Fotbalfunus

Nejsem fanatický fotbalový fanda, ale fotbal jsem hrával a dokážu nadšeně ocenit krásy a hodnoty sportu. Měsíc fotbalového šampionátu jsem si představoval jako nespoutanou fotbalovou žranici, se všemi nejrůznějšími lahodnými pokrmy a nápoji s všudypřítomným elixírem milovaného kulatého nesmyslu.
Namlsal mě začátek bojů ve skupinách, kdy krásně nezodpovědní afričtí milenci míče bavili publikum. Fotbal jiskřil radostí z gólů a chutí je střílet. Čím dříve milenci míče odcházeli poražení zodpovědnými evropskými profesory přes  k o p a n o u, tím později přicházely aspoň jakási špetky fotbalového uspokojení.

Plocha hřiště je rozdělena na pomyslné čtverce, které stratégové kopané začlenili do způsobu hry  NO GOAL. Nedostat góla je jediná, leč nejodpornější strategie. Každý hráč ví přesně, kde se má pohybovat, po hřišti běhají dvojice či trojice zarputilých obránců s jasnou specializací: Za žádnou cenu nepustit protivníka – nepřítele – do gólové šance.
A tak národ fotbalových fandů usedá pozdě večer k obrazovkám, aby viděl k usnutí nudnou kopanou.

Pár fotbalových králů se občas blýskne fotbalovým zázrakem, který je ale vzápětí tvrdě ztrestán. Dvacet chlapů s enormní fyzičkou lítá minimálně devadesát minut po pažitu a pokud se jim daří dodržet základní neotřesitelné pravidlo NO GOAL, nedopřejí si metr volného prostoru. Kopaná slaví vítězství! Kdo se na ni ale má dívat?

Nepřerušitelná řada soubojů s hysterickými gesty a bolestínskými držkopády. Takový fotbal nebolí jen všechny ty slavné nohy na šampionátu, ale i nás diváky. A nebolí z něho jen oči, ale hlavně hlavy.

I když ji hrají světová fotbalová esa, je to jen hra na nedání gólu. Ale co je fotbal bez gólu?
Nebylo by úspornější těch devadesát minut (plus prodloužení) vypustit a střílet jen penalty? Jako kluci jsme to přece taky tak praktikovali. Když jsme se sešli jen dva, stříleli jsme “desítky” jeden na druhého a kdo dal víc gólů, ten vyhrál. Jasné jako facka.

Strategie NO GOAL vrostla do krve. Rozběsnění trenéři žáků se nestydí řvát na své desetileté svěřence: Za žádnou cenu ho nesmíš pustit… I za cenu faulu nesmí ti utéct… Neexistuje, abys mu nechal prostor… Okamžitě do těla… Drž ho! Od čeho máš ruce!

A do toho šéfové českého fotbalu rozřešili problém sprostého skandování. Ne, už se kvůli nechutnostem a vandalismu nebude přerušovat utkání.  Řvete si milánci v železobetonových klecích chuligánských sektorů, co chcete…

Fotbal je nemocný. Normální člověk má samozřejmě důležitější starosti. Ale když vidím kordony policistů a těžkooděnců doprovázející ožralé “příznivce sportu”, trvám na tom: Tohle já platit nebudu! Tohle já podporovat nebudu! A když to nebudu podporovat a bude nás víc, budou slavné nohy (kolik jich na našich hřištích v současnosti běhá?) hrát před prázdnými tribunami. A když budou prázdné tribuny a lidi nebudou koukat na přenosy, znudění řáděním primitivů v železobetonových sektorech? Když se rozhodneme bojkotovat gladiátorské nedávání gólů a nechodit tam, kde musíme zacpávat uši všem mladším patnácti let? Kdo by pak cpal do tohoto antisportu sponzorské miliony? Kopaná? Nezájem!

Fotbal bez gólů, plný svědomitých naprogramovaných loutek, bez jiskrné improvizace, hravosti a s opilými gorilami v sektorech zavilých fandů, nemá šanci.

Buď se někdo z vlivných probudí a začne přemýšet, jak fotbalu vrátit tořivou hravost, jak nepřipustit neustávajíécí záludnosti v kontaktu hráčů, jak od jiných sportů okoukat jejich flexibilitu v přizpůsobení pravidel současnému divákovi, který si za zaplacenou vstupenku chce přijít na fotbalový zážitek, anebo začnu chodit na plážový volejbal, nejen kvůli krásným hráčkám, ale na vítězství inteligentní hry.

A fotbal tak přijde o mě. Sice to přežije, ale já tohle všechno o fotbalu rozkecám. A dobře mu tak!

P.S.
A debakl Brazilie do toho nepleťte. To taky nebylo ke koukání. Zase jiná hanba…

Komentáře

  1. Lex napsal(a)

    Ano, Honzo,
    Brazílii do toho plést nebudu, ale hru Němců ano. To byla radost koukat. Přesto, že bylo každému jasno, že se stalo asi něco podobného, podobný zázrak, jako když Bob Beamon v Mexiku 1968 skočil svých 890 cm do dálky. Souhra všech příznivých okolností na straně jedné (byť opřená o mistrovství jednoho každého jednotlivce) a souhra veškeré smůly na straně druhé (přes mistrovství jednoho každého jednotlivce). To nešlo – v porovnání se včerejším Holandskem a Argentinou přehlédnout. Vydržel jsem tu nudu do skončení základní hrací doby, ale pak jsem si řekl – Dost! Nejsem sebemrskač. A šel jsem na kutě.

    Pokud jde o systém “No goal” a prostředky, kterými se zabraňuje hráčům, aby ohrozili branku soupeře, totálně mě uzemnil výrok kolumbijského trenéra, který na adresu Zuňigy prohlásil, že to byl nepřiměřený zákrok, že měl Neymara “faulovat jinak”!!!!!

    Souhlasím, že fotbal zaměřený na to nedostat gól, je k nekoukání. Těžko s tím ale něco udělat. Pamatuješ – nevím, jestli to bylo ještě “tehdy” nebo až “nyní”, kdy se lišil počet bodů přidělovaných v naší fotbalové lize podle počtu vstřelených gólů resp. podle rozdílu mezi počtem vstřelených a obdržených gólů v zápase?
    Byl bych ještě progresivnější a ten rozdíl v počtu přidělených bodů bych zvýšil u vícególových vítězství a v případě vítězství na soupeřově hřišti. Zvýšil tak, že ani poměrně velký bodový náskok v lize by v závěrečných kolech nebyl zárukou titulu vedoucího mužstva (ženstva).
    Jenže – mezinárodní soutěže a vyřazovací systém? Babo raď.

    Podobně mě sejří nedostatek gólů v hokeji. Výsledky hokejových utkání silně připomínají bývalé výsledky fotbalové – a fotbalové výsledky dneska, škoda mluvit, jak píšeš.
    U toho hokeje bych viděl poměrně snadnou cestu – o dvacet “čísel” vyšší a o osmdesát širší branku. Překonat dnešního brankáře, který rozměrem své výstroje zakrývá více než polovinu plochy branky, je skoro nelidský úkol pro střelce.
    A přitom rozměry branky byly stanoveny v době, kdy brankáři měli se svou výstrojí v brance pozici ne nepodobnou “nudli v bandě”.

    No nic, prdím na fotbal i hokej. “Kdysi” se říkalo, že jde o lidové sporty a masovou zábavu pro diváky. Dávno to není pravda. Je to velmi dobré živobytí pro několik stovek, možná tisíc lidí, nuda pro ještě stále několik tisíc diváků na zápase a příležitost k řádění a potyčkám “rowdies” mezi sebou a s policií.

    Už jsi dneska zvracel?

  2. Kutil napsal(a)

    Zas tak černě bych to neviděl. Ze dvou semifinálových zápasů byl jeden neuvěřitelný a druhý nudný, a to ještě úhlem pohledu nezaujatého diváka, který chtěl vidět hezký fotbal. Pro fandy týmů a hráče byly drásající oba. A určitě to platí i pro všechny ostatní zápasy. Trend se změní, když se ukáže, že to nikam nevede. Vždycky to tak bylo. Ve fotbalově vyspělých zemích (to je pěkné klišé, co?) budou dál plné stadiony a těm lidem to bude něco dávat, ať se bude hrát tak či onak. Jinak by tam přece nechodili. U nás, kde je průměrná návštěvnost čtyři a půl tisíce diváků na zápas a kde má nejbohatší klub hlavního sponzora za směšných deset milionů, je to samozřejmě něco jiného, ale ani tak z toho není třeba dělat vědu. Navzdory některým bafuňářům a šíbrům z byznysu. Fotbal je prostě jen fotbal. Co pamatuju, po každém takovém turnaji se ozvaly hlasy, že stál za prd, a přece se na příští dívaly miliony.

    ( Ostatně svůj osobní vztah k této zábavě jsem veřejně vyjádřil
    tady
    http://www.dokapsy.blogspot.cz/2014/04/fotbal-radeji-nez-divadlo.html – tady
    http://www.dokapsy.blogspot.cz/2014/04/divadlo-ne-radeji-fotbal.html
    a konec konců i tady
    http://www.dokapsy.blogspot.cz/2014/05/pelta-je-curak.html )

  3. Jan Krůta napsal(a)

    Lexi, nebruč! 🙂 Nějaká reforma přijít musí. Máš pravdu a dobré nápady! Prodej je Peltovi! 🙂
    Kutile, snažil jsem komentovat Tvé blogy, ale komentáře se neobjevily. Asi jsem roztěkaný a nepozorný…
    Mně se právě ten “neuvěřitelný” zápas moc nelíbil, protože mi bylo trapně. Ještě k tomu pak ta zpráva, že německý trenér o poločase domlouval svým hochům, aby už raději ani moc nestříleli… V semifinále mistrovství světa? Neuvěřitelný výbuch Brazilců. Bylo to jen tím, že jim chyběly dvě opory? Divné. Němci hráli jak proti Kotěhůlkám.
    Píšeš, že chodíš na fotbal raději než do divadla. On náš fotbal je dostatečné národní divadlo… 🙂 Já zase dávám přednost filmu, než divadlu. Málokdy mě divadlo strhne, že si nemyslím na svoje věci a jen nezírám. Zvláštně pocestné komedie plné stahování trenýrek jsou k popukání. Ale i na velkých scénách. Místo skutečného vciťování se do dramatické role – přeřvávání, občas i zřejmá rutina, někdy i šmíra. Pochopitelně vídám jen zlomek divadelní produkce a naposled v Dejvickém divadle nebo v Divadle na Jezerce jsem byl opravdu nadšený…
    Musím ale přiznat, že i dobrých filmů je nějak pomálu. Samé blbosti. Bohužel nejen americké, ale v poslední době hojně i české… Kdy jsem třeba naposled viděl nějaký francouzský film, které bývaly jedinečné?

    • Kutil napsal(a)

      (S filmy je to u mě podobně jako s divadlem. Ale nemyslím si, že by se u nás točily horší filmy než dřív, naopak, tvůrci jsou svobodnější, obejvují se zajímavé kousky, jen mě to prostě baví míň než kdysi; a nechci dělat něco, co mě nebaví jen proto, abych byl in.)
      *
      Dneska budu fandit Argentině, i když Němci momentálně dělají pohlednější fotbal a turnaj vyhrajou. Ale v tom je právě to kouzlo: jsou nějaké obecné předpoklady, nějaký trendy mustr, kterému všichni přikyvují, ale když se to začne odehrávat, může být všechno úplně jinak. Anebo nemusí. Možností je moho. Hra může stát za penderk, může to být jednoznačné jako s Brazilií, může to být strhující, a přece Argentina prohraje, může zasáhnout rozhodčí… V tom je to vzrušení z fotbalu. Pro mě. Odborníci mají jasno, pro ně je to zívačka, no – a diváci, kteří chtějí vidět hezký fotbal… Můžou pak třeba na blogu napsat, jaká to byla nuda a že ten dnešní fotbal už není, co býval.

  4. Jan Krůta napsal(a)

    Aspoň, že ve finále padnul gól… Ale nijak utrápené to nebylo!

Napsat komentář