Čas – Nečas

Ministerský předseda Nečas vsadil na svůj bezelstný úsměv. Ten jistý čas možná fungoval. Jeho úsměv v letadle, když národu zvěstoval, že ministrovi zahraničí není nic do toho, o čem se radil s prezidentem, když odjížděli na summit Evropské unie do Bruselu, ovšem hraničí s naprostým ignorantstvím.

Snažím se urovnat si to v hlavě. Kdo formuluje zahraniční politiku našeho státu? Vláda. Kdo by měl těmto jednáním předsedat? Kdo by měl nejspíše vědět, odkud vítr fouká a kde je naše místo v současném světě? Přece snad ministr zahraničí!
Zaskočí-li si předseda vlády před odletem na jednání Evropské unie na „kafe“ k prezidentovi, proč ne. Třeba tam vaří dobré. Dobrá nalejvárna. Ale pronese-li pak z paluby letadla k národu se svým falešným úsměvem, že na svého ministra zahraničí z výšky kálí, pak to „kafe“ trochu – s odpuštěním – smrdí.

A smrdí ještě víc, když onen ministr po probuzení sdělí národu, že všechno byla jen jakási mediální bublina…

Cirkus jede…

Komentáře

  1. pavel napsal(a)

    Jene, moc se mi líbí Vaše články

  2. jiricka2 napsal(a)

    ratatáda, ratádada, ratáda…To jel Humberto: tady jede skrytá rošáda…”

Napsat komentář