy v hospodě s michelinskou hvězdou, jak lidi žerou, i když mají na sobě smokas? Vědí, kterou vidličkou do čeho píchnout, ale jinak jsou šimpanzi.
Lidičky s křidýlky jsou skoro neviditelné mušeky. Nic o nás nevědí. Možná jen to, že nějací dvounozí pazdráti mají strašně podobný genom…

 

Komentáře

  1. Strejda OLIN napsal(a)

    Mě jen uklidňuje, že až my to nepřežijem a už tu nebudeme škodit, příroda to přežije. Možná si pak příroda opět zrodí nějaké Homo sapiens. Nebo že bychom byli nezdařeným experimentem mimozemšťanů? Nebo snad dokonce Boha? Lze to s jistotou vyloučit?

  2. Lex napsal(a)

    Možná se pletu, ale přirozenější a obvyklejší než plivnout na seno a čistit sklo šimpanzům je, že si “zakončí zažívací proces” do dlaně a to pak mrsknou po načumujících lidech. Nosorožce to dělají tak, že vylučované lejno rozmetají ocasem. Lamy po lidech plivou.
    Asi vědí své.

    Jinak bych nebyl, Honzo, na lidstvo tak zlý. Chápu, že pro divokou přírodu, jak rostlinnou tak živočišnou (nebo i krajinnou) je lidská civilizace a její chování poškozující. Ale chová se k “sobě” matka příroda sama nějak v rukavičkách? A k životu na zeměkouli vůbec? Co jí (Zemi) provedli živočichové, když se globálně přemísťovaly oceány, kdy se stěhovaly ledovce a vršily nové hory, co jí udělali dinosaurové, co další druhy, aniž na tom měli lidé nějaký podíl.
    Myslím, že ona Příroda si dokáže nadělat dost problémů sama. Daleko fatálnějších, než jak jí ubližují lidé.
    A to už nevzpomínám dopady těles z vesmíru nebo zemětřesení, sopky či apokalypsu, která čeká Kalifornii a další oblasti – aniž s tím lze spojovat lidi.

    A ještě se vrátím k minulému článku – vidíš, Honzo, ty jsi přece na vině, jiní jsou přece v pohodě a všichni okolo jsou přece jen “free”, “cool” a “in”. Všichni takoví sluníčkoví. Mají na to i heslo v tom svém jazyku “Keep smiling!” – a křečovité xichty.
    Někteří jdou až tak daleko (myslím, že subjektivní idealisté), kteří tvrdí, že vlastně ani žádná realita neexistuje, že je to jen forma našeho duševna. Pic kozu do vazu.

    • Strejda OLIN napsal(a)

      Příroda dokáže být krutá, nemilosrdná i sebezničující, laskavá, životadárná. Mezi flórou a faunou funguje udržitelná harmonie. Jen člověk však zasahuje do řádu věcí vědomě, úmyslně a tím nejnešťastnějším způsobem. Příroda “nám dala” rozum zcela jistě ne proto, abychom ho používali k jejímu zničení. Měl nám pomáhat v krutých přírodních podmínkách žít a přežít. Všeho nám příroda dala dostatek, víc než bychom byli schopni spotřebovat, dokonce “vymyslela” i způsob obnovování zdrojů vody a potravy, ale jaksi nepočítala s nenasytností a sobectvím člověka.
      Čert ví, jak to vlastně je.

  3. Jan Krůta napsal(a)

    Díky! Pravda… Škarohlídství se bráním. Viz odpověď Kutilovi! 🙂

Napsat komentář