Jak jsem kradl

 V Praze 5- Zbraslavi je to tak: Magistrát protahuje hlavní ulici, místní úřad protahuje obličej. Každý to, na co má. Dopravní podnik, který má činit schůdnými pražské zastávky svých autobusů, činí schůdnou cestu od parkoviště generálního k jeho kanceláři. I když! Včera jsem bruslil chodníkem nad Pohořelcem a viděl jsem, že snaha by tu byla. Šest mužů v oranžových overalech stálo a sledovalo, jak dva muži v oranžových overalech škrábou před budkou zastávky z chodníku led. Něco se tedy děje, těch šest asi bylo na školení, do jara se škrábat naučí, v létě se na to vrhnou. Možná i ve Zbraslavi. Bude hej!

Než nastane hej, budou stovky lidí ležet frontu na sádru před nemocnicemi, z nichž děkující chirurgové odešli. Jsa vychován v akcích Z, rozhodl jsem se narušit systém Každý se stará sám o sebe! a přispět  věci veřejné (ne Věcem veřejným). Posypu aspoň kopeček na zledovatělém chodníku před naším zbraslavským panelákem. Vlastníma rukama, z vlastního kyblíku, posypem koupeným za vlastní peníze (za peníze Společenství vlastníků bytů našeho domu bych ani nemohl, protože chodník je majetkem obecním).

A hned jsem narazil. Posypovou solí se chodníky sypat nesmí, sůl žere boty a štípe pejskům do tlapek. Musím sehnat posyp inertní, ekologický. Začal jsem surfovat na internetu. Asi špatně, protože nejbližší pytlovaná nabídka byla cca 100 kilometrů od Prahy. Mohl jsem taky zajet do štěrkovny u Vltavy. Tam však počítají cenu drcených kamínků od tuny nahoru. Na kyblík nemají kalkulaci.

Už jsem málem upustil od záměru pomoci jiným, když jsem si vzpomněl na jedno z hesel doby reálného socialismu:  Všechno je. Co se nedá koupit, to se dá ukrást!  Úřad v Praze 6 měl kdysi geniální nápad. Když nemůže chodníky sypat sám, rozmístil po ulicích samoobslužné oranžové nádoby s inertním materiálem. Chodci si mohou nabrat a sypat před sebou. Nádoby (byly by hezké na chalupě) jsou připoutány ke sloupům. Lopatky by musely být připoutány k mnohametrovému ocelovému lanku, takže nejsou vůbec, ale prozíravý chodec s sebou lopatku nosí. Já jsem si přivezl nejen lopatku, ale i kyblík.

Dlouho před svítáním jsem si nabral, odvezl na Zbraslav a posypal onen zledovatělý kopeček. Soused, který právě vyšel z domu, poděkoval slovy: Pane, to musíte posypat celý chodník. Tohle je na hovno!

Netušil, že mluví se zlodějem. Ano, na stará kolena jsem kradl! Tedy spíš přemisťoval z veřejného do veřejného. Domů jsem si nenasypal. Cíle vlády rozpočtové odpovědnosti jsem tím snad nenarušil. Zavřít mě nemůžou, protože jsem ukradl za méně než pět tisíc. Ten pětilitrový kyblík drti může vyjít tak na tři kačky. To je nejvýš na přestupkové řízení. To by mi taky mohlo být odpuštěno, neb jsem se veřejně přiznal, napomáhám vyšetřování, usvědčuji pachatele, čímž jsem se stal korunním svědkem, který je sice vinným, ale trestán být nemá. Protože jsem kvůli drti za tři kačky projel benzín za osmdesát korun, každý psychiatr by mi dosvědčil, že jsem cvok trestu nehodný.

Komentáře

  1. Holzelova napsal(a)

    To nebyla krádež, ale dobročinnost!

  2. Peggy napsal(a)

    Pane Fišer, tentokrát jste mě rozesmál.. to je všechno moc pěkně napsaný a milý! nejpěknější je to prohlášení sousedovo.. No to by mě trefil šlak..chichi, a že jste kradl? páni, klidně spěte, v porovnáním velikosti tohoto hříchu s těmi, kdo nad zákaony v naší zemi bdí, jste muž se svatozáří nad hlavou.. Díík, moc pěkně se to četlo. Hezkou dobrou a klidný sny.. bez výčitek, a už vám někdo šlohl ten váš kýblýk? To je otázka času, možná, až budete sypat příště, mějte na paměti, že i lopatka se někomu může hodit..:-)

Napsat komentář