Když Dědek zazpívá

 Asi před měsícem mi najednou volal kamarád, že vyklízí půdu a že tam našel nějaké pruty po tátovi a jestli je chci, tak si musím do hodiny přijet, jinak je odveze do kontejneru. Vůbec se mi to nehodilo, ale zvědavost byla silnější.

Když jsem ve stařičkém domku vylezl na půdu a pruty uviděl, zjistil jsem, že jsou to staré „rákosky“ podobné těm, se kterými jsem kdysi začínal chytat já a kterých u vody uvidíte dnes už pramálo. Už jsem chtěl říct, ať je klidně vyhodí, ale najednou se mi vybavil jeho táta, který nad těmihle pruty trávil dny a noci a nakonec jsem si je vzal.

Manželka Jana byla „bez sebe radostí“, protože nám skříň v ložnici zdobí už 9 prutů.  Jeden, který byl kdysi asi dost drahý jsem dal krásně do pořádku. Asi 3 hodiny práce stály za to a proutek byl nablýskaný a vyčištěný skoro tak, jako když stál kdysi vystavený v regále. Každý svůj prut mám pojmenovaný a tomuhle jsem dal jméno Dědek.

Minulý týden jsem ze zvědavosti Dědka navázal a poprvé jsem s ním nahodil. Docela fajn pocit, že jsem ho zachránil před kontejnerem a on se mi za to hned odměnil. Na první nához jsem chytil candáta 75 cm. Dědek zazpíval tak, jako kdysi před lety někde v rákosí u Sázavy.

Neopouštěj staré věci pro nové není asi jenom hezký text písničky, ale i kousek pravdy. Dědek je krásná dekorace naší chatky a slíbil jsem mu, že ho občas vyvenčím, aby mu nebylo smutno, jako když byl zaprášený na půdě za komínem.

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    Ondro, tohle bylo jedno z nejpěknějších psaní poslední doby. Jak to chlape děláte, že ve všem, co napíšete je tolik obyčejný a prostý krásy, poetických okamžiků jednodudých,o často opomíjených událostech.A jak dokážete připomenout krásu obyčejných věcí… Ale já asi tuším, ona je ta poezie vlastně ve vás, a byť jednoduchými prostředky, každé psaní to na vás práskne. Vaše paní je šťastná žena, jestli to tak mají všichni hoši od vody, budu snít o tom, aby ten můj začal v důchodě rybařit. Myslím, že by se mu to i líbilo, ale naučt se všechno kolem toho,to asi není také jen tak. Vypadá to snadný…Díík krásné psaní.
    Ps.Půdy a staré krámy miluji, je to veliký dobrodružství a objevování..ael kam s tím? 🙂 Hezký den u vody i mimo ni a vůbec, všem!!!

  2. Ondra napsal(a)

    Děkuji moc za krásné komentáře, úplně se červenám.

  3. Emma napsal(a)

    Ondro, zdravím! 🙂
    Teď jsem si Dědka dočetla. Pegg ani Iveta nepřehání. Je to fakt moc laskavé čteníčko.
    Tak candáta jste chytil? A kdo ho potom “kulinářsky” upravil? Vy? Manželka? Nepochybuji o tom, že v kuchyni jste jako kapr ve vodě 😉 . Možná byste mohl brejlounům prozradit nějaký svůj recept na dobrou rybu.
    Díky a krásné dny.
    Em

  4. Camilla napsal(a)

    Ondro, pozdě, ale přece, krásné….
    Neopouštěj staré věci pro nové,… vzpomněla jsem na svoji nejoblíbenější knížku z dětství, “Povídání o pejskovi a kočičce”. Tam byla přesně pro mne ta výchovná povídka. Ještě dnes si pamatuji na ten strašný pocit, jak někdo může zahodit panenku, Járinku……a těch hraček, které pro Járinku, pejsek s kočičkou, našli.

Napsat komentář