Blikačka

Když děti odejdou z domu, jak už to tak bývá, ať chceme nebo nechceme, prostě doma někdo  chybí. I když jsme odchod našich „miláčků“  okomentovali slovy : Jen si to běž zkusit, on tě života naučí!, zůstane po nich ticho a prázdno. Sice jednou za čas přijdou na návštěvu, okouknou co je doma nového, vyluxují ledničku, sdělí pár novinek a pak zas hurá do víru života.

 Jak vyplnit to „prázdno“ ? Každý to řeší jinak, rodina, které se  tento příběh stal to vyřešila koupí malého pejska – yorskhirského teriéra. Pán byl myslivec, tedy k přírodě měl blízko a tak každý večer s manželkou chodili venčit pejska za město k lesu. Protože zima tehdy ukázala,  co umí, pořídili manželé psíkovi pletený svetýrek a na svetýrek mu připevnili blikačku. V zimě se brzy a rychle stmívá, tak aby měli přehled, kde se jejich miláček pohybuje.

 Jednoho zimního podvečera vyrazili s pejskem takto vyzbrojeným za město do přírody.  Známou prošlapanou cestičkou se blížili k lesu, sem tam koukli, jestli je blikačka  v jejich blízkosti. Zapovídali se a pejskovi nevěnovali patřičnou pozornost.  Najednou slyšeli zašumění křídel, zoufalý štěkot svého miláčka, začali se rozhlížet, kde svítí blikačka. Pán zvedl hlavu a blikačka se vznášela nad jeho hlavou.

 Manželé neztratili duchapřítomnost, začali křičet, dravec se zalekl a pejska upustil.  Pejsek spadl do hluboké závěje a kromě toho že byl k smrti vyděšený, se mu nic nestalo. Ale nebýt blikačky…

Komentáře

  1. vlk napsal(a)

    A hele, co to vidí mé stařecké oči.. Resp. Koho že to zase po čase vidí?
    Zdravím akelu svým obvyklým hauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!
    A docela jsem s e bavil.
    Jen s emi nechc e věřit, že by dravec skutečně cosi na křik pustil…
    I když ta blikařka..

  2. Maya napsal(a)

    Evulíííí, jsem ráda, že Tě tady vidím.
    Jo, blikačka. Táta měl také psího mazlíčka. No byl to jezevčík, vychytralej, vyčůranej a mlsnej. Ale byl to člen rodiny. Vyžadoval 2x denně vycházky a protože v zimě je brzy tma, využil toho, že nebyl vidět a dělal alotria. Jenže můj tatínek, veliký kutil a znalec charakterů nejen lidských, vyrobil blikačku a připevnil na obojek. Mišan(tak se jmenoval) když byl viděn, byl nejhodnější psisko na světě, ale když blikačka shasla vlivem špatné baterie, to teprve nastal tanec! Přišel až nad ránem, po obchůzce všech místních fen a to k mým dveřím. Nechala jsem jej u sebe. Jenže potom mi došlo, že tatínek bude mít strach, kde je, tak jsem potichounku jej dovedla k našim. Ihned hupsnul do pelíšku a dělal, že se nic nestalo.Ale tatínek se probudil a já mu řekla, že jsem mu dovedla toho jeho kurevníka. Ten zlý záblesk v očích Mišana bych vám přála vidět, nejraději by mě zakousl.:-))) Však on se mi pomstil. Ale to je jiná story.
    Měj s ekrásně Evulí.

  3. Eva napsal(a)

    No to je ale překvapení ! A já si myslela, že moje povídání skončilo v propadlišti dějin. Šediváku, on to asi nebyl velký dravec, yorkshiráčka unese možná i káně, nevím… prostě jak jsem koupila, tak jsem prodala.
    Mayenko, co se týká jezevčíků, netřeba nic moc psát. Nebožtí Miky, šelma rezatá – byl přesně to, co píšeš o Míšanovi. Krom toho byl tvrdohlavý až běda. Za skoro 13 let, co s námi žil se nám taky navyváděl lumpárem. Zbyly jenom vzpomínky…. ale úsměvné a hezké.

Napsat komentář