Azurová Tramtárie/ Den první

Je to smutná zkušenost. Přijedete na vysněnou dovolenou. V hlavě se pohupují vlnky tyrkysového moře a  triček krásných a dobře informovaných zástupkyň cestovní kanceláře, jste naladěni na krásné ubytování krásně nafocené v prospektu. To všechno pochopitelně pod blankytným nebem.

Realita bývá jiná: Liják,  neschopná paní, která nic neví, neumí žádný jazyk, je k smrti otrávená svým k smrti nudným povoláním a k smrti otravnými účastníky zájezdu. Ubytování diametrálně odlišné od toho krásně nafoceného, nejlépe s okny nad rampou zásobování, či nad seřadištěm smrdutých popelnic.
Jeden dojem otřesnější než druhý. Ať chcete či nechcete, hlavou vám probíhá částka s několika nulami, kterou jste za dovolenou zaplatili.

A aby se to nepletlo, většina párů se ještě navíc z rozčarování rozhádá.

Stalo se. Jen ještě horší alternativa, přivítali vás ve zmatku samí chlapi. Jinak vše platí. Po 23 hodinách podebraného zadku z nekonečné jízdy v autobuse, s neposednou paní na vedlejším sedadle   a trápení, kam s nohama na svém sedadle pro pidimuže…

Konečně Azurové pobřeží. Ale místo azuru, to reálné (liják, mistrál,  ubytování v mobilhomech pro trpaslíky a wi-fi za krvavé peníze).

Kolikrát už jsem to takhle zažil…

První den…

Vybalujeme kola. Přijeli jsme se totiž do Francie prošlapat k velkým dojmům o Azurovém pobřeží a Provenci. Koukám kolem kol. Účastníci zájezdu jsou opravdoví bikeři. Já tak jenom vypadám. Synové mě přemluvili, že jsem koupil přiléhavé kalhoty s „plenou“ a červené triko, z kterého mi jako Říp nemalebně vybíhá břišní batoh. Vypadám jako biker, ale nejsem jím. Kolik, že jste letos najezdili? Dva tisíce kilometrů? Každý víkend? Ojoj. Kolikpak asi já? Sto kiláků? Sto dvacet? A co ta chřipajzna minulý týden. To bude katastrofa. Už se vidím na ocase lehce šlapajícího pelotonu, který  s hlavami skloněnými žere asfalt.
Ale já jsem se přece přijel kochat!

Odbočka historická: Jezdil jsem na kole odmalička! Ale jezdit na kole v pubertě znamenalo maximálně vyrazit tajně za holkami do vedlejší vesnice. A v dospělosti? Když bylo potřeba něco po vesnici zařídit, nakoupit rohlíky, navštívit ségru… A proč jinak jezdit na kole? Kolo bylo nejlacinější přibližovadlo. Teď se jezdí z nudy, z důvodu, aby se shodila kila, aby se vyplnil čas, abys byl „in“. Nebo kvůli radosti ze šlapání? Konec odbočky historické. Tepláky jsou minulostí. Dres, tretry, batoh s rourkou na pití přímo do pusy, energetické nápoje, tuby s energetickými amarouny.

Na druhou stranu, šlapete a stačíte se i trochu dívat kolem. Kolo jezdí pomaleji než auto…

A zase ten problém: Jak se předem nevyčlenit z týmu (dříve: kolektivu), protože do týmu musíš zapadnout jinak jsi looser (dříve: nejsi v kolektivu oblíben). Dovolená je přece teambuilding (dříve: stmelování kolektivu) jako když vyšije!

Horečně přemýšlím, čím jiným než šlapotem si vybuduji v týmu svou pozici! Vyprávět vtipy neumím, po slivovici mě pálí žáha, společenské hry a tanec nenávidím, mapy jsem si dopředu nenastudoval, prdící polštářky a jiné veselé předměty a hlavolamy nepřibalil. Co se mnou bude, Azurové pobřeží? Provence vysněná, jak si tě vychutnám, když to nebude v sedle na čele pelotonu?

Poučen předchozími prvními dny zaháním chmury a říkám si umanutě – zítra bude líp!

Text a foto Jazzík

Komentáře

  1. Emma napsal(a)

    Jazzíku, však ono se ještě to dobré vyloupne 🙂
    Hlavně!! -gatě s “plenou” a červené triko máte a jak vidím, ani na Brejle jste nezapomněl. Svou pozici si v cykl. týmu určitě vybudujete!
    Brejlovci Vám drží palce a věří vám!!!
    😀

  2. Camilla napsal(a)

    Já nevím, možná nás chce Jazzík jenom pobavit, aby zaplašil naše chmury z extrémně hnusného počasí. On totiž umí moc pěkně psát.
    Já si myslím, že právě drtí asfalt ve svém červeném oblečku, s velbloudím baťůžkem na zádech a skvělou náladou. Jasně, že v čele pelotonu!!!
    Moc mu to přeji!!

  3. Jan Krůta napsal(a)

    Camillo, Camillo, kdybyste viděla, jací tady jsou namakaní borci a borkyně! Ale taky někteří mají za léto našlapáno pět tisíc kilometrů. V kopci jen funím a závidím. Možná mám zase ale já víc našlapáno prsty na klávesnici 🙂

  4. Jan Krůta napsal(a)

    Emmo, dělám, co můžu, abych neudělal Brejlím ostudu 🙂 Dneska jsem kupříkladu nechal peloton trochu potrénovat a jel jsem po stopách četníka ze Saint-Tropéz. Zítra na ně z konce pelotonu dohlídnu 🙂

  5. "lážoplážo" biker napsal(a)

    Ale, ….pět tisíc kilometrů za léto na kole?? Rozhodně není co závidět, to jim musí zákonitě někde chybět. Lepší v kopci funět, ale být v rovnováze.

  6. Emma napsal(a)

    Jazzíku 🙂
    Supeeeer!! A jak říkají mlaďoši v práci: “My víme, že to dáš!!”
    Ach jo, po stopách četníka ze Saint-Tropéz! Velká závist. A co Fugasovy ponožky, nezahlídl jste? 😀
    Tak klidnou noc a rychlou regenerací všech svalů.
    Em

  7. Pavel Materna napsal(a)

    Co já mohu vyprávět! Nejsem cyklista a pro zážitky cyklistů nemám pochopení, jen rozumím, že nějaké jsou, dík své ženě Heleně.
    Přesto vzpomínám dobře dík kráse prostředí, nezávislé na kilometrech odježděných tras, a dík společnosti, kterou zčásti znám z dřívějška a s kterou jsem se cítil dobře, i když jsem “necykloval”.
    Takže ahoj, bylo mi s vámi dobře.

Napsat komentář