Anonym a dilema

Moji přátelé, kamarádi a já jsme se rozhodli jít do místních voleb jako nezávislí kandidáti. Leccos se nám v naší obci nelíbí. Chtěli bychom se víc starat. Ale  získali jsme  jen pět míst v patnáctičlenném zastupitelstvu. Ti, co pro nás nehlasovali, fandili tomu, kdo vyasfaltoval týden před volbami chodníky v hlavách svých věrných.
Den před volbami jsem našel u zadních vrat na zemi v blátě dopis. Nepodepsaný. Vlastně podepsaný Sousedka.

Milá sousedko, kdybyste se nestyděla, mohla jste přijít předními vrátky, dal bych si s Vámi kafe. Kdybych se nestyděl, napsal bych zde Vaše pravé jméno. Ale je-li Vaše jméno ukradené Vám, proč byste Vy neměla být ukradená mně. Nejde o Vás, jde o dvanáct set občanů.

Jsme v třetinové menšině v zastupitelstvu.  Bude se volit všechno od starosty až po členy jednotlivých komisí. Programy kandidátek už leží někde v blátě. Teď jde o fleky.  V jiných vesnicích jako je naše je problém sehnat lidi na kandidátky. U nás bylo letos kandidátek sedm. Co lidi žene kandidovat? Je to spokojenost se současným stavem? Asi těžko.
Ženou je prachy? Kolik že bere starosta? Čtyřicítku? No, to by za to stálo při výši vesnických platů. Ale ti další na komunálním žebříčku? Víc starostí, než peněz.

Napoprvé se nepodařilo. Setrvačnost matka moudrosti… Ocitli jsme se po volbách v postavení ošmrdů, kteří budou zvedat ruce jinak než většina, ale karavana pojede svou bezduchou sladce spící loudavou chůzí dál.

Odstěhoval jsem se na vesnici, abych konečně mohl poprvé v životě jen psát, dokud mi hlava myslí. Ale po krátkém čase mi to nedá. Vidím vesnici jako tělo bez duše. Vidím přespávárnu, která se zajímá o pokračování Ordinace v Růžové zahradě a obecní finance složené i z daní přespávajících občanů nechává bez povšimnutí protékat, odtékat kamsi po asfaltových chodnících svých hlav.

Co byste poradili? Vykašlat se na všechno a zaměřit svou energii úplně jinam? Snažit se prudit?  Sbírat drobky zpod stolu, abyste nezarmoutili své voliče? Statovat jako netleskající v povinně tleskajícím špalíru?

Co byste udělali Vy?

Komentáře

  1. Strejda OLIN napsal(a)

    S pěti hlasy v patnáctičlenném zastupitelstvu toho asi moc neprosadíte, ale snad se Vám alespoň někdy podaří podpořit dobrou věc, nebo zabránit špatné. Budete v kuchyni, budete vidět pod pokličku. To není málo. Přeji Vám, ať se práce ve prospěch obce daří!
    Já na vesnici nežiju, ale v jedné mám chatu a trochu tam ten život znám. Do práce v OZ se nikdo nehrne, každý je rád, že to vůbec někdo dělá. Ano, i tady je obec jen noclehárnou, přes den úplně vylidněnou a o víkendu “poschovávanou” ve svých pelíšcích. Autobusová doprava je tak okleštěna, že se snad ani nevyplatí udržovat zastávku. A to tam před převratem odjíždělo několik spojů denně, první ráno v půl páté a poslední večer po desáté. Dobrovolní hasiči jsou rádi, že jsou rádi, mládež letos poprvé nebyla schopna se zorganizovat k postavení vatry na čarodějnice a fotbalový oddíl se rozpadl. Po mnoha desetiletích. Hospoda zeje ponejvíce prázdnotou, hostinský si zoufá a podniká z ruky do huby. Po 110 letech nepřetržitého provozu. Nevím jak je to možné, ale stále tam ještě funguje pošta a prodejna Coop.

  2. Jan Krůta napsal(a)

    U nás vesnice celkem funguje! Lidem stačí, aby se jim nikdo nevrtal do soukromí. A soukromí? Co nejvíc se oddělit, nejlépe funerálními tůjemi. Zahrádka, grilování, televize?
    Ale pozor! Je tu spousta bezvadných lidí, kteří o sobě vlastně jen nevědí. Nemají se kde potkat. Putyka jim nevoní (nedivím se), a kde jinde?
    Úplně zmizelo setkávání, komunikace, sdílení…
    Dá se to ještě vyhrabat ze smetí?

    • Strejda OLIN napsal(a)

      Ano, život se nejen na vesnici změnil víc, než si myslíme. Lidé už spolu nestávají u píchaček, neprožívají mnohdy celý život pospolu v jedné fabrice, na jedné dílně, na poli či statku. Sousedé “nedrbou” před barákem, před sámoškou, přes plot zahrádky. Chlapi už spolu ani nezajdou “na jedno”. Vidím, jak lidé vystupují z autobusu a v odstupu pár kroků se rozcházejí stejným směrem k domovu, aniž by spolu prohodili pár slov. Jdou, mlčí, zaklapnou za sebou branku a přitom jsou sousedé a znají se léta. To samé v paneláku. Ani nevím, kdo v našem vchodu bydlí. Vyjímečně, když mě potkají na schodech, pozdraví. Člověku už je pomalu trapné někoho požádat o výpomoc, mám pocit že obtěžuju. Strašná anonymita a přísné soukromí 🙁

  3. Jan Krůta napsal(a)

    Další šedivý den – a nic víc? Kamarádi, do Glosáře jsem vložil dva kousky anglického humoru. Nic pro dámy, ale mně udělaly dobře. Co Vám?

Napsat komentář