Kšefty se zdravím

ksefty se zdravimSlovo korupce nás bolí ze stránek novin, píchá nás z obrazovek, děsí z tušené reality. Ale v novém vydání frekvenčního slovníku jazyka českého tentokrát už asi nahoru nevyjede.
Jsme unaveni. Je toho tolik kolem… A když je toho tolik, není to vlastně „normální“?


O jedné oblasti skryté korupce se nemluví skoro vůbec. Nemyslím teď ani na prodej zbraní. Ačkoliv následky korupce, o které chci mluvit, nás mohou bolet všechny a hodně.

Jedná se o vřelé vztahy farmaceutických firem s lékaři a lékárníky, o jejich „obědech“ s primáři, šéfy klinik a velkých nemocničních lékáren.

Kupodivu ani v nastavované kaši Ordinace v Růžové zahradě o tom nehráli. A možná, že by to byla docela životodárná zápletka! Nemuseli by se střídat v postelích mezi sebou, někdo by se třeba mohl vyspat s reprezentantem velké farmaceutické firmy…

Zisky výrobců léků na celém světě rapidně rostou. Obří farmaceutické firmy vedou válku o kšefty. Bojuje se velmi tvrdě. Lékárny a lékárníci jsou v centru pozornosti všemocné lobby a často se ocitají v přímé finanční závislosti na výrobcích léků. Republiku křižují skvěle placení agenti s auty plnými dárečků. Dárečky se vykazují jako něco úplně jiného. Lékaři na všech úrovních jsou pod tlakem. Ti na vysokých úrovních pod tlakem největším. Farmaceutické firmy si u nich podávají dveře. Přece jen z opatrnosti u nich na pracovištích spíše ne. Častěji na tichých, „neformálních schůzkách“ …

Pokud farmaceutické firmy darují nemocničním zařízením vybavení, na které se nedostává peněz, výborně. Ale ony za dárek vždycky něco chtějí. Jsou to přece obchodníci! Tvrdí obchodníci!

Když objednáte náš přípravek, řekněte si, co potřebujete. Ke své práci přece občas potřebujete kvalitní fotoaparát, pane primáři. Nic není jednoduššího… Lyžujete rád? Pojeďte na naše sympozium do Alp! Koupete se rád? Pořádáme seminář na Sicilii. Nechcete jet na kongres do Jižní Ameriky? A vždycky ten dvojznačný spiklenecký úsměv… vždyť přece víte… Jedna přednáška, kterou prospíte, a pak týden opulentních radovánek.

Anebo studie… Mohl byste pro nás přece napsat studii… Honorář? Statisíce lítají vzduchem…

Kdo by nepotřeboval peníze… Jste si jisti, že vám pak pan doktor (je přece pod tlakem) nenapíše lék, který není to pravé ořechové? On si přece spiklenecky ťuknul na zdraví a na spiklenectví. Na tichý souhlas, že odebere pro sebe nebo pro celé pracoviště množství léku, o kterém asi určitě ví, že není zase až tak nejlepší z nabídky. A dveře se stále netrhnou a někteří lékaři už nevědí, co by si ještě mohli přát. Proč třeba nekšeftovat s více firmami? Ať se hoši ukážou, kdo dá víc?

Jenže oni kšeftují s námi!

Neútočím proti všem lékařům a lékárníkům. Jsou to jen lidi a většinou poctiví. Někteří neúplatní, obětaví, jedineční, fachmani, před kterými smekáme. Zdravím vás, obdivuji vás… Ale jsou tu také ti druzí, úplatní kupčíci, kterými pohrdám, jako oni ve svém důsledku mnou…

Chci být lékaři partnerem. On mi poskytuje službu, za kterou jsem mu neskonale vděčen, za kterou nejrůznějšími způsoby platím (nejsem schopen posoudit, zda málo, nebo hodně). Chci být pro pana magistra váženým klientem, v jehož lékárně, jak nás na gymnáziu dokonce i za socíku učili, se při příchodu smeká, protože jsme přece na akademické půdě…

Ten vděk bývá často vybuzen mou a naší bolestí. Já nejsem ten, kdo přichází s prosíkem. Jsem člověk v nesnázích a do čekárny jsem nepřišel opruzovat namyšlence v bílém plášti, který mi dává najevo, jak jsem mu vydán na milost a nemilost.

Přišel jsem za vzdělaným odborníkem. Za člověkem s velkým Č, který se celý život brodí bolestí druhých. Který si ale také uvědomuje, že jednou i on bude v nějaké čekárně ždímat čepici v rukou a se strachem v očích čekat na ortel.

Byl bych rád, kdyby konečně chytil někdy někdo někoho za ruku v tomhle obrovském kolotoči. Tady nejde o pytlík s pěti vajíčky od babičky.

Tady jde o pytel plný číslic s nulami, kterým někdo pohazuje výměnou za můj pocit, že mě, tebe, tvého blízkého i vzdáleného, něco hned tak nepřebolí, i když by mohlo.

