Azurová Tramtárie/ Den pátý

Šlapali jsme, šlapali, až jsme lehce zhebali… Psal jsem tady, že kolo pro mě znamená dojet pro něco. Přes kus vesnice, výjimečně se jednou, dvakrát za rok  projet třeba blízkou kaštanovou álejí. Teď jsem se díky kamarádově nabídce připletl do skupiny lidí, kteří mají šlapání jako vášeň. Jsem s lidmi s nějakou vášní moc rád.

Nejsou to tápající měkouši, ale něčemu se obětují. A někteří i tak, že úplně. Intenzívní cykloturistika je to, co jim zaplňuje hlavu, udržuje tělo v provozuschopném stavu a možná i posiluje ducha do plusu. Když jsem včera šlapal svůj „osobák“ (65km několikrát nahoru nad tisíc metrů a dolů), přemýšlel jsem, o čem asi při šlapání lidi přemýšlejí. Peloton se značně roztrhal, byl jsem s nekonečnými stoupáky sám.

A co šlo hlavou mně?

Opravdu to nebyla projížďka. Byla to dřina i pro nadupané. Ale člověk někdy dostává chuť si vyzkoušet, co to s ním udělá. Ztrácí normální pud neztrácet čas činnostmi, jako je dokazovat si, že něco ušlapu. Kolo ztratilo ten prvotní význam přibližovadla s cílem usnadnit si život.

Sběrný autobus nás vysadil v přijatelné vzdálenosti od cíle a počkal, aby případně sebral odpadlíky a v závěru nás přefrčel a čekal v cíli. Tak jaká je v tom logika funět nekonečné kilometry do nekonečného kopce jakoby na Sněžku a nejet předplaceným autobusem? Co z toho máme, my šlapky pocestné?

Je to zvláštní prvek askeze? Trestám své tělo za fyzicky  nenamáhavou cestu životem všedních dnů? Za život fyzicky nemakajícího lehkoživky? Přece jsem tu, abych zažil Provence! To zvláštní maloměstské zastavení času s vůní levandule! Ten kraj tolikrát vychvalovaný a opěvovaný a milovaný.

Kdybych jel autem, zažil bych si ten kraj kupodivu asi víc. Říká se, že na kole se máš čas při jízdě rozhlížet a kochat. Ale s plícemi na dlani? S tyčí sedla i přes „plenku“ kalhot vyrábějící mozol (promiňte) na „předprdelí“?

Šlapání „na Sněžky“ není procházka růžovým sadem! Možná myslíme víc na to šlapání, na svůj dech, na svoji žízeň, na svoje svaly. Ale ono to vlastně není tak úplně marné! Kdy jste svůj dech naposled intenzivně vnímali?

Ale přijel jsem přece kvůli kráse kolem! Kaňon Verdon, sedmisetmetrová průrva do nitra Země se smaragdem deroucím se nekonečně hluboko pod námi? Jezero Svatý Kříž s vodou modřejší než oči někoho milého? Fajánsí proslavené, tisíc šest set let staré městečko Moustiers-Saint-Marie, s kaplí na skalním výběžku vysoko, vysoko mezi štíty na hranici Provensálských a Přímořských Alp? Jak rád bych tu s vámi pobyl. Poseděl, popil vínka, dýchal podzimní vůni skal jen velmi zvolna, měl nitkovitý tep a čekal, až mě v úprku pomyslně vpřed, a přitom okruhem zpátky, dožene moje duše.

Zase jdeš cizí zemí a hrabeš se v sobě. Kdyby to tak mohla vidět moje maminka s tátou. Proč tu se mnou nejsou moji milí, abych to s nimi mohl sdílet?

Všude na světě bolí ušlý nohy stejně… Všude na světě bolí ušlapaný nohy stejně! Schovám si viděné a očima nafocené  do šuplíku v hlavě. Otevřu ho ještě někdy? Otevřu ho kvůli někomu ještě někdy? Otevře ho ještě někdy někdo?

