Co je mi do toho?

Před další pracovní schůzkou zbývala asi padesátiletému M.P. chvíle času. Zaběhl na „oběd o páté“ do fastfoodu, protože je sám celý hodně „fast“.

Placka s masem, pere to do sebe a kouká na hodinky.

Chyba. Zase si sedl vedle dětského koutku. Obvykle mu i tuhle chvíli pokazí vřeštění malých plazících se hadů, které si tam kecající maminky odložily od svého kafe.

Ale tentokrát se nevřeští. Z kukaně dětského koutku vystrkuje hlavu jediný malý kluk. Kamsi zavolá a mává, aby se vrátil do hemžiště plného malých plastových míčků.

M.P. kouše dál s hlavou zabořenou do novin.

„Táto,“ se ozve pisklavým hláskem z prosklenné kukaně. Mrňous sebou okázale praští do metrové vrstvy míčků. Vyskočí a dívá se, co táta. M.P. nevydrží a dívá se taky. Proplešatělý, asi pětačtyřicetiletý neoholený muž, který je táta, sedí nad prázdným stolkem, hlavu svěšenou mezi rameny. Na oslovení nereaguje. Vypadá jako by spal. Ale nespí. Je propadlý do sebe. Občas zvedne nepatrně hlavu a ostražitě a plaše se rozhlíží kolem.

Uklízečka s utěrkou cestuje po uprázdněných stolcích a odnáší zbytky. Při míjení se vždycky svrchu na muže káravě podívá: Nejí, nic si nekoupil, jen tady čumí, zabírá flek a jeho dítě dělá bordel…

Dítě vyběhne z kukaně. Přitáhne si tátovu hlavu a něco mu šeptá. Táta vrtí hlavou a odtahuje se. Kluk natahuje moldánky a vrací se do kukaně.

Táta se zvedá a odchází. M.P. se zabírá do čtení. Vytrhne ho pláč. V otvoru kukaně stojí ten prcek a brečí. Hledá tátu. Nabouvá si pracně boty srovnané před kukaní. Vyděšeně hledá záchytný bod. Ptá se lidí, co sedí nejblíž. Jsou to Němci a nerozumí mu. Veliké vystrašené dětské oči. M.P. je naštvaný. Je nervózní. Ten prcek ho otravuje. Ale má veliké vystrašené oči. Táta přichází. Možná ze záchoda. Rozhazuje rukama: No a co?

M.P. se chce dál zabrat do komentáře v novinách, ale hlava se mu rozeběhla jinam. Ten chlap je určitě táta, kterému syna vrazila rozvedená manželka. Táta z nouze. Propadlý do sebe. Své dítě skoro nevnímá. Obtěžuje ho. Má nad plešatou hlavou šedivou železobetonovou svatozář. Jasný adept na Nuselák. Je bez práce? Na opilce ani narkomana nevypadá. Jen je v koncích. To je málo. Je v prdeli světa.

Dítě znovu přichází, brečí a otírá se mu o ošoupanou vybledlou bundu jako kočka. Táta stále vrtí hlavou a ruka mu klouže po klukově hlavě jako by brzdila bruslemi po ledě.

Odstrčí ho do kukaně. Sedí s hlavou propadlou mezi rameny na dně Macochy, do které skočil už včera.

Dítě brečí. Velké uplakané oči. Táta se beze slova zvedá a šourá se pryč.

M.P. je naštvaný. Nemůže číst. Dítě nešťastně vzlyká a podobné tátovi, propadává se do sebe. Plné strachu kouká směrem, kam táta odešel.

M.P. naštvaně odstrkuje tác. Jde ke klukovi:

“Co je? Proč brečíš? Máš hlad? Žízeň?”

Kluk vrtí hlavou. Je nabalený a zpocený…

„Žízeň.“

M.P. pokývá: „Počkej tu!“

Odnáší svůj prázdný tác s odpadky směrem, kam odešel klukův táta. Koupí klukovi jednu blbou kolu a zmizí. Odkládá tác a přitom hledá chlapa. Pak ho vidí asi dva metry  před pultem, jak kouká na světelnou nabídku.

M.P. si nadává. Co je mu do toho?

Chlap nervózně šátrá v kapse. Vytahuje kovovky. Počítá je. Kupuje kolu.

M.P. odchází. Připadá si jako šmírák. Prošvihává začátek schůzky. Co je mu do toho?
Kurva, co je mu do toho?

Komentáře

  1. Eva napsal(a)

    “Kurva, co je mi do toho ? ” Moje odpověď zní : “Nic a všechno.” Udělala bych to přesně tak. Určitě bych ještě přidala pár slov útěchy a pohlazení. A pak bych se zeptala : “Kurva, co to vyřeší ?”

  2. Jan Porizek napsal(a)

    Všechnu bolest světa na jediný hřbet nenaložíš. I tesař z Nazaretu se pokoušel, a vidíš, nakonec si z něj lidi udělali živnost.

Napsat komentář