Ilustrace: roxcrat92

Komentáře

  1. Lex napsal(a)

    Honzo,
    vzpomínám si na případ jedné soukromé nemocnice, kde bylo velmi důvodné podezření (moc a moc věrohodné informace), že používají opakovaně katetry (kdo neví, co to je, jsou to ty “kouzelné” hadičky s udělátky k nitrocévním vyšetřením, dopravě kontrastní látky třeba do mozku, nebo k chirurgickým zákrokům v srdci a jeho okolí, jako je např. “zalátání” otvoru v chlopni, vpravení stentu do zúžené cévy apod.). Jeden kus jářku okolo padesáti tisíc, hradí zdravotní pojišťovna. Dříve (před více jak dvaceti lety) to údajně bylo běžné, že se tyto nástroje po sterilizaci používaly opakované, dnes se to nesmí. Každý katetr musí být evidován při nákupu i při jeho “spotřebě”.
    Hrozilo to prokázáním dost velkého “průseru”, než vyšlo najevo, že v rámci oněch “provizí” si nemocnice nechala dodávat mimo oficiální nákup i katetry, které tím unikly evidenci, celá evidence tím vzala za své a prokázáno nebylo nic. Jen chaos v evidenci. O kolik byly obrány zdravotní pojišťovny? Bůh suď.
    Docela se mi líbil onehdy v televizi výrok jednoho politika (fakt už nevím, který to byl), když v souvislosti s aférou “Děkujeme, odcházíme” prohlásil, že kdyby do zdrvotnictví natekl celý státní rozpočet, bude spotřebován a nikdo si toho ani nevšimne. Vím, je to složitější, ale také jsem přesvědčen, že ne zanedbatelnou část z nákladů na zdravotnictví si “zdravotnictví” vytuneluje samo.

  2. wbgarden napsal(a)

    Co takhle místo furt všelikého si vůkol stěžování na ty zlé farmakapitalisty s nimi tak trochu po našimu vydrbat.
    Začněme třeba jízdou po dědině včíl. Odevšad už voní zabíjačka, viděli jste ty plné bedny s jistě rozmanitým a chutným, ale taky mrtvým masíčkem. A hádejte kam všechny ty dobroty přijdou.
    Pokračujeme jízdou kolem rozmanitých kaufdvorků. Když budete mít štěstí, tak tam někdy i zaparkujte neb zchudlí občané této země zrovna plní svá barevná autíčka rozmanitými dobrotami. Kde jsou ty zlaté časy trabantů, sem tam žigulíku a škodovek a front na toaletní papír, že. Jinak všimli jste si laskavě obsahu těch k prasknutí nacpaných nákupních košíčků, a kam to všechno příjde. Hádejte.
    Mohu dál pokračovat návštěvou bufetů a rozmanitých restaurací všech cenových skupin. Do devětaosmedesátého byly hospody dvě v dědině. Včíl je těchto skoro dvacet. A furt to jede, že.
    A určitě jste někdy viděli tzv. vnitřek vodovodní trubky či trubky od ústředního topení po dvaceti, třiceti letech. A jak asi musí vypadat po padesáti, šedesáti atd letech naše vnitřní potrubí, a že ho máme, po takových každodenních jízdách. No mám ešče pokračovat, asi ne, a stačí tak málo, že, a polovina farkmakoušů příjde okamžitě na buben….
    Asi před patnácti lety, kolem padesátky, jak tak pámbíček testuje chlapy, jestli mohou do dalšího kola, jsem se bez vyzvání ocitl na jipce. Díky doktorům žiju, ale pevně jsem se rozhodl, že se pokusím, by mě už tam nikdy nikdo nedostal. Pochopitelně, že občas ke křížku musím neb při mém otloukání se, je občas třeba něco občas zpevnit, zašít atd….
    No ale už žádné zbytečné tabletky, či oranžové, zelené a modré patáky. Teda modrou rači nebudu pomlouvat. Modrá je občas dobrá, jak je jistě všeobecně známo…
    Prosím, žádné samoléčení, pouze bylinky, a pravidelné čistění, a údržba vlastních trubek. Neb když jsou spoje čisté, tak rozmanité a prospěšné z dobrého ale mírného papáníčka elementíky si zase už cestičky v tělíčku najdou a neskončí jenom v obecní čističce odpadu. A když zdraví prospěšné živiny zase proudí tam kam mají, tak naše moudré tělíčko si už se sebeúdržbou většínou poradí . Si pište…
    Tož tak vážení furt stěžovatelé si, kdyby měl někdo zájem o podrobnosti, ať se mi ozve na mail. Ale to asi nikdo neudělá, protože bychom přišli o kus pozitivní jistě jakjevukovčeskublbě současné literatury…
    Jo a na pohyb jsem zapomněl, ale místo keců dám rači obrázek…
    http://wbgarden.com/nove/wbgarden%20jak%20se%20vede%20sousede/album/slides/jak%20se%20vede%20sousede%2031.html

Napsat komentář