Bramborovat polívka

 

Občas si vzpomenu na scénu z českého filmu pro prapamětníky. Na jeden ze svých zámků v jedné ze svých  vesnic přijíždí  stařičký knížepán. Při té příležitosti se koná uvítací slavnost, školáci recitují verše a starosta třesoucím se hlasem pronáší projev na oslavu Jasnosti.  V kotli se vaří polévka pro chudé. Knížepán dojat  láskou svých poddaných, pronese historická slova: „ Já sám budu bramborovat ten polívka!“ A skutečně nakrájí a do vařící šlichty vhodí několik zemáků. Chudí jásají, volají:“ Sláva Jasnosti!“ a těší se, že jednou budou vyprávět vnoučatům o tom, jak jim uvařil polévku sám kníže.

Co ho vedlo k tak v jeho věku a při jeho nezručnosti k tomuto odvážnému činu? Soudím, že to bylo náhlé hnutí mysli bez postranních ba politických úmyslů. Nepotřeboval se zviditelnit. Nepotřeboval se podbízet, aby  ho lid zvolil. Byl jednou a provždy zvolen z vůle boží, poddaní ho milovali povinně. A pokud ho někdo nemiloval, nechal si to pro sebe. Lepší v robotě, než v šatlavě.

I u některých (nejen) našich politiků mám dojem, že tu a tam taky „bramborují polívka“. Jak se někde šustne něco mediálně zajímavého, vyrazí mezi lid. Stříhají pásky na stavbách, které nepostavili, které by stály i bez nich. Obhlížejí požářiště, které neuhasili, vykolejené vlaky, které na koleje  ajzboňáci vrátí i bez nich. Navštěvují zatopené vesnice a zdržují postižené a záchranáře od práce. Při zakládání parků a staveb „bramborují“ třemi hozy lopatou ke kořenům stromů nebo poklepáním na šutr.  Vůbec mají potřebu mít osobně při událostech, o nichž by získali lepší informace z médií nebo od svých podřízených. No jo, ale nikdo neodvysílá v televizi nebo nezveřejní v novinách snímek ministra čtoucího v pracovní době noviny. Možná mají upřímně míněnou víru, že jejich přítomnost lid povzbudí. Nepovzbudí! Přece jen, kníže pán byl na furt, ministr je na chvíli!

Před pár dny se i sám ministr vnitra rozhodl osobně přihlížet likvidaci podezřelých blikajících krabiček na sloupech v pražských ulicích. Možná byl na vojně pyrotechnikem, takže chtěl poradit. Také by v novinách a v televizi nebyl špatný záběr, jak odvážný ministr odlepuje nebezpečnou krabičku, aby zachránil život nešikovného odborníka.  Už když vyjížděl, měl vědět, že nejde o žádné nastražené výbušniny. Nakonec se ukázalo, že v jistém okamžiku byl největší hrozbou v Praze on sám a jeho vůz ve chvíli, kdy se srazil z tramvají a zablokoval dopravu.  Ale, abych mu nekřivdil, je možné, že v něm zůstala ještě kapka profesionální novinářské deformace a chtěl vše vidět „Na vlastní oči“ .

Napsat komentář