Ano, jsem rád starý

Našel jsem anglický text, který mne tak zaujal, že jsem ho pro Vás přeložil.
Naprosto zcela vyjadřuje mé současné pocity.  Jen je mi líto že jsem ho nenapsal sám… 
König Petr
Nikdy bych nevyměnil moje úžasné přátele, můj krásný život, moji milující
 rodinu za míň šedých vlasů, nebo za plošší břicho.
 Jak jsem zestárl, stal jsem se k sobě laskavější a méně kritický .
 Stal jsem se svým vlastním přítelem.
 
Nechci peskovat sám sebe za to, že sním extra zákusek,
 za to, že si neustelu postel, nebo za koupi toho hloupého plastového trpaslíka,
 kterého jsem vůbec nepotřeboval, ale vypadá tak krásně na mé zahradě.
 
Viděl jsem příliš mnoho mých přátel opustit tento svět příliš brzy,
 předtím, než pochopili velkou svobodu, která přichází s věkem.
 Co je komu do toho, když se rozhodnu číst, nebo hrát na počítači do 4 hodin a
 spát až do poledne?
 Budu tančit sám se sebou na ty nádherné melodie ze 60. a 70. let,
 a když se mi zachce plakat nad dávno ztracenou láskou tak klidně plakat budu.
 
Klidně budu chodit na pláž v těsných plavkách, natažených na vypouklé břicho,
 a nořit se do vln, pokud se tak rozhodnu, navzdory soucitným pohledům
 mladých lidí atletických postav na motorových skůtrech. I oni budou jednou
 staří.
 
Vím, že jsem občas zapomnětlivý. Ale některé životy jsou úplně zapomenuty.
 A já si konec konců pamatuji důležité věci.
 
Jistě, v průběhu let moje srdce bylo zlomené. Když ztratíte někoho blízkého,
 nebo pokud dítě trpí, nebo dokonce, když vašeho milovaného psa přejede auto?
 
Ale zlomená srdce jsou to, co nám dá sílu a porozumění a soucit.
 Srdce nikdy nezlomené je dokonalé a sterilní ale nebude nikdy vědět,
 jaká radost je z bytí nedokonalého.
 
Jsem tak rád, že jsem žil dost dlouho, aby mé vlasy zšedly a mé mladické
 úsměvy se věčně vryly do hlubokých rýh na mé tváři.
 Mnozí se nikdy nezasmáli, a mnozí zemřeli dříve než jejich vlasy zbarvilo
 stříbro.
 
Jak člověk stárne, je snazší být pozitivní. Už mne nezajímá, co si myslí
 ostatní.  Nemám otázky, už se sám sebe neptám. Dokonce jsem získal právo být špatný.
 
Takže na vaši otázku odpovídám, ano, jsem rád starý. Můj věk mne osvobodil.
 Líbí se mi člověk, kterým jsem se stal. Nebudu žít navždy, ale dokud jsem ještě
 tady,  nebudu ztrácet čas hořekováním, co by mohlo být, nebo dělat si starosti, co
 bude.
 
A jíst dezert budu každý den (pokud budu mít chuť).

Komentáře

  1. Camilla napsal(a)

    Krásná osvobozující moudrost zralého člověka,…..moc pěkné, díky.

  2. jiricka2 napsal(a)

    Stáří:
    malinké semínko zapadlo do země
    a když zvědavé vystrčilo hlavičku
    zasčalo sahat po nebi
    a začalo roztahovat větve – své ruce
    po všem kolem sebe
    chtějíc vše uchopit do svého vědomí.
    Jeho tělo obrůstalo kůrou
    do níž se zapisovaly všechny události
    Strom moudřel a košatěl.
    Věděl jak krásný je svět
    přes všechny vánice, sluneční žáry
    Tak je to i s člověkem
    jeho bohatý život ho naplňuje růstem
    jeho kořeny nabývají na síle
    do srdce jako do mízy zapisuje život
    a sám o sobě je šťastným
    pro všechny kolem
    že JE vším
    v jediném kmenu co vydá své plody

  3. Jan Porizek napsal(a)

    Jsem již párkrát dospělý a přesto nevidím skrz naskrz. Článek – Ano, jsem rád starý – je krásný (?), a pro některé i povzbudivý, ale lže sám sobě do kapsy. Každá mince má svůj rub a líc. Nerozepisuji. A neznám starší osobu, která by nechtěla být opět “mlaďochem”, (alespoň oněch “osm vteřin a dost”. Ach ten sex, chybně nazývaný Láska). // Jediné plus vrásčitého věku vidím v tom, že státní sociální příspěvek na živobytí, s hrdým názvem “důchod”, přichází na mé jméno pravidelně. Pro mnohé, mladší, pracující ve mzdě, pouhé zbožné přání… Omlouvám svoji střízlivost v záplavě barevných poetických balónků.
    JP.

  4. Jan Porizek napsal(a)

    Zmutovaný gen mládí má dnes jméno Transformers. Avšak, zda-li onen biohybrid je muž či žena, zda šťastně mlád, či v pochybnostech “párkrát dospělý”, zůstává otázkou. Držím se výsledku faktu, zda ve veřejném dopravním prostředku získám v osobním souboji místo ke spočinutí. Vám, paní Ivet, přeji vše nej. A dobré baterky do Vaší F -1. JP.

  5. wbgarden napsal(a)

    Je myslím dobré při poledni být drobátko střízlivý. Jinak my zmutovaní nezmutovaným zásadně nevěříme, a že mi těch mutací za posledních štyrycet roků prošlo rukama…
    http://wbgarden.com/nove/wbgarden%20dwarf%20conifers/album/slides/wbgarden%20dwarf%20conifers%2014.html
    Za pár dní mi bude, doufám, štyrašedesát, a musím říct, že nemohu říct, že bych se zrovna rád v čase vracel a znovu odíral si hloupě tělíčko, o dušičce rači nemluvím, i když by se jednalo třeba jen o ty sem tam příjemné násobky pověstných osmi vteřinek. Kdyby to včíl šlo zakonzervovat, tak bych vydržel klidně ešče dvěstě roků hrát si. Jenom než navštívím vůkol všechny ty rozmanitým kutiltvím též postižené …
    http://wbgarden.com/nove/wbgarden%20roma%20pines/slides/wbgarden%20roma%20pines%20131.html
    Jenže jeden míní a entropie narůstá….

    PREVENTIVKA

    Byl jsem rentgenu
    viděli moji
    kostru
    mohli si vzít
    míru
    i lebku viděli
    lebku až po okraj
    možná
    i
    dál

    Byl jsem na rentgenu
    a myslím si
    že to stačí
    neb mají
    co chtěli
    a já
    taky

    Byl jsem na rentgenu
    a zítra prý na věčnost
    ke vstupní prohlídce
    dostavit se
    mám….

    http://ru.warnet.ws/img4/171/foto/23.jpg

  6. jiricka2 napsal(a)

    Není toto Pepa Fousek- jeho kousek??

  7. Jan Porizek napsal(a)

    Říkám za sebe, poprvé a naposled: nejsem rád “starý”, ale přijímám bez reptání. // OMŠELÝ // omšelý hábit odkládá zima // ptáci se hašteří k hnízdění // mne dlaně žhnou krví // srdce zebe // ku smrti mládnouce // stárnu k početí // Já vínem samotu opíjím // veprostřed třeštění //

  8. jiricka2 napsal(a)

    …a jsi: zpěvný pták, který křičí do světa: Jak krásné boží požehnání je den!/
    peříčka pelichají, zobání ubývá s příchodem zimy: Nasypou drobečků; zas dobře je mi.Jen když mě zahřeje sluníčka vlas a polehtá bránice: Rád zazpívám zas.

  9. Emma napsal(a)

    Moudré zamyšlení a moc krásné komentáře.
    Myslím, že mi přišel tento email “uličnicky načasovaný” 🙂
    Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno
    zatoulal do dvora.
    Byl dobře živený a podle pěkného obojku a čistoty
    kožichu bylo zřejmé, že
    o něj bylo dobře postaráno.
    Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí
    jenom psi,přišel
    pokorně za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý
    šťastný, že jsem ho
    neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu
    po chodbě, pouze
    očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta
    a za chvíli už spal.
    Po hodině spánku se postavil, oklepal, a znovu přátelsky
    přitom vrtíc
    ocasem odkráčel ke dveřím. A já jsem ho pustil ven.
    Příští den se vrátil, znovu
    mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné místo a v
    koutě zase asi hodinu spal.
    Tohle se opakovalo po několik týdnů…
    Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek kousek
    papíru se vzkazem:
    “Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného a
    milého psa a zeptal
    se, jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde
    do mého domu a hodinu se tu vyspí?”
    Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí
    připevněnou na obojku:
    “Jmenuje se Rusty a žije v rušné domácnosti se šesti
    dětmi, dvě z dětí jsou
    méně než tříleté… snaží se jenom odpočinout si a
    vyspat se.
    Mohla bych s ním zítra přijít i já?”

  10. Jan Porizek napsal(a)

    Odpovídám: můžete zítra přijít i Vy, milá paní od šesti dětí. Budete vítána a patřičně zaopatřena. Měli jsme doma ke hlídání našeho tříletého vnuka a během tří týdnů jsme bez přispění pí. Cajthamlové výrazně pohubli na těle a stali se pohyblivější i na duchu. Patří to ale ještě k otázce o spokojenosti s vlastním stářím?

  11. jiricka2 napsal(a)

    …patří: Vždyť to je život sám…! Stárnout osaměle? Jak prázdný by byl pohled z okna na pouhé mraky…Závist by nás jímala:

  12. jiricka2 napsal(a)

    mimochodem:http://wbgarden.com/nove/wbgarden%20dwarf%20conifers/album/slides/wbgarden%20dwarf%20conifers%2014.html / pan Václav Větvička by se radoval jako já: tohle umí jen mladý duchem!! Krása.

  13. Eva napsal(a)

    Vážení, ano souhlasím, každý věk má svoje. Ale abych jediné pozitivní viděla to, že na můj účet přichází pravidelně důchod, tak to teda ne. Určitě i p. Pořízek má jiné radosti než důchod. Já jsem ve věku, jak se říká :”Mládí pryč a do důchodu daleko.”, nicméně teď bych důchod brala, protože mám mrňavou vnučku a moc ráda bych si ji užila víc, než si užívám. Že mě sem tam bolí koleno, to už ke mě patří, nedá se nic dělat. Spokojená s tou bolestí nejsem, ale neprožívám jenom bolest. S mnohým z výše uvedeného článku souhlasím. Neřeším kupu věcí, které jsem řešila “zamlada”, kdy jsem si myslela, že jsou důležité a s přibývajícími léty jsem zjistila, že to byly kolikrát malichernosti. Je faktem, že je mi vcelku jedno, co si o mě myslí ostatní. Ti, na kterých mi záleží mě znají, někteří i dobře. Ale nebudu vypočítávat, to bych opakovala to, co je napsáno nahoře. A těch výše zmíněných osm vteřin a dost ? “A s léty strokrát vroucněji….”, 🙂

Napsat komentář