Předsevzetí

Bývaly to staré zlaté časy, ale kdeže loňské sněhy jsou. Každý si dával přehršel předsevzetí, aby nevybočoval z řady. Jen ti nejstatečnější a nejvtipnější z nás vykřikovali: „Dávám si  předsevzetí, že si žádná dávat nebudu.“

Chudák Nový rok, jak k tomu přijde? Vždycky býval zahrnut přáními, tajnými prosbami, závazky nejrůznějšího druhu, a najednou nic? To mu přece nesmím udělat!

Posadil jsem se před zářící monitor svého letitého počítače, přivřel trochu pálící oči a prsty se mi rozběhly po klávesnici, kde jednotlivá písmenka měla už pěkné prohlubáňky.

A v duchu jsem si sliboval: Ať každý den vítám slunce, byť by bylo za mraky.

Kéž smím psát navíc jako Bohumil Hrabal, když chvílemi neobsluhoval anglického krále, úkoly z pilnosti. Nikdo je sice nebude číst, ale alespoň se tím zostřuje pohled i vnímání.

Též se musím zastat – a možná to vyžaduje více statečnosti, než jsem si kdykoliv myslel – božích mlýnů. Prý melou pomalu, avšak neustále jsou jejich soukolí v pohybu, i když tu a tam trochu  skřípou a vržou. Určitě by to chtělo dostát rčení: Kapka olejíčka dělá zámečníčka. Na pochvalu bych nečekal, na uznání také ne, na to jsem už najednou starý, ale napravování křivd, to je kapitola neustále aktuální. Mohl bych si tudíž originálně předsevzít, že nebudu horký brambor přehazovat z ruky do ruky, jak to mnozí mistrovsky ovládají.

    Nejdivočejší spolužačka ze základní školy, kterou jsme my kluci co chvíli tahali za její krásné a dlouhé copy, mi svěřila, že si k padesátinám slíbila, že od tohoto veledůležitého životního zlomu bude říkat lidem, co si myslí. Zatím se jí to daří, byť občas narazí. Posléze se otřepe a zase si vede svou. Obdiv, i ten můj, si zcela jistě zaslouží.

    Předsevzetí vyvolává tisíce představ, nejvíce inklinuje k nanebevzetí, neboť, jak se říká, žádný bohatý do nebe nevejde. Bohatneme přece rozdáváním, ne shromažďováním a klaněním se mamonu. Jen nevím, jestli to není více zbožné přání než splnitelná představa.

    Přísahám, že si na to během nového roku se šťastnou jedenáctkou na konci každý den nebo alespoň jednou za týden vzpomenu. Jinak ať se propadnu!

Napsat komentář