Azurová Tramtárie / Den šestý

Nemilostná předehra ke každému cestování se jmenuje balení. Obdivuji lidi, kteří se na každou cestu připravují půl roku. Vytvoří seznam potřebných věcí, s kterým následující měsíce vědecky pracují, zvažují důvod, proč a co s sebou a jejich zavazadlo je ve finále vzornou vizitkou jejich způsobu života.

My párkrát dospělí vesměs pamatujeme cestování jako vědu, nejen kvůli obstrukcím s výjezdními doložkami, ukládáním vojenských knížek, poučení, jak se chovat, s kým mluvit, jak nepašovat paštiku atd. Vzhledem k tomu, že „valuty“ byly vzácnost, člověk musel vézt s sebou skoro všechno, protože si nic kvůli minimu cizí měny v kapse nemohl koupit. To se pak před odjezdy na dovolenou k vysněnému „jugoslávskému“ moři měsíc předem zavařovala jídla do sklenic, rozepisoval se předem podrobný jídelníček, vezly se bochníky chlebů a někde hluboko v hlavě sny o pastelových svetříkách z osahaného vypůjčeného katalogu Quelle.

Nevím, jak je to u vás, ale moje současná nemilostná předehra k cestování vypadá zběsile. Týden před odjezdem ještě ani netuším, kam jedu. Zařizování cesty začíná pokud možno aspoň minus dva dny. Moje balení na cestu aspoň minus dvě hodiny. Myšleno dvě hodiny před odjezdem. Jak potom takové balení vypadá, je nasnadě. Otevřu kufr a nahrnu něco odněkud někam.

Zcela logicky mám pak v zavazadle jistě čtvrtinu věcí úplně zbytečných. A zbytečným věcem se podle mého ostravského kamaráda Toma říká BEBECHY.

Co jsou to ale zbytečné věci? Víte to dopředu? Já nikdy. Jsem rád obklopen „zbytečnými věcmi“, protože vykolejují hlavu ze zaběhaných stereotypů. Je to často těžce vydřená svoboda. Proč se vláčím s pěti knížkami, když se začtu do jedné? No přece pro ten přepych, že si mohu tu jedinou vybrat!

„Zbytečnosti“ jsou ten pravý luxus, který si nemůže dovolit každý! Jenom my, chaotici. Přibalíme na dovolenou desatery ponožky a zapomeneme plavky, nechybějí nám tři otvíráky na láhve, ale kreditka. Nádhera. Bloudíme kufry, rozepínáme desítky přihrádek, hýčkáme si své bebechy.

A kolik jich teprve přivážíme z dovolených!  Kila kamenů, mušliček, větviček, suvenýrů, tisíce fotek, které dneska naštěstí nic neváží, ale na které už se nikdy nepodíváme, ale hřeje nás pomyšlení, že kdybychom někdy tuhle loďku na fotce potřebovali, víme, že ji někde máme.

Všichni máme někde v bytě  něco, co je úplně k ničemu. Často třeba ani nevíme, kam jsme si to schovali. Ale právě nález je krásný! Není to zapomenutá pětistovka v kapse zimního kabátu! Ale ta mušlička, kterou nám dala jakoby z legrace taková ta hezká holka Užaninevímjaksejmenovala…

Bebechy s minulostí mám rád. S osudy v životopise. V antikvariátech bereme posvátně do rukou knihy, které vůbec nepotřebujeme, na bleších trzích musíme alespoň pohladit staré krásné hodinky. Na dno krabic ukládáme rukou psané dopisy prababičky.

Surrealistický malíř Marcel Duchamp (o jeho obrazu nazvaném Akt se v roce 1912 jeden z návštěvníků newyorkské galerie vyjádřil, že by také mohl vyjadřovat „výbuch v továrně na šindele“) si před spaním například rád mírně roztáčel kolo bicyklu stojící na vidlici vedle postele.

