Drsná z Valašska

Jel jsem (Felicií 1.3Mpi) do Vsetína. Přede mnou jela tatáž Felda, jen jiné barvy a se vsetínskou značkou. Řidič přede mnou jel zhruba stejným tempem, jaké jsem měl naplánováno i já, takže nebyl žádný důvod jej předjíždět.

Byl hic, měl jsem pootevřená na 5 cm všechna okna (chová se to jak kabriolet) a navíc jsem silný kuřák, takže otevřené aspoň jedno okno mít musím. Zezadu se ozvalo zařvání gum, zablokovaných na asfaltu a pohledem do zrcátka jsem zjistil, že se mi do kufru chce vlepit už zepředu důkladně otuněná oktávka s pražskou značkou. Tmavá skla, ohulené xenony a řev točeného motoru, jen jen vystřelit.
Lehkým dotekem na brzdový pedál jsem mu dal najevo, že hodlám zpomalit, ať mě může předjet, když má tak napilno. Sundal jsem nohu z plynu, lehce přibrzdil a vysloužil si za to vzteklé troubení oktávie. Vzápětí – bez blinkru či jiného varování – následovala blesková akcelerace a schytal jsem takovou myšku, že jsem tentokrát musel na brzdu fakt dupnout. Zanadával jsem si – prase jedno pražácký – a jelo se dál.
Vzápětí něco podobného řidič oktávie provedl i řidiči Felicie, co jela přede mnou. Vzteklé troubení, myška a jelo se dál. Před námi všemi jel extralongvehikl a toho si netroufl předjet ani pražák, byl to i na něj dost nepřehledný úsek a vehikl navíc valil aspoň devadesát.
Sešli jsme se tedy pospolu na křižovatce ve Vsetíně a co čert nechtěl – i na dolním malém rondlíku a poté na parkovišťátku u kulturního domu – mimochodem přes silnici sídlí PČR.
Co se dělo pak, mi musela zčásti doplnit manželka, protože já byl smíchy úplně grogy.
Pražák z oktávky, mladík cca dvacetiletý, oháklý v Bossu vystartoval z mašiny, kvokl centrál a vběhl přímo do náruče asi pětačtyřicetiletého řidiče Felicie přede mnou, takto Valacha jak Radhošť. Slyšel jsem jen: „Ááá, pocem ty sviňo, já ťa naučím, jak sa jezdí!“ a uvalil mu dvě takové, že se mladík i s Bossem váleli v prachu parkoviště. Mladík vřískal „pomóóc, přepadení“, Valach si ho nevšímal, cosi ještě zavrčel a měl se k odchodu. Nato mladík vyskočil jak čertík z krabičky ze země, přihnal se k Valachově Feldě a začal do ní zběsile kopat. Valach se otočil, Pražák poodskočil bokem, aby zas nějakou nechytil. Ten ďábelský výraz ve Valachových očích si budu pamatovat nadosmrti. Pomalu přišel ke své okopané Feldě, odemkl kufr, vytáhl motorovou pilu Husqvarna tak velkou, že jsem tak velkou lištu snad ani neviděl, nastartoval, ani nečekal až se zahřeje (možná jel z práce) a zručně, bez škrábnutí okolí uřízl Pražákovi masivní zadní tuningové křídlo. Zhasl pilu, uložil do kufru a prohlásil: “Třeba ti to včíl tak rychlo nepojede, hňupe” a odešel. Pražák se složil na obrubník – viděli jsme to oba, já i žena, mám svědka – brečel jak malé děcko, když se mu rozbije nejmilejší hračka.
Dodnes – aniž by to okolí chápalo – se s ženou řehtáme jak blázni, když někde zaslechnem motorovou pilu…
Jaké z toho plyne poučení či závěr? Nevím, ale to, co ten Valach udělal (ač to bylo bezpečně mimo zákon), mi bylo velmi sympatické a možná by si Pražáci měli na Valašsku dávat většího majzla, Valašsko je surový, drsný kraj, kde to lidé nikdy neměli ani s prací, ani se živobytím moc jednoduché a i jejich reakce jsou takové přímočařejší.

Foto: Salvatore Vuono, Freedigitalphotos

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    No tak tohle mě dostalo!! nejsem vůbec naladěná na nějaké čtení tohoto druhu, ale právě proto, že se nám včera vlomil jeden auťák do boku tak, že je auto skoro už bez ceny, ( stálo zaparkované u krajnice jako všechny ostatní, no osud :-)! Projela jsem tohle čtení. Co mě v něm dostalo? Ne ten soubooj,ani hra na silnici,s tou se totiž lze setkat mnohem častěji a nic v ní neznamená původ řidiče.. bez rozdílu zda je odkudkoli..
    Dostal mě pisatel! O tom to totiž je!! Nedovedu svým slepičím rozumem vstřebat, jaký je humor, kdy tuhle zrůdnou scénu, vyhecovaných nerváků, mají v paměti uchovanou jako humornou!! Když zaslechnem zvuk motorové pily, řehtáme se jako blázni!!!! Ok, takoví jsme a pak je vlastně tak trochu i o nás. Politika, soudy, sousedské vztahy, podnikání, vztahy doma, dalo by se jít dál.. Smutné psaní. To se mi už ani nechce zmiňovat nic o pojetí přímočarosti. Asi si pořád nějak pletu pojmy.. Nazvala bych všechno asi taky drsně, nejsem z Valašska, ale tyhle pojmy, by do tak laskavýho portálu asi nepatřily.
    Smutno je mi..Dlouhá cesta před námi..Každý Valach by měl dostat povinnou tetenku někam ven, ven z východní Evropy,na pár dní! Třeba by se srovnal.. Tak nějak jsem si vzpoměla na pana Čunka, mimoděk i Topolánka.. Podobní humoristi! Stačí sáhnout do paměti.. Hezký den.

  2. Lex napsal(a)

    Takhle bychom si přáli, aby to vypadalo. Dobro vítězí, zlo je potrestána. Proto máme rádi pohádky, thrilery a westerny. Nikde žádná policie aby zlo vyšetřila, žádné soudy, aby věci šly doztracena. Právo hezky z ručky do ručky. A když už ta policie být musí, tak hezky po delonovsku nebou moulinovsku – facky, rány, kopance dopadají na “ksicht” trup či pozadí lumpa, nikde žádná Inspekce MV”, aby je strkala do basy, protože jde o zneužití pravomoci úřední osoby. Bohužel realita dneška je jiná. Pokud se tohle stalo, byla to výjimka. Navíc velmi příjemná, protože to “dobro” zjednal někdo jiný, ne já.
    Jak ta realita dnes u nás vypadá, netřeba popisovat. Za lumpárny, ať na silnici nebo kdekoliv jinde, prakticky žádný trest. A vůči těm, kteří vědí, jak na to, anebo patří do příslušné kategorie “nadlidí”- lépe řečeno “prvních mezi rovnými”, už vůbec ne.
    Ale abych se vrátil k pointě – už nevím, který z herců to vyprávěl, jak se někomu stalo něco podobného, jako autorovi, ale to auto bylo po pár kilometrech dále vykulené na střeše v příkopu. A ten řidič herec zastavil, jestli se někomu něco nestalo, když se mu rozbědoval ten řidič kaskadér – “To je hrůza, co teď mám dělat!?” – a on mu odpověděl – “Vole, když to už máš takhle hezky kolama vzhůru, tak si aspoň natři spodek!”

Napsat komentář