Jeden velmi starý pán se bránil zapomínání tím, že si na všechny šuplíky a skříně lepil cedulky s tím, co je uvnitř uloženo. Vlastně to dělám taky tak. Ale klávesa DELETE na klávesnici jakéhosi Největšího nebo jen prachsprosté chemické pochody kdesi ve mně třeba vymažou jednou ty nápisy na cedulkách nebo i šuplíky samotné. A stanu se chráněným živočichem…

Ale teď ještě jsem přiměřený neblb a šlapu a šlapu a šlapu a dýchám a dýchám a dýchám – a hlava si běží hlava nehlava…

Komentáře

  1. Camilla napsal(a)

    Jazzíku, musím se opravdu hluboce poklonit, nejen za krásné psaní, ale za ty našlapané kilometry. Ono není šlapat jako šlapat,…… Kaňon Verdon i Moustiers – Saint Marie znám a vím, že to musela být pěkná makačka.
    Moje zážitky jsou také skvělé, ale nebyla jsem tak statečná. Já jsem poseděla na starobylém náměstíčku pod stromy se sklenkou vína a myšlenky mi poskakovaly podobně, ke svým nemilejším, kteří už se mnou nejsou.
    Vlasně je to tak každý den, stačí se podívat na nebe a slyšet letadlo, ……myslím na tátu, jak mu bylo když z toho nebe padal…….

  2. Peggy napsal(a)

    Zdravím Jazzíka do Tramtarie.. Tak tohle bych asi zvládla jen jednou,poprvé a naposled. Není špatný zkusit všechno, ale na vahách by v tom mým, zvítězilo to vlastní poznávání.. Nepoznanýho. Ale všechno má to svý hezký. Asi.. 🙂
    Jazzíku, tohle je ale asi dieta, vzpomenu-li na vaše společný snažení, nebylo by od věci, takový malý výjezd, po těch zkušenostech uspořádat. No už mlčím. Ale jen k tomu šuplíku.. Také tyhle myšlenky mívám,ani ne kole.. ( to pořád ještě nic..:-)) Kdoví! Ale pořád je lepší, v tom šuplíku něco mít, než aby zůstal po nás prázdný.. Jen jestli ale někter děti nečekají jeho obsah jiný! Takový ty modrý a různě barevný a velký papírky… Co se za ně dá tolik krámů koupit! Ale myslím, že takových dětí není.. Když je tolik milujem, jak by mohly? Věřím, že ty našejistě ne … 🙂 Hezký šlapání, a je nějaká záchranná dávka tý slivovice cestou při ruce? Hezký den příští.

  3. Jan Krůta napsal(a)

    Ahoj Camillo, Peggy a všichni! Osud mi nadělil spolunocležníka Jiřího Vanýska, režiséra brněnské televize, který umí vlastnoruční meruňkovici. Zásoby sice nejsou nevyčerpatelné, ale my ano 🙂
    Díky, zítra jedu rozbít bank v Monaku. Brejle se začnou tisknout na stoeurovkách ! 🙂

  4. Camilla napsal(a)

    Samé dobré zprávy, prosila bych jeden autorský výtisk i s podpisem.
    Jinak se mi urodilo hodně hroznů a mám kontrolní dotaz na pana režiséra….co takhle naložit je do sudu, ale chybí mi zkušenost. Pokud budete mít večer na volné téma, tak prosím o radu.
    Vypijeme společně nad Brejlemi v tištěné podobě. Díky a zítra je nešetřete!!!!

  5. Peggy napsal(a)

    Hezký den všem a Jazzíkovi obzvlášť.. Honzo, líbí se mi termín- VLASTNORUČNÍ SLIVOVICE! Paráda, mám jednoho moc milého kamaráda, který také vlastnoručně vyrábí 🙂 Má celou sbírku starých ročníků,tam by se kamarád rejža cítil taky ok. Hezký zážitky, vstupně do Casina zkuste zbytkem tý slivovice..Nebo že by na žetony? A zbylo vlastně vůbec něco? Mějte se tam famfárově, tahle představa je mi nějak sympatičtější, než to šůrování zadku(byť v plenkách( pa sedle. 🙂 Krááásný zážitky!

Napsat komentář