Vzhledem k našem skončenému cyklozájezdu do jižní Francie se nedivím. Vybaluji doma kufr, rozklízím vše na svá místa a na koberci mi leží bebechy. Ty krásné věci k ničemu, přes které budu skákat tak dlouho, než si u nás najdou své místo a jednou je možná najdu… Vyplavou jako loďky odnikud nikam – a možná budou tím nejcennějším, co nám zbylo…

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    Jo jo, moc pěkné, trochu i smutné..
    Dopisy prababiček..Panebože Jazzíku, připomělo mi to tu mou, ještě ji pamatuji, ale víc mi do života vešla její dcera, má milovaná babička, bytost pro mne v životě nejbližší a nejmilovanější. Ten její deníček v knihovně,to je kus jejího srdce, tajemství, o kterých děti nic netuší. Dnes už ale vím… Skoro se bojím toho, až jednou najdou mý děti, nebo vnuci, tyhle kousky srdce mýho. Odsoudí mě? Pochopí?Tyhle zrádné krabičky, šuplíky..
    A blešáky???Panbože, tam je jiný svět a zjišťuji,že tam tak nějak už také asi patřím…. Nejen jako kupec, ale už jako to starý harampádí..No jo, každý to vidíme jinak.. Miluju trhy! Jinak i vybalování miluji, nesnáším balení!:-)Nevím co vzít, co se asi bude hodit, co chybět, nakonec toho z množství “kdyby”,nevyužiji skoro nic…( No jako v životě! 🙂 Asi.Či co já vím…) Dík, ten den šestý chyběl. Hezký den.

  2. Eliška napsal(a)

    No to jste kápli na mou strunu. Několikrát za rok se balím , jen na tři dny , na tři týdny a nebo taky na tři měsíce .Nebudete věřit , ale balím den před odjezdem i když letím do Ameriky. Jsem v podstatě klidný člověk a vím co je pro mne důležité. Spíš mi dělá starost , jestli to tady bude fungovat beze mne.Moje nejml. dcera – těhulka , co si tady beze mne počne ( muže má), zdali budou kytičky dle potřeby zality , zamčeno na třikrát , vybraná schránka , provoz v baru v divadle , ptáci v kleci u kámošky atd. Mám sebou to nejnutnější , hlavně pas , léky , dopis od dcery na emigrační , v případě nečekané situace, něco málo kosmetiky , stejně se nesmí vozit, a dárky pro vnoučata a dceři hlavně knihy . to je vše . nezapomínám na talisman, brýle , tlustý zápisník a několik časopisů do letadla na dobu kdy všichni spí , jen já jediná néééé…….. A teď k tomu blešáku , moje zamilovaná akce kam jezdím již mnoho let a právě zítra se koná u nás na velkém parkovišti.Jsou tam užasné věci které se nabízejí. Ale já tam jezdím jako prodávající a nedá mi to se nemrknout zdali by se mi něco nezamlouvalo.Už mám připravené věci v přepravkách na chatě a doma v předsíni.a ráno po páté vyjíždím , abych byla mezi prvními , pěkné místo , sebou svačinku, kafíčko a už se rozbaluje na deku , vedle autíčka a první zájemci z řad prodavačů se ke mne trousí . Já to miluju tu atmosféru , hudbu , pinožení lidí a ten závěr , co nejmín věcí a co nejvíc penízků. tak zítra si na mne vzpomente jak jsem mezi hrníčky, krajkami, knížkami , hračkami a taškami. …..Eliška

  3. O.L. napsal(a)

    Eli,
    já chci taky!!! To by se mi moc líbilo! Miluju blešáky!

  4. Peggy napsal(a)

    Elli, záááávidím. Ale prodávat bych neuměla,na to nemám. I když, toliko krámů, co bych mohla nabídnout a jsou nám k ničemu!! Tak ať máš krásný počasí, to je taky dost důležitý. Dostalas můj email? hezký den

  5. Eliška napsal(a)

    Peggy nedostala jsem nic .!!! asi se chybička vloudila. Eli

  6. Peggy napsal(a)

    Elli, mám zprávu, že už jo!!! 6ádná chybička, jen Jazzík je na roztrhání. Jazzíku, děkujem.

Napsat komentář