Chcete mě?

Vídal jsem ho na našem sídlišti. Byl dost drsnej pankáč. Venčil evidentně otráveně čtyřnohého křížence, na kterého volal Směsko. Já vždycky jen na pět minut vybíhal s naší yorki Mašličkou. Po nějakém čase jsme se jako normální pejskaři něco jako zdravili. Ale bylo to jen něco jako. 

V sobotu vždycky přibarvil a naostřil číro, navlíkl bombera a já ho vídal rázným krokem odcházet zapařit někam do města. Občas na něj před panelákem čekala jeho parta. Vyváděli, vždycky už byli pěkně rozjetí. Pak jsem pankyše ze sousedního paneláku asi měsíc neviděl. Když jsem ho jednou cestou od tramvaje potkal, ani si mě nevšiml. Řekl jsem: „Ahoj! Už jsem tě dlouho neviděl! Kde máš Směsku?“

Ani se na mě nepodíval.

„Včera umřel,“ řekl tak tiše, až jsem v první chvíli nechtěl věřit. „Měl nádor v břiše.“ Zastavil jsem se před ním. Vůbec neměl nabroušený číro a byl strašně smutnej. Chtělo se mi, něco mu říct. Nebo ho vzít kolem ramen. Ale on měl pořád hlavu do asfaltu a zamyšlený dořekl:

„Ale měl hezkou smrt. Umřel u nás doma.“

A bylo v tom tolik krásy, tolik tý hodně smutný krásy, až to za srdce popadalo. Ještě teď o tom přemýšlím a napadlo mě, jestli mi náhodou neříkal: Jsem opuštěnej a nikdo mě nemá rád. Chcete mě?

 

 

Filmeček z mailu od našeho autora Karla Chlumce:
Vítězný amatérský dokumentární počin na vimeo.com.Tady je škoda slov, všechno se ve mě sevře, když to vidím…Připravte si kapesník a pusťe si to. Sakra.
Poslední minuty s ODENEM”.

 

Komentáře

  1. Camilla napsal(a)

    Chcete mě? To mi připomíná mého veselého souseda, který nabízí opuštěné pejsky v televizi,….to moc veselé není, ale tenhle příběh je ještě smutnější.
    A k tomu videu? Můj pes není jen člen rodiny, on je můj šéf! Vím o čem to je, vrátit se od veterináře jen s obojkem. Při poslední návštěvě jsem se však setkala s Ondřejem Havelkou, je to pro mne nezapomenutelné. On si odvážel svého psa, který byl po autohavárii a měl pouze 2 nohy. Já jsem hodně citlivá a těžko tohle z hlavy někdy dostanu. Nemám na to slova,….

Napsat